Dějiny, které bychom měli znát, neznáme. Jejich místo zaplnilo vyprávění, které se jim sice vzdáleně podobá, ale ve skutečnosti jde o jednu gigantickou falešnou zprávu podobnou těm, které masivně produkují ruské dezinformační weby.
Tak tohle trochu jinými slovy tvrdí české kontrarozvědka, Bezpečnostní informační služba. Ta se ve své (hodně opožděné) výroční zprávě za minulý rok zaměřuje především na ruskou hrozbu, což budí logicky patřičné obavy odborné veřejnosti a překvapivě menší obavy u vládnoucí politické reprezentace.
Tahle pasáž zprávy je uvedená jakoby mimochodem, pod čarou. Je to škoda, protože právě v ní se píše o té velké krádeži českých dějin a jejich únosu na Východ: "Sovětský svaz prohrál studenou válku, ale sovětskou propagandu nikdo neporazil a její kontinuální vliv nenarušil. Moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin a proruským panslovanstvím je do jisté míry zasažena i výuka českého jazyka, resp. literatury (národní obrození)," soudí BIS.
Je to možná na první pohled trochu přehnané, řekneme si, vždyť konflikt mezi pocitem sounáležitosti se slovanskými bratry a zdravým rozumem provází Čecha po staletí. Panslovanství, bolševismus… Pokaždé jde o boj s pokusy nahradit skutečné dějiny jejich více či méně (ne)nápadnou východní modifikací. Samozřejmě že ti, kteří zde vládli od války až do sametové revoluce, si nenechali ujít možnost totálně ovládnout zpětně i ty dějiny, které předtím ovlivňovali jen nepřímo. Jenže od té doby už uplynulo dost let, že.
Ovšem v Rusku nikdo nepokácel pochybné modly, k nimž vzhlíželi ti, kteří ničili životy milionům lidí doma i jinde v Evropě včetně Česka. Zatímco na konci (druhé) války "hnědé" nacistické symboly zmizely, ty vítězné "rudé" v Rusku stále hrozí.
Jak dnes Rus pozná, že je to právě on, kdo prohrál studenou válku? Když jeho bohové zůstali neporaženi, proč by se měl cítit poraženým on? Jeho pohled na dějiny včetně těch našich je prostě jiný a pro našince nebezpečný. Jenže jsme připraveni tomu nebezpečí čelit? Známe mechanismy a průvodní jevy i skryté hybné síly totalitních režimů? Víme, kolik krve a bolesti už zde bylo? Známe oběti? Známe historii, která umožnila, že se svého času Česko ocitlo na východní (čti: špatné) straně železné opony? Víme dost o tom, čemu čelí Ukrajina, která se stala tou první zemí za novou železnou oponou oddělující Rusko? A především: umíme s vědomím toho všeho přemýšlet nad hrozbami, kterým jsme dnes vystaveni?
To jsou klíčové otázky a je bezpochyby jisté, že na mnohé z nich neumí český školák odpovědět, a co víc: neumí na ně odpovědět ani mnohý dospělý. Rozhodně není pravda, že by ve školách nebyli odvážní a šikovní učitelé (autor mnoho z nich sám zná), ale chybí obecná vůle a systém. V tom má zpráva BIS bezpochyby pravdu. Jinými slovy: nestačí jen zapomenout na výklad dějin ovlivněný bývalou totalitou, ale jít o krok dál: učit a vychovávat (i dospělé) tak, aby se totalita nemohla vrátit.
"Trvající vliv sovětské propagandy a fakt, že Rusové ovládají moderní dějiny (Orwell: Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá současnost, ovládá minulost.), tvoří základ pro současné ruské vlivové operace všeho druhu, a tedy i hybridní strategie," píše se ve zprávě BIS.
Jenže nejde vůbec jen o školy a učitele. V Česku chybí obecně sdílená intuitivní obava z východních diktátorů, kterou mají v krvi Poláci, stejně tak jako promyšlený racionální model, který od pádu zdi trpělivě buduje Německo. V takovém Sasku-Anhaltsku systém tvoří tři pilíře: 1. památníky (místa paměti: věznice, železná opona), 2. zmocněnec, který se otázkám dopadů diktatury věnuje, a 3. Zemská centrála pro politické vzdělávání; "… provozuje nezávislou nadstranickou politickou vzdělávací činnost vycházející z cílů a hodnot ústavy… Podporuje v souladu s poselstvím ústavy sbližování a sounáležitost ve sjednoceném Německu i mírové poselství Německa ve sjednocené Evropě, rovné postavení žen a mužů a zachovávání životního prostředí svěřeného člověku," říká se v usnesení zemské vlády Saska-Anhaltska. Podle osnov se na tamních gymnáziích vyučují důvody a důsledky nacismu, stalinismu, německého rozdělení a násilí i represe komunistické diktatury, ale trochu jinak, "ze současného pohledu ohrožování demokracie na pozadí historických zkušeností". Učební osnovy zde výslovně doporučují návštěvu památníků… Česká realita je jiná už v tom, že žádné osnovy doporučovat návštěvy ani nemohou. Protože kromě lágru Vojna u Příbrami prakticky žádné další památníky utrpení za rudé totality nemáme.
Zpráva BIS je bezpochyby velmi důležitá a správná v tom, že varuje před způsobem, jakým se v Česku přistupuje k moderním dějinám. Jenže nejde ani tak o Rusy, jako o nás. Nejsme obětí krádeže dějin a jejich únosu na Východ, ale spíš svého vlastního zanedbání.
Možná se navíc tvůrci té zprávy i trochu mýlí: nehraje se pouze o vzdělávání ve školách, ale o vzdělávání obecně - o přístup k moderní historii, o mimoškolní programy, o prezentace minulosti a úctu k obětem totalit. A už vůbec nejde o přebírání/nepřebírání sovětských verzí historie. Spíš o to, že chybí sebemenší snaha naučit se z historie takovým tendencím čelit.
