Když ve svém pondělním projevu obhajoval Joe Biden odchod z Afghánistánu, použil frázi jednoho ze svých předchůdců. "The buck stops here", zněl nápis na pracovním stole Harryho Trumana v Bílém domě. Připomínal, jak velká rozhodnutí - a spolu s nimi i odpovědnost - má v rukou americký prezident. Jsou mu k dispozici tajné služby, armáda i poradci, jindy se zase musí opírat o partnery tak "spolehlivé", jako se ukázala být afghánská armáda. Ať tak či onak, výsledek nakonec vždy záleží na něm. Výmluvy nejsou povoleny a Biden tak teď za své afghánské selhání dostává účet.
Ponechme stranou, čím a jak zaplatí na mezinárodní scéně. Snad jen ocitujme ze zprávy Bílého domu, v níž Biden před týdnem potvrdil, že letos na začátku prosince hodlá uspořádat takzvaný Summit pro demokracii, který avizoval už ve své loňské předvolební kampani.
V aktuálním prohlášení říká, že od nástupu do úřadu se mu už podařilo "obnovit aliance s našimi demokratickými partnery a spojenci, sjednotit svět v odporu proti porušování lidských práv". A summit by měl podle něho dále "podnítit závazky a iniciativy ve třech principiálních tématech: v obraně proti autoritářství, v boji s korupcí a v podpoře respektu k lidským právům". S Afghánistánem pod vládou Tálibánu lze jen dodat: Good Luck, pane Bidene.
Zátoka Sviní a jiné příběhy
Teď už se ale soustřeďme na americkou domácí scénu. Nemá smysl znovu rozebírat, že Biden Afghánistán zdědil po třech předchozích administrativách, bezprostředně po Donaldu Trumpovi, který se už loni na jaře s Tálibánem dohodl, že Američané odejdou letos k začátku května. Nový prezident tento termín posunul k 11. září a nakonec definitivně nasměroval ke konci srpna.
Odchod byl hotová věc a měl podporu většiny Američanů. Jak ale pro web Politico připomněl bývalý šéf CIA a ministr obrany, demokrat Leon Panetta: "Prezidenti nejsou posuzováni jen na základě svých rozhodnutí, ale také podle toho, jak tato rozhodnutí provedou." Podle Panetty se pak pro Bidena stal odsun z Afghánistánu stejným debaklem, jakým bylo pro J. F. Kennedyho fiasko s invazí na Kubě v roce 1961.
Stažení, které Biden připravil, se změnilo v zahanbující prohru, jež poznamená hodnocení celé dvacetileté války. Stalo se vše, o čem americký prezident tvrdil, že se určitě nestane. Odsun neměl být "úprkem ven ze dveří", mělo to být odcházení "kontrolované, zodpovědné, s rozvahou". Americká veřejnost v "žádném případě neměla sledovat" výjevy, které by evokovaly Saigon z dubna 1975. A podle Bidena bylo "vysoce nepravděpodobné, že by Tálibán vše ovládl a zmocnil se celé země".
Ztráty, které z toho pro amerického prezidenta vyplývají, lze rozdělit do dvou skupin. Na ty, o kterých už víme, a pak ty, které ještě mohou přijít. Těžký zásah dostal přesně tam, kde se v kampani i po nástupu do Bílého domu nabízel jako protipól Donalda Trumpa, když sliboval kompetenci, zkušenost a rozvahu v zahraniční a zahraničně-bezpečností politice. To je teď zásadně zpochybněno.
Proti Bidenovi se poprvé od jeho nástupu do Bílého domu tvrdě kriticky postavila média. Nejen "usual suspects" - tedy obvyklí podezřelí -, jako televize FOX News, ale všechna. Podle liberálního listu New York Times se "Biden zapíše do historie jako prezident, který způsobil zbytečný chaos a vystavil nebezpečí lidi, kteří toho tolik obětovali v naději na lepší Afghánistán". Bidenova koncovka je podle deníku "po dvou desetiletích nesmírně drahého, krvavého úsilí o nastolení sekulární vlády s funkčními bezpečnostními silami v Afghánistánu nevýslovně tragická".
Novináři chtějí vědět, zda byla chyba na straně tajných služeb, které podcenily situaci, nebo zda Biden jejich analýzy prostě ignoroval. "Co prezident věděl a odkdy to věděl?" zní v amerických médiích znovu okřídlená, klíčová otázka z aféry Watergate. Prezident už nemůže ze strany médií, která mu dosud byla většinově nakloněna, počítat s žádnou shovívavostí. Tu teď spíše nahradí skepse ke všemu, s čím bude jeho vláda přicházet.
Léto nesvobody
Bidenovy akcie, jeho politická síla a vliv, jdou dolů i v Demokratické straně. Tři demokratičtí senátoři, zároveň předsedové senátních výborů (armádního, zahraničního a pro tajné služby) shodně požadují vyšetřování toho, co se stalo. Demokraté si budou do Senátu předvolávat ke slyšení (grilování) zástupce demokratické administrativy a Bílého domu…, pro prezidenta tedy nic moc PR.
A podle senátora Jacka Reeda, předsedy armádního výboru, šlo o "selhání zpravodajské, diplomatické a také o nedostatek představivosti". Pokud vám to zní povědomě, pak prakticky stejně popsali vyšetřovatelé chyby, které se staly před teroristickými útoky z 11. září 2001. Ani to není pro Bidena a jeho tým dvakrát lichotivé.
Politický kapitál současného nájemníka Bílého domu je navíc oslaben přesně ve chvíli, kdy by ho potřeboval k prosazování své agendy. Demokraté v Kongresu souběžně s afghánským průšvihem řeší i prezidentův návrh investic do americké infrastruktury a také mohutný rozpočtový balík ve výši 3,5 bilionu dolarů, které by měly směřovat na sociální a zdravotnické programy a do zelené agendy.
Je to složitá hra, v které se střetávají středoví a progresivní demokraté, a hodně může záležet právě na Bidenovi, aby je přiměl ke kompromisu, ke společnému postupu. Jenže jeho přesvědčovací síla teď upadla, je poznamenaný těžkou prohrou. Demokraté se mohou začít ohlížet přes rameno, co na úzké spojenectví s prezidentem říká veřejnost, voliči.
Což je ta nejpodstatnější ztráta, kterou už Biden platí. Už před katastrofálními víkendovými záběry z Kábulu začal v posledních několika týdnech v průzkumech ztrácet. Hlavním důvodem byl návrat epidemie koronaviru. Prezident za to sice přímo nemůže, ale sklízí hněv veřejnosti za nenaplněná, optimistická vyjádření, v nichž Američanům na jaře sliboval, že je čeká "léto svobody" od koronaviru.
Teď, po zpackaném odchodu z Afghánistánu, jež zavání nejen selháním úsudku, ale také malováním reality na růžovo, se k rozčarování přidává i nedůvěra: Říkají nám pravdu, vědí, co dělají? Bidenovo hodnocení nejspíše půjde ještě dolů. Otázkou je, jak hluboce a na jak dlouho.
Zvuk umíráčku
Podle některých analytiků veřejnost o Afghánistán postupně opět ztratí zájem. A jestliže si Biden mezitím připíše nějaký úspěch, například definitivní schválení výše zmíněných investic do infrastruktury, může mít na jaře, kdy navíc patrně ustoupí i epidemie koronaviru, už zase silnější pozici.
Pokud ale - a zde už vstupujeme na území výše avizovaných ztrát, které ještě mohou přijít - Bidena nečekají ještě zdaleka vážnější nepříjemnosti. Naprostou nutností je, aby z Afghánistánu teď v bezpečí dostal všechny americké občany. Kdyby naopak došlo k situaci, kdy by si Tálibán vzal Američany jako rukojmí nebo kdyby přišly ztráty na životech, bylo by to pro prezidenta politicky fatální.
A pak je zde ještě jedna věc. Biden symbolicky vyhlásil, že odchod z Afghánistánu se bude překrývat s 20. výročím 11. září 2001. Zároveň uvedl, že hlavních cílů bylo dosaženo. Strůjci teroristického útoku, síť al-Káida, byli rozprášeni, jejich vůdce Bin Ládin je mrtev, a za třetí - Afghánistán už není hrozbou v tom smyslu, že by byl zázemím teroristů.
Prezident teď ovšem musí doufat - a třeba se i modlit -, aby se v příštích měsících v některé západní zemi nebo dokonce přímo v USA neodehrál větší teroristický útok, jehož pachatelé by byli vystopováni do Afghánistánu. I v tomto případě by to totiž byl Bidenův politický umíráček.
Což jsou ovšem jen hypotetické scénáře, na které, věřme společně s americkým prezidentem, nikdy nedojde. Ale už tak Biden za svůj spěch z Afghánistánu zaplatil o dost vyšší cenu, než si ještě o minulém víkendu dokázal představit. Odpočíval v Camp Davidu a měl před sebou týdenní dovolenou. Místo toho teď tráví dny televizními projevy a rozhovory, snaží se zmírnit škody, které se už staly. Uprostřed týdne kleslo jeho hodnocení v očích Američanů poprvé pod 50 procent. Z Afghánistánu Biden odejít musel, zradil jej ale spěch, s jakým to udělal.
