V novoročním projevu premiér Petr Fiala za vládu slíbil, že všechna nezbytná covidová opatření budou maximálně rozumná, přiměřená a předvídatelná. Moc dlouho to tedy nevydrželo. O zkrácení karantény ze čtrnácti na pět dnů kabinet rozhodl minulou středu a ministr zdravotnictví Vlastimil Válek pak vysvětloval, že nově půjde do izolace úplně každý, kdo přišel do kontaktu s nakaženým. Na poslední chvíli ale hygiena ohlásila, že výjimka bude nadále platit pro ty, kdo prodělali nedávno covid nebo mají dokončené očkování. Krátce: pravidla mají jepičí život a neustále se mění, přičemž u těch nejpodstatnějších stále nevíme, jakou podobu - a na jak dlouho - vlastně nakonec budou mít.
K nejhorším rysům Babišovy vlády za pandemie patřilo neustálé zveřejňování nových a nových regulí pro boj s covidem. Na tiskovkách o půlnoci si přitom nikdo nepamatoval ta dosavadní a nikde nebyl ani k dohledání pokyn, jak se v jednotlivých typických situacích zachovat, což se brzo vždy ukázalo v praxi. Všichni - a to nejspíše včetně příznivců minulé vlády - se těšili, až tohle skončí.
Jenže chaos i po volbách vesele pokračuje a lidé se sotva začnou chovat zodpovědněji, způsobuje-li vláda takové zmatky.
Za málo testů hodně muziky
Alespoň že tentokrát panuje shoda, co se vlastně děje. Varianta omikron je výrazně infekčnější, ale také méně nebezpečná a nákaza trvá kratší dobu. Takže se na nás valí vlna, která může zasáhnout třeba i padesát tisíc lidí denně, ale měla by rychleji odeznít. Vláda tedy stojí před rozhodnutím, jak na takový vývoj reagovat a jak své kroky vysvětlit. Přičemž v té druhé disciplíně se jí zatím - eufemisticky řečeno - ani trochu nedaří.
Přesto se pokusme začít pozitivně. Pokud v případě omikronu dle odborníků nečekáme na projevy nemoci pět až sedm dnů, nýbrž jen dva či tři, je zkrácení karantén a izolací jistě správným krokem, který výrazně usnadní udržení země v chodu. Problém ovšem je, že experti se už neshodnou, jak by pětidenní období mělo končit. Momentálně platí, že bez výstupního testu. Vláda sází na "rozumnost" a "odpovědnost": Posuďte sami příznaky, které mohou být velmi rozdílné či žádné a pak se podle svého svědomí rozhodněte, jak dál. Názor mnoha odborníků, že karanténa by měla ústit v test, zůstal oslyšen.
Kdyby současná vláda byla ještě opozicí, nepochybně by takový hazard tepala. Nyní ale drží moc a k hazardu přidává i zmatky. Původně ohlásila, že ve školách se teď bude kvůli nakažlivosti nové mutace testovat dvakrát týdně. Záhy ale dodala, že od 17. ledna už jen jednou, ačkoli vůbec není jasné proč, když nová vlna tou dobou bude na vzestupu.
Co si z toho mají odnést ředitelé? Nejspíše poučení, že ani na novou vládu se nelze spolehnout a nejlepší bude organizovat PCR dobrovolné testování po vlastní ose, aby vůbec nějací učitelé a studenti ve škole zbyli a výuka mohla jakž takž pokračovat.
Je ovšem zřejmé, že při předpokládaném růstu nakažených testovací sady brzy dojdou a z levného sériového výrobku se opět stane vzácný statek. Zkušenosti ze zahraničí přitom ukazují, že jako první zkolabuje právě PCR testování, respektive na jeho výsledky bude nutné čekat věčnost. Lze tedy chápat, proč kabinet avizuje, že bude najednou znovu sázet i na antigenní testy, ještě nedávno zatracované kvůli nepřesnosti. Jen by bylo férové pravé důvody otevřeně přiznat.
Zdraví nemocní
Aby zmatků nebylo málo, má být navíc příští týden zase všechno jinak. Všichni zaměstnanci se mají na svých pracovištích začít testovat minimálně dvakrát týdně. Nelze se divit lidem, kteří si při čtení takových řádek vzpomenou na krále z Pyšné princezny, který odvolává, co odvolal, a slibuje, co slíbil.
Úplně největší neznámou je ovšem nový koncept pracovních karantén a izolací. Podle představ vlády by v případě krizových profesí zaměstnanci měli i přes nákazu dál sloužit. Není ale jasné, za jakých podmínek. A k pochopení věci nepřispívá ani fakt, že kabinet stále motá dohromady pracovní karanténu a izolaci. Zatímco to první značí, že člověk chodí do práce po rizikovém setkání, to druhé, že už je sám nemocný.
Je pravděpodobné, že omikron vytvoří vlnu, která přinese problém s udržením některých klíčových profesí v běhu - od zdravotníků přes pečovatele až po záchranný systém. Ustavení pracovní karantény lze tedy chápat, navíc by to nebyla novinka. Jaký smysl ale dává pracovní izolace, která by do kolektivů pouštěla prokazatelně nakažlivé? Kabinet sice ujišťuje, že takoví lidé by byli od ostatních v pracovní době odděleni, jak si to ale máme v nemocnicích či domovech seniorů představit?
Vysvětlit, ne vytěsnit
Ať už nakonec vláda schválí cokoliv, měla by své rozhodnutí umět alespoň nějak věrohodně vysvětlit - pokud chce, aby ji lidé brali vážně. Dosavadní komunikace ministra zdravotnictví Válka ale přináší pravý opak. Na potkání slibuje předvídatelnost a vědecký přístup, reálně teď ale prakticky nikdo netuší, jaká opatření zrovna platí a už příští týden platit nebudou. Přičemž navíc řada nově uvažovaných postupů (viz pracovní izolace) odporuje všemu, co dosud stát vyžadoval.
Za takové situace by značně pomohlo, kdyby už konečně ministerstvo ke každé ohlašované úpravě alespoň přikládalo soupisku typických situací, do nichž se lidé mohou dle aktuálních pravidel dostat. A kdyby spolu s tím nabízelo také postupy, jak obtíže krok po kroku zvládnout. Naděje umírá poslední, nezbývá tedy než doufat, že se alespoň tak jednoduché věci nakonec dočkáme dříve než za další pandemie.
