Praha - Kdo může za to, že se v Jižní Osetii rozhořel krvavý konflikt, v němž bojují Rusové a Osetinci proti Gruzíncům? Je agresorem Moskva, nebo Tbilisi?
A dá se tamní situace přirovnat k odtržení Kosova od Srbska a jeho vyhlášení nezávislým státem?
Bývalý ministr v první polistopadové vládě, právník Jan Čarnogurský se domnívá, že Gruzie útokem na Jižní Osetii porušilo mezinárodní právi. "To spočíva v gruzínsko-ruskej zmluve z 24. júna 1992 uzavretej v Soči. Zmluva zastavila boje v Južnom Osetsku a okolí medzi Osetíncami a Gruzíncami. Boje vyvolalo alebo prinajmenšom zintenzívnilo rozhodnutie prezidenta Gruzínska Zviada Gamsachurdiju z r. 1991, ktorý zrušil dovtedajšiu autonómiu Osetíncov v rámci Gruzínska," píše Čarnogurský.
| Ján Čarnogurský: Saakašvili potrestaný, USA porazené |
Naopak publicista Jan Urban míní, že srovnání s Kosovem je jenom nesmyslným propagandistickým ornamentem, který odlákává pozornost od podstatného.
"Rusko zabírá to, co vždy považovalo za svoje, a dělá to s primitivní brutalitou, která je jeho politice vlastní. Svět příliš brzy zapomněl na to, jak Chruščev rozstřílel Budapešť, Brežněv okupoval Československo či Afgánistán, nebo jak Vladimír Putin nechal rozbombardovat Groznyj - bez ohledu na osud civilistů," píše Urban.
A zároveň upozorňuje: "Rusko ale ústy svého prezidenta i premiéra v gruzínské krizi vyřklo zásadní varování, na které by měla Česká republika a Evropská unie urychleně reagovat klidným, ale výrazným postupem. Prezident Medveděv i premiér Putin, kromě spousty propagandistických lží, sdělili světu i novou doktrínu, podle které si Rusko vyhražuje právo chránit svoje občany jakýmikoliv prostředky a kdekoliv na světě."
| Jan Urban: Ruské zadní dvorky |
Bývalý ministr zahraničí Jiří Dienstbier se ptá, čeho chtěl vlastně gruzínský prezident dosáhnout, když se rozhodl vojensky čelit světové velmoci.
"Možná spoléhali na podporu Západu, zejména Spojených států, které navrhovaly na bukurešťském summitu NATO zahájit jednání o jejich přijetí do aliance. Americká armáda cvičí gruzínské vojáky a má v Tbilisi stálou misi. Nicméně představy o jakékoli intervenci se nemohly naplnit," míní Dienstbier.
| Jiří Dienstbier: Duchů, jež jsi zplodil... |
Nedávný kandidát na prezidenta, ekonom Jan Švejnar se domnívá, že Západ se dostatečně nepostavil ruskému postupu v Gruzii.
"Gruzínský prezident Saakašvili svým nedomyšleným zásahem v Jižní Osetii vyvolal rychlou a dobře připravenou invazi ruské armádou do své země. Rusko, které se už od počátku 90. let pokouší destabilizovat Gruzii, poprvé po pádu komunismu demonstrovalo svou vůli a schopnost vojensky intervenovat v suverénních státech".
A dodává: "Západní společenství naopak projevilo neschopnost ruskému útoku předejít nebo se mu alespoň rychle rázně postavit. V mezinárodním kontextu tak Rusko slavilo úspěch, prokázalo svou regionální nadřazenost, ohrozilo nezávislost a bezpečnost důležitého ropovodu z Baku do Ceyhanu a zaslalo jasnou výstrahu několika sousedním státům, že jejich osud je mnohem více spjat s Ruskem než s NATO. Svět se probudil do tvrdé reality nového ruského imperialismu."
| Jan Švejnar: Gruzie, Rusko a my |
Poslanec ČSSD Stanislav Křeček vidí mezi Kosovem a Jižní Osetií zcela zjevnou podobnost.
"V obou zemích se národnostní menšina, jejíž příslušníci mají jinak svůj stát za hranicemi 'mateřské' země, rozhodla, že se chce odtrhnout - v Srbsku Albánci žijící v Kosovu, v Gruzii Rusové žijící v Jižní Osetii, píše Křeček ve svém blogu na Aktuálně.cz.
"Když v srbském Kosovu zasáhla srbská armáda, aby obnovila 'ústavní pořádek' (argument gruzínského prezidenta pro vojenskou akci v Jižní Osetii), bombardovalo NATO Srbsko ve snaze přimět srbskou armádu, aby se stáhla ze srbského území, tedy z Kosova. Bude nyní NATO stejně reagovat na stejné chování gruzínské armády?" ptá se řečnicky Křeček.
| Stanislav Křeček: Chtěli jste Kosovo? Máte Jižní Osetii! |
Naopak politolog Alexander Tomský viní Rusko z imperiální agrese vůči Gruzii, která má mimo jiné ukázat celému světu "svaly".
"Putinovi jde jen o jedno. Nedovolit, aby se Gruzie stala západní, svobodnou a demokratickou zemí - tedy nezávislou na nesvobodném, nedemokratickém, imperiálním Rusku. Putin potřeboval Gruzii potrestat za její západní orientaci. Prosperující a svobodnou Gruzii by totiž mohly následovat další státy v oblasti, hlavně ropný Ázerbajdžán a Kazachstán," míní Tomský.
| Alexander Tomský: Gruzie i Evropa v pasti ruské provokace |
Bývalý ministr a místopředseda vlády vedené sociálními demokraty, Jiří Havel, míní, že spor o to, kdo je v Jižní Osetii agresorem a kdo obětí, nelze rozsoudit.
"Vraždění v Osetii, Gruzii, Izraeli, Iráku, Dárfúru a já nevím kde ještě, je jen výsledek politického kalkulu. Ve skutečnosti politici jednají podle toho, co jim přinese víc politického úspěchu a na nějakou tu mrtvolu se moc neohlíží. Jednají podle politické logiky. Morálkou a právem se pak vždy ohánějí obě strany."
| Jiří Havel: Gruzínská politická lekce |
Stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) se pozastavuje nad tím, že česká vláda nevyvíjí v souvislosti s konfliktem větší aktivitu.
"Není vyloučeno, že Česká republika jako předsedající země Evropské unie se bude muset za pár měsíců zabývat řešením stejně závažných kauz jako je současný konflikt mezi Gruzií a Ruskem," míní Zaorálek.
"Představitelé naší vlády by měli dělat něco víc, než jen lyricky meditovat a pokoušet se o rozmanité historické paralely, a především by měli předvést, že jsou připraveni svou roli jako předsedající země Evropské unie opravdu sehrát," dodává.
| Lubomír Zaorálek: Gruzie spadne v lednu na nás. Česká vláda na dovolené. |
Bývalý poslanec za ČSSD, právník Zdeněk Koudelka se zamýšlí nad právními aspekty konfliktu.
"V konfliktu o Osetii existují protichůdná právní řešení. Jedno vychází z práva národa na sebeurčení až k odtržení, které bylo užito při vzniku Československa a díky němu vznikla řada národních států. Toto právo se netýkalo národních menšin, jež národní stát mají," píše Koudelka.
"Na druhé straně existuje zásada, že nelze měnit hranice státu bez jeho souhlasu, jež byla východiskem neplatnosti Mnichovské smlouvy od samého počátku, byť byla vítána většinou německého obyvatelstva, kterým Československo jejich právo na sebeurčení neuznalo," dodává.
| Zdeněk Koudelka: Osetie - problém práva a politiky |
Scénárista a dramaturg Jan Štern míní, že válka v Gruzii je velkým ponaučením.
"Válka v Gruzii ukázala, jak nebezpečná země je Rusko. Ruský imperialismus, ať už skrytý do slavjanofilského hávu v devatenáctém století nebo do marxisticko revolučního totalitarismu ve století dvacátém, nebo prostě do přiznané mocenské tzv. reálpolitiky ve století dvacátém prvním, dokáže být velmi důmyslný, záludný a krutý. Naše malá země, nacházející se byť smluvně ve strukturách NATO, avšak geograficky blízko ruského obra a též historicky pro něj nesmazatelně zapsaná jako země jeho sféry vlivu, by měla být obzvláště opatrná," píše Štern.
| Jan Štern: Válka v Gruzii je velkým ponaučením |
Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením a bývalý poslanec za Unii svobody Václav Krása míní, že gruzínský prezident Saakašvili se zachoval nezodpovědně.
"Gruzínští politici se nejprve měli seznámit s naší nedávnou historií, aby pochopili, co to znamená 'dočasný pobyt armád'. Teď už to bude jen dlouhá přetahovaná mezi mocnostmi, ale Gruzii to nic nepřinese. Prohrála všechno," míní Krása.
| Václav Krása: Nezodpovědní politici Gruzie |
S nadsázkou a ironií se na konflikt v Gruzii podíval šéf českých Greenpeace Jiří Tutter.
"Kdo ve skutečnosti vymyslel tuto zdánlivě nesmyslnou akci v Osetii? CIA, jak tvrdí jedni? KGB, jak druzí? Chyba lávky! Takový úkol mohl na sebe vzít jedině podstatně ambicióznější, odhodlanější, umíněnější a ano, snad i šílenější kombinátor. Takový tady je. Jenom jeden, ale je - česká firma AMI Communications. A její Mr.Radar který zkomunikoval české veřejnosti vládní projekt Radar do Brd," píše Tutter.
| Jiří Tutter: Česká ulička do Gruzie (a k radaru) |
