Nestává se tak často, aby americký prezident psal autorské komentáře do novin. Obvykle se to děje tehdy, když nejde o náhlou krizi, zlomový moment - prostě jednorázovou dramatickou událost, během níž je výhodnější Američany oslovit v televizním projevu. Na text dochází spíše tehdy, když je ve hře dlouhodobější, průběžný problém a hlava státu potřebuje občany ubezpečit, že ví, jak jej vyřešit.
Joe Biden má nyní takové trable hned dva. Jednak Spojené státy trápí rekordní inflace, která se po chudších domácnostech už začíná dotýkat i střední třídy. A jednak v Evropě zuří válka, již proti suverénnímu mírumilovnému sousednímu státu bezdůvodně rozpoutalo agresivní Rusko.
K inflaci se Biden vyjádřil ve svém úterním komentáři pro deník Wall Street Journal. A tentýž den pak publikoval na webu konkurenčních New York Times i vyjádření k válce na Ukrajině. Nevíme, zda oba komentáře měly vyjít takřka současně (to je zpravidla redakční rozhodnutí), ale jejich časové prolnutí je každopádně velmi případné. Obě věci spolu přímo souvisejí, setrvalost jednoho problému může zhoršovat ten druhý.
Autor tyto řádky tentokrát píše přímo z USA, kde mu rozhovory s běžnými lidmi potvrzují, co v Praze vyčetl z průzkumů veřejného mínění: Inflace, která se promítá do vyšších cen potravin, energií i pohonných hmot, je pro Američany tématem číslo jedna. V tom se vzácně shodnou demokraté i republikáni, i když příčiny tohoto jevu každá ze stran vidí jinde.
Podle prvních za nepříznivý stav mohou spíše vnější okolnosti - zpřetrhání dodavatelských řetězců a válečná vřava, jež žene vzhůru globální ceny surovin. Podle druhých je na vině jen a jen Biden, Biden a zase Biden. Konkrétně mohutné covidové dotace, jež napumpoval do americké ekonomiky. A také záměr omezit domácí těžbu ropy a plynu, který avizoval po svém nástupu do Bílého domu.
Překvapený Putin, zaskočený Biden
Ve svém textu pro Wall Street Journal předestřel Biden několikabodový plán, jak chce inflaci zkrotit. Podle toho, jak na jeho slova běžní Američané reagují, lze nicméně soudit, že prezident řadu svých spoluobčanů moc nepřesvědčil. Spíše počítají s tím, že k rychlé nápravě nedojde, že se jim nějaký čas bude dařit ještě hůře.
Což není dobrá zpráva pro jejich postoj k válce na Ukrajině. Ostatně fakt, že se k ní vyslovil zmiňovaným komentářem, nevěští nic dobrého. Je to krok, ke kterému jej donutily pochybnosti, jež se teď Spojenými státy šíří. Biden se tak pokusil vysvětlit, oč přesně Spojeným státům ve válce na Ukrajině jde.
"Invaze, která měla podle Vladimira Putina trvat jen dny, nyní pokračuje čtvrtý měsíc. Ukrajinský lid překvapil Rusko a inspiroval svět svými oběťmi, odhodláním a úspěchy na bojišti," píše americký prezident. Má pravdu, překvapený ale nebyl jen Kreml, nýbrž také Bílý dům.
Náčelník amerického generálního štábu Mark Milley jen několik dní před invazí odhadoval, že Kyjev padne do 72 hodin. Díky statečnému odporu Ukrajinců se tak nestalo, a Washington se následně rozhodl, že vyjde příležitosti vstříc. Změnil akcent svých vyjádření, přešel k masivní vojenské pomoci.
Biden řekl, že Putin nemůže zůstat u moci. A ministr obrany Lloyd Austin na konci dubna vyhlásil, že americkým cílem už není jen ústup Moskvy z ukrajinského území. "Chceme Rusko oslabit do takové míry, aby už nemohlo dělat takové věci," uvedl šéf Pentagonu.
Julianne Smithová, americká velvyslankyně při NATO, na to před třemi týdny navázala prohlášením: "Chceme vidět strategickou porážku Ruska." A Kongresem právě v té chvíli procházel čtyřicetimiliardový balík vojenské a finanční podpory pro Ukrajinu. Celková pomoc USA od začátku války tak nyní činí 54 miliard dolarů. A dodejme - zatím. Neboť se všeobecně čeká, že v příštích měsících Bílý dům požádá Kongres o další finance na tento účel.
Tvrdě na bojišti, lehčeji u vyjednávajícího stolu
Ale kolikrát se tak ještě může stát, než se ochota Američanů utrácet daně a vojenské technické síly v zámoří vyčerpá? Z populistického Trumpova tábora v Kongresu proti zmíněnému balíku hlasovala celkem čtvrtina republikánů v dolní a pětina v horní komoře.
Demokraté sice zatím, pokud jde o spolupráci prezidenta a Kongresu, vystupují jednotně, ale to neznamená, že by neměli pochyby o tom, co je ve válce na Ukrajině americkým zájmem. Veřejným vyjádřením těchto rozpaků byl předminulý víkend redakční komentář deníku New York Times, který byl evidentně adresovaný přímo Bílému domu.
"Snaží se Spojené státy pomoci tento konflikt dovést ke konci, k uspořádání, které uchová suverenitu Ukrajiny a zároveň i nějaký vztah mezi USA a Ruskem? Nebo se Spojené státy snaží Rusko natrvalo oslabit? Posunul se cíl administrativy k destabilizaci Putina nebo k jeho odstranění? Poženou Spojené státy Putina k odpovědnosti jako válečného zločince? Nebo je cílem odvrácení širší války? A pokud ano, jak to koresponduje s poskytováním amerických zpravodajských informací, které vedou k zabíjení Rusů a k potopení jedné z jejich lodí?" ptal se americký deník.
Ve své odpovědi, tedy ve svém komentáři, se Biden pokusil věci vyjasnit. "Spojené státy budou dále pracovat na posílení Ukrajiny a podporovat její úsilí dosáhnout dohodou konce konfliktu." Tak, aby si Ukrajina na bojišti vynutila tu "nejsilnější možnou pozici u vyjednávacího stolu" s Ruskem. Zároveň prezident nejen Američanům, ale právě i Kremlu vzkázal: "Nevyhledáváme válku mezi NATO a Ruskem. Jakkoliv mocně nesouhlasím s panem Putinem a považuji jeho činy za pobuřující, Spojené státy se nepokusí o jeho svržení v Moskvě."
Vlajky ukazující cenu svobody
Podle Bidena Bílý dům "nechce prodlužovat válku jen proto, aby Rusko poškodil". Je to o poznání mírnější rétorika, než jak zněla ta předchozí, výše citovaná. Jsou to ovšem cíle, které přijdou Američanům dost pádné na to, aby ospravedlnily dlouhodobější americké angažmá na Ukrajině?
Z více než deseti rozhovorů, během nichž se autor tohoto textu v minulých dnech ptal na předestřené téma Američanů, padla pouze jednou kategoricky záporná odpověď: "Ne, Ukrajina není náš problém." Celkový výsledný dojem je přesně opačný - Ukrajinci si pomoc "zaslouží". "They deserve it," zaznělo opakovaně.
Při jízdě po Americe, kde na toto pondělí připadl Memorial Day, během nějž si Spojené státy připomínají své padlé vojáky, pochopíte, jak to je myšleno. Není místo, od metropolí k městečkům, kdy by u několika - a zpravidla více - hrobů nebyla vlajka, na znamení, že i tady leží jeden z nich, z padlých.
Američané znají cenu svobody a stále jsou ochotni pomáhat těm, kdo jsou sami odhodláni ji bránit. Zblízka je to vidět ostřeji, nadějněji, než když o tom pochybujete zpoza Atlantiku. Nebude to trvat do nekonečna, ale dost dlouho na to, aby si Ukrajinci přímo na bojišti skutečně vymohli sílu do jednání s Moskvou. Američané jejich odvahu a statečnost podporovat budou.
