Praha - Ekonomové hovoří o krizi, která přichází jednou za sto let.
Někteří nabízejí srovnání s pádem newyorské burzy, která odstartovala celosvětovou recesi na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století.
Prudké výkyvy zaznamenávají burzy prakticky po celém světě.
Čtěte Speciál týdne: Krize v USA ochromila burzy celého světa
Co bude dál? Podaří se rozkolísané trhy uklidnit? A co je pro to třeba udělat?
Či svět naopak stojí před hlubokými hospodářskými problémy? A co to všechno může znamenat pro nás, občany České republiky?
Na tuto otázku hledají odpověď i blogeři na Aktuálně.cz.
"Zatím se nezdá, že by se nákaza z finančního sektoru destruktivně přenášela do reálné ekonomiky. Nejpravděpodobnější scénář dalšího vývoje je, že celosvětová ekonomika zpomalí, možná na delší dobu, ale do hluboké krize nespadne," míní ekonom Jan Švejnar, nedávný vyzyvatel Václava Klause v souboji o prezidentské křeslo.
Zároveň ale varuje, že nebezpečí vytvářené obrovskou nejistotou na finančních trzích není v žádném případě radno podceňovat.
| Jan Švejnar: Finanční krize vs. kouzelník Bernanke |
Expertka Světové banky, pro Světovou zdravotnickou organizaci a Dětský fond OSN Hana Brixi poukazuje na to, že všechny pokusy ozdravit ekonomiku zaplatí daňový poplatník.
"Velká část veřejného dluhu roste z tzv. mimorozpočtových závazků státu. ... Výsledkem je, že v ať už před dvaceti lety nebo opět nyní v USA, nebo před deseti lety v zemích jihovýchodní Asie a Jižní Ameriky, nebo i za posledních 20 let v ČR, veřejný dluh značně naskočil kvůli politickému oportunismu, krátkozrakosti a často souvisejícímu hazardu v soukromém sektoru," píše Brixi.
| Hana Brixi: Daňový poplatník to zaplatí |
Finanční analytik Raiffeisenbank.Aleš Michl upozorňuje na to, že dobré časy svádí k lenosti. "Čím lepší období je před krizí, tím více sklouznete k menší pozornosti a opatrnosti. A tím hlubší je pak následná krize," píše Michl.
A zároveň se snaží najít na té dnešní něco pozitivního. "... vlastně i krize klidně mohou být důvodem k opatrné oslavě. Dříve či později prostě každá bublina splaskne. Náš systém ve své podstatě potřebuje šok k tomu, aby se zlepšoval," míní Michl.
| Aleš Michl: Díky za každou novou krizi |
Tomáš Sedláček, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, se zamýšlí, co vlastně drží současnou ekonomiku v chodu. Podle něj jde o tři "veličiny", "tři velké strážce, kteří zjišťují, že se držíme pravidel a dodržujeme je".
"Tím prvním jsou naše sdílené hodnoty - společenská etika či morální pravidla -, které ctíme a tmelí nás dohromady. Pak je to konkurence, která nutí nepodvádět a nešidit. A tím třetím faktorem je státní regulace, ten monopol na násilí, který je zde proto, aby nás ztrestal, prohřešíme-li se proti pravidlům," míní Sedláček.
| Tomáš Sedláček: Trh a chaos aneb O třech Gráciích Leh(l) man, brothers! |
Politolog Jiří Pehe je přesvědčen, že současná krize je důkazem selhání neoliberálních ekonomických teorií.
"To, co nyní sledujeme v podobě americké finanční krize, jež se stává světovou, vyvolá potřebu přehodnotit neoliberální doktrinářství, spojené s vírou, že trh nakonec všechno zařídí nejlépe. Bezhlavá privatizace všech odvětví ekonomiky, kde se ještě dá najít nějaký kapitál, osekávání veřejných statků i snahy o omezování regulační role státu a nadnárodních organizací, se ukazují být cestou s nepředvídatelnými riziky," domnívá se Pehe.
| Jiří Pehe: Konec neoliberálního blouznění |
