Praha - Je bývalý vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžič válečným zločincem, či člověkem, který se bral za práva svého národa?
Má mezinárodní společenství právo jej soudit? (Karadžiče minulý týden vydala srbská vláda mezinárodnímu soudu v Haagu.)
Měli by před soudem vedle Karadžiče stát i vůdci dalších národů v regionu, například kosovských Albánců?
Čtěte o vydání Karadžiče: Karadžič si v Haagu vyslechl obžalobu z genocidy
Nad Karadžičovým zatčením se ve svých blozích na Aktuálně.cz zamýšlejí blogeři, kteří mají s balkánským regionem nemalé zkušenosti.
Jiří Dienstbier, bývalý zvláštní zpravodaj Komise pro lidská práva OSN pro Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu a Chorvatsko, připomíná, že násilí podněcovali a na zločinech se podíleli političtí, intelektuální a ozbrojení fanatici srbští, chorvatští, bosňáčtí a kosovští.
"Evropa a USA přispěly uplatňováním dvojích standardů při hodnocení odpovědnosti těch či oněch oběti a oportunistickou snahou zbavovat se problémů bez ohledu na to, že jen vytvářejí nové - jako opuštěním principu dohody všech účastníků při dělení Jugoslávie, bombardováním Jugoslávie nebo dnes uznáváním Kosova v rozporu s mezinárodním právem," míní Dienstbier.
Jiří Dienstbier: Z dr. Jekylla Mr. Hyde |
Publicista Jan Urban vzpomíná na své osobní setkání s Radovanem Karadžičem v roce 1996.
"Upocený samolibý tlusťoch, který se hříčkou dějin stal na chvíli nějakým symbolem, o jehož smyslu se dnes už vlastně nic neví. Prototyp neúspěšného aparátčíka, který byl tak dlouho v normálním lidském společenství všem pro smích, až se vrhnul na politiku," charakterizuje Karadžiče Urban.
Jan Urban: Ironie Karadžičova konce |
Matyáše Zrna, pracovníka Občanského institutu a specialistu na Balkán, zastihla zpráva o Karadžičově zatčení v černohorském městě Bijelo Polje.
"Ani já, ani mí muslimští přátelé jsme necítili žádnou euforii, že ten, kdo je zodpovědný za takové hrůzy, je nakonec za mřížemi," píše Zrno.
"Maximálně mírné zadostiučinění, kalené vzpomínkami na hekatomby mrtvých, kterým už žádný soud život nevrátí. Kalené vzpomínkami na zničené životní šance celé generace, kterou válka vyrvala z idyly pozdní Jugoslávie a uvrhla je o sto let nazpátek (doslova - včetně toho, že si museli připalovat křesadlem, protože nebyly ani sirky)," dodává.
Matyáš Zrno: Jak jsem prožil zatčení Karadžiće |