Pátek 23. listopadu, probíhá schůze sněmovny, jež bude hlasovat o vyslovení nedůvěry vládě. Je předem rozhodnuto, opozice nemá dost hlasů, aby odstranila premiéra Andreje Babiše. Schůzi o nedůvěře začíná předseda ODS Petr Fiala: "Nehlasujeme ani o konkrétní osobě, hlasujeme o neudržitelném stavu, ve kterém se ocitla ústavní funkce předsedy vlády."
Ano, u Babiše už nelze oddělit roli obviněného, roli otce obviněných dětí od role premiéra. Třeba když obviňuje policii, že jeho stíhání v kauze Čapí hnízdo je "účelovka". Výsledku případného soudu masy lidí nebudou věřit, stejně jako nebudou věřit výběru nového policejního prezidenta.
Dvojrole Babiše je důležitá, občan nedokáže rozlišit, jaký zájem Babiš právě sleduje: svůj (obhájit se, neztratit hlasy voličů), své rodiny (obviněny byly dvě děti a manželka), nebo zájem státu, který vede? Pokud obviňuje policii a žalobu z účelového jednání, dělá to jako kdo…? Český premiér lítá v obrovském střetu zájmů, jaký tahle země ještě nezažila, berlusconizace Česka.
Jakou taktiku Babiš při schůzi zvolil? Věděl prakticky jistě, že mu nedůvěra nehrozí. A věděl, že mu malér se synem, jehož "zavlečení" do ciziny policie vyšetřuje, škodí, voliči jsou na děti citliví. Také ví, že Česko žije v ekonomické konjunktuře a on se může pochlubit, jak vláda rozdává.
(Poznámka: zřejmě platí úměra "v čím větším maléru premiér plave, tím víc bude rozdávat" ze státních, našich, peněz, což ovšem pro stát nemusí být nic pozitivního.)
Babiš se svým marketingovým týmem zvolili osvědčenou, pro českou společnost nebezpečnou taktiku. Na začátku nasadil "pláč Babišův". On je oběť, jeho duševně nemocný syn je oběť, manželé Protopopovi jsou oběti. Slyšeli jsme povinné věty jako "děti jsou to nejcennější". Zpochybněno bylo bezpečnostní riziko, když jel Protopopov (podle Babiše už jako "vlastní bratr" jeho syna) s Babišem juniorem na Krym.
V čem zpochybnění tkvělo? Na Krym Protopopov a junior odjeli v září a říjnu 2017 a to přece Babiš už nebyl ministr a ještě se nestal premiérem. Tak jaképak riziko? Proč by se měly ruské tajné služby o syna zajímat? - Odpovězme: proto, že měl premiérské křeslo skoro stoprocentně jisté. A o syna stoprocentně jistého premiéra se ruské tajné služby nepochybně zajímají, když je jim naservírován na Krym.
Pláč, spiknutí a "jsem machr"
Po "pláči" následovala pasáž "spiknutí", Sabina Slonková a Jiří Kubík ze Seznamu byli označeni jako "nájemní žoldáci" a Babiš řekl, že se "dva novináři pokusili shodit vládu na základě reportáže, která zneužila mého nemocného syna, lhali, neověřovali, podsouvali, zamlčovali důležitá fakta, ublížili mé rodině. Novináři mě naháněli jako lovnou zvěř. Jako zločince, jako člověka, který nechal unést svého syna…".
Pasáž "pláč Babišův" a "spiknutí" ovšem mnohým posluchačům znovu připomněla, do jakého hnoje svoje duševně nemocné děti zatáhl a do jakého hnoje zatahuje Českou republiku.
Řekl taky: "Dokonce i ti, kteří mě nemají rádi, kteří mě nevolili, mi píšou: No, to už je moc." Babiš použil pseudoargument šířících se dezinformačních mailů, jejichž rozesilatelé píší "sice jsem Babiše nevolil", nebo "sice nemám Babiše rád", ale "nahrát skrytou kamerou rozhovor s jeho duševně nemocným synem, to je hyenismus". - Zajímavý prvek v čím dál nechutnější čapí kauze.
Použita byla i finta Václava Klause staršího, tedy spiknutí, které se odehrálo za jeho zády, když byl pryč, viz slavný "sarajevský atentát". Babiš: "Nepřijde vám to strašné, že se něco takového u nás může stát? Navíc v době, kdy jsem byl na zahraniční cestě a nemohl jsem včas reagovat a bránit se. Proto jsem to celé nazval puč Palermo." Klaus a Babiš k sobě mají velmi blízko.
Pak přišla třetí pasáž: Babiš sám neodstoupí, protože za něj se Česku skvěle daří, je "konečně vidět v zahraničí" a "my pracujeme, my fakt pracujeme, sedm dní v týdnu". Vypočítal, kam všude pojede, do jaké země, "musím se smát, když někdo říká, že nás to poškozuje v zahraničí, ne, novináři nás poškozují v zahraničí" a tvrdil "žádný ten premiér nemá problém se mnou".
A šup domů: "skvěle se nám daří", "jsme jedna z nejméně zadlužených zemí v Evropě", vypočítal úspěchy jeho vlády jako zvýšené důchody, "jsem senior, tak na důchodce myslím" a opět slíbil "musíme se vrátit na špičku Evropy a my tam postupně jdeme". Jinými slovy Česko je úspěšná země, Babiš maká, proto prý "je potřeba tu úspěšnou vládu zničit".
Mávnutím marketérského proutku se z kauzy Čapí hnízdo a zatažení dětí do maléru stala oslava supermana Babiše, který vede zemi na špici Evropy a jemuž soupeři závidí úspěch. (Samozřejmě nepadlo ani slovo o malérech Česka, třeba o tom, že v kvetoucí zemi uvázl milion lidí v exekuci. Pšššt!)
Jak to shrnout? Země vzkvétá, tak kašlete na morálku, slušnost, máme se fajn, tak zapomeňte na ideály, na pravdu a lásku, na podstatu demokracie, na to, že jsem zatáhl děti do maléru, konzumujte a mlčte. - Strašná premiérova řeč. Připomínala minulý režim.
