Taktika Andreje Babiše by se mohla jmenovat "jak to obejít". Známe ji z dřívějška, ukázal třeba, jak obejít vlastní střet zájmů. Agrofert vložil do svěřenského fondu, do něj si nastrkal svoje lidi, z fondu mu jdou peníze a jede se dál. Střet trvá, ale byl obejit. To samé teď Babiš a poslušný ministr zdravotnictví Vojtěch (oba ANO) zkoušejí s nouzovým stavem.
Úloha zní: Jak zachovat restriktivní opatření i po skončení nouzového stavu. Vláda ho chtěla udržet do 25. května, sněmovna jí to však dovolila už jen do 17. A teď pozor, nejde "o naše zdraví", jak by to Babiš rád postavil, jde o zásah do našich základních práv a svobod.
Co se stalo. Od pondělí Pražský městský soud zrušil čtyři klíčová opatření ministerstva zdravotnictví, restrikce v oblasti volného pohybu a maloobchodu. Nezabýval se samotnými vládními opatřeními, jen jejich zákonností. Trval na tom, že tak zásadní zásah do našich práv nelze nechat na jednom správním orgánu. Zákazy vyhlašovalo ministerstvo zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Na ten vláda přešla z původního (a podle soudu správného) krizového zákona zcela bez vysvětlení. Soud trval na tom, že o takových zásazích musí rozhodovat celá vláda, má nést kolektivní odpovědnost.
Jenomže krizový zákon vyžaduje vyhlášení nouzového stavu a ten musí po měsíci povolovat sněmovna. To znamená, že premiér a vláda musí vždy znovu pokorně předstoupit před poslance a vysvětlit, proč chtějí stav prodloužit. Musí argumentovat a odpovídat na otázky. Viděli a slyšeli jsme to v úterý, když se nouzový stav prodlužoval.
Babiš přečetl svoje a odešel. Ministři nebyli s to argumentovat daty a jasným, promyšleným scénářem pro nejbližší budoucnost. Na většinu otázek vlastně neodpověděli. Nevíme proč; nemají odpovědi? Tají je? Přitom vidíme, jak chaoticky se mění opatření, ruší, obnovují, někdy nedávají smysl.
Babiš se nechce se sněmovnou zdržovat. On by opravdu rád vládl orbánovsky, de facto sám se sobě oddanými, poslušnými, slabými, kteří se neptají a "makají", jak on píská. Jenomže, smůla (jeho, nikoli naše), Česko je parlamentní demokracie. A stejně jako parlament Babišovi vadí i soudy, další na vládě nezávislý a, jak jsme viděli, ji kontrolující pilíř.
Adam Vojtěch Poslušný
Babiš, jak už řečeno výše, uvažuje velmi jednoduše: obejít je. Obejít se bez nich. Vyzrát na ně. Oblafnout je. Anulovat. Tak to nachystal po poradě s prezidentem Zemanem na příští týden. Na novou fintu upozornil server Seznam Zprávy. A bude to fofr. Hned v pondělí kabinet projedná novelu zákona o ochraně veřejného zdraví. Ta má posílit kompetence ministerstva zdravotnictví. A sněmovna by se novelou měla zabývat hned v úterý ve stavu legislativní nouze, zrychleně. Šup, šup, šup.
Novelu zákona připraví poslušný ministr Vojtěch tak (mazaně), aby šla restriktivní opatření nařizovat pouze na základě rozhodnutí ministerstva zdravotnictví. Bez nouzového stavu. Premiér sám řekl, co od novely chce. Možnost "… zakázat nebo omezit činnost obchodních center, obchodních a výrobních provozoven, bazénů, wellness zařízení, veřejné dopravy, všech druhů zdravotnických zařízení, zařízení sociálních služeb a nařídit jim používání hygienických opatření. Dále povinnost používat osobní ochranné prostředky a dezinfekční prostředky. Regulovat hromadné akce, omezit jejich rozsah". Chápete? Mává našimi životy jak hadrem.
Aby bylo jasno, nejde jen o stav do 25. května, těch osm dní by mu asi nestálo za námahu. Změnu chce i pro případné zhoršení stavu, návrat epidemie. "To, že to vypadá skvěle, zatím, že zvládáme tu epidemii, je jedna věc. Ale rozvolňováním se může stát, že přijde druhá vlna. Musíme se na to připravit."
Rozumějme mu dobře, musíme se připravit rovná se musíme odstavit poslance a soudce, ať nám už do toho nekecají. Ať se nás na nic neptají. (A zároveň tím odstaví i otravného, konkurenčního vicepremiéra Hamáčka, šéfa ČSSD, který řídí Ústřední krizový štáb a chce po vládě a sněmovně, aby prodlužovala nouzový stav.)
Nejde "jen" o obejití sněmovny a soudu (nebo alespoň pražského městského soudu a jeho postoje). V první řadě jde o obejití českých občanů, o obejití základů parlamentní demokracie. Už jsem o tom psal při komentování rozhodnutí pražského městského soudu, jež veřejnosti poskytl soudce Štěpán Výborný. Babiš to má vymyšlené lišácky. Drží si ve vládě Adama Vojtěcha. Veřejně předvedl, že si s ním dělá, co chce. A Vojtěch veřejně předvedl, jak mu nevzdoruje, jak mu to dovolí. Odtud jasně plyne: poslechne, co mu premiér a šéf partaje nařídí.
Důležitý moment, ministr Vojtěch se nijak veřejně nepostavil proti úkolu připravit obcházecí novelu. On prostě premiéra poslouchá, na zadní se nepostaví. Tak si Andrej Babiš vybírá ministry, ne podle kvalit, ne podle síly osobnosti. A doufá, že se svou hlasovací mašinou zákon sněmovnou propasíruje jak rajče sítem.
Naše základní práva a svobody ho nevzrušují. To není jeho svět. Nás by vzrušovat měly. Dokonce i poslušné, ohnuté Babišovy poslance by měly vzrušovat. Měli by se proti novele vzbouřit. Nedávat Babišovi orbánovskou sílu, možnost obejít parlament.
