Jedni bojovali za vznik samostatného Československa, druzí proti nacistům (často se zbraní v ruce).
Třetí se pak postavili proti komunistické totalitě (až na výjimky beze zbraně).
Na účastníky prvního a druhého odboje pamatuje zákon jako na válečné veterány (vojáci, odbojáři, perzekuovaní i pozůstalí po nich mají nárok například na vyšší důchod apod). O tom, zda si podobné ocenění zaslouží i ti, které z politických důvodů třeba věznil minulý režim, se česká společnost dodnes nedokázala shodnout.
| Čtěte také: | Zemřel Paumer, který se s Mašíny prostřílel do Berlína |
Další pokus, jak třetí skupinu postavit na roveň dvou předchozích, nyní narazil v Senátu. Senát hlasy levice a části lidovců odstavil návrh zákona o ocenění protikomunistického odboje, který schválila horní komora hlasy pravice v předvolebním složení. Rozhodl o tom, že zákon, který podpořila a zavázala se prosazovat vláda, stáhne ze sněmovny.).
| Jiří Pehe: Čtvrtý odboj |
Zákon, na jehož prosazení mají zájem především členové Konfederace politických vězňů, počítal s tím, že bojovníci proti komunismu by měli mít podle míry své aktivity nárok na osvědčení účastníka protikomunistického odboje nebo odporu. Osvědčení mělo vydávat ministerstvo obrany na základě stanoviska Ústavu pro studium totalitních režimů. Nepočítal s žádnými peněžními kompenzacemi, ale jeho držitelé by třeba měli nárok na lázeňskou péči nebo umístění v domově pro válečné veterány.
| Jiří Dolejš: Neudržitelná konstrukce třetího odboje |
Senátoři ODS a TOP 09 označili rozhodnutí stáhnout zákon zpět za ostudné, arogantní a bezprecedentní.
Takzvané zpětvzetí navrhovaného zákona zdůvodňoval bývalý disident a senátor ČSSD Jiří Dienstbier tím, že předloha "není v souladu s hodnotami právního státu a historické pravdy".
Ani mezi lidmi, kteří se aktivně postavili komunistickému režimu, ale zákon nemá jednoznačnou podporu. „Pravdu o minulosti nelze definovat zákonem," říká například lidovecký místopředseda horní komory Petr Pithart, který hlasoval proti zákonu.
"K žádnému třetímu odboji po únoru 48 nedošlo, k jeho vyhlášení přece nedošlo ani v emigraci," míní Dienstbier.
Ostře se obul také do Ústavu pro studium totalitních režimů. "Považoval bych za urážku, aby kvalitu mého života posuzovaly úřady, a už vůbec ne nenávistné a demoralizované charaktery typu (bývalého šéfa ÚSTR) Pavla Žáčka," dodal.
Podle údajů ÚSTR bylo v letech 1948 až 1989 popraveno v souvislosti s politickými trestnými činy 248 lidí, na 4500 osob zemřelo ve vězení a nejméně 282 při pokusu uprchnout přes železnou oponu.
Do vězení se z politických důvodů dostalo přes 205 000 lidí, do táborů nucených prací šlo bez soudu asi 20 000 lidí, v Pomocných technických praporech (PTP) sloužilo kvůli svým politickým názorům asi 22 000 osob.
