V Liverpoolu se konal třídenní sjezd britské Labouristické strany. Jeremy Corbyn se tam zasazoval o změny v programovém směřování v sociální oblasti, o vyšší výrobu elektřiny z větrných turbin, ale největší pozornost vzbudila debata o budoucím vztahu Velké Británie k Evropské unii. Corbyn nikdy nebyl velkým Evropanem, ale sjezd ho přesvědčil, že většina spolustraníků by ráda uspořádala další referendum, které by se nějakým způsobem zabývalo členstvím Velké Británie v unii. Logicky by nemohlo mít stejnou otázku, na jakou voliči už odpověděli při prvním referendu v červnu 2016, tedy těsnou většinou "leave".
Corbyn chtěl původně využít oslabenou pozici ministerské předsedkyně Mayové a vyvolat předčasné volby. Pak hovořil o referendu, ale myslel jen na hlasování o tom, jak s brexitem zacházet. Jenže preference většiny labouristů dost jasně směřují k možnosti setrvání země v EU, tedy k "anulování" brexitu.
Den D: 29. březen 2019
Velká Británie má podle dosavadních jednání EU opustit už koncem března příštího roku, takže na uvážlivější uspořádání referenda není dost času; vždyť jeho přívrženci zatím ani nemají formulovanou otázku. Proti labouristům se ihned obrátili přívrženci brexitu a Boris Johnson Corbyna označil za největší ohrožení svobody, kterému země dnes čelí. Premiérka Theresa Mayová požaduje pro svou zemi veškeré svobody v pohybu zboží (zónu volného obchodu s EU), ale je proti volnému pohybu pracovních sil a služeb.
Předseda Evropské rady Donald Tusk to označil jako "cherry picking", vyzobávání třešniček z dortu. Nepřichází v úvahu, dodal. Jeho vyjádření během neoficiálního eurosummitu v Salcburku a později před Valným shromážděním OSN v New Yorku jasně ukazují jeho skeptický postoj vůči koncepci, na které se v červenci v Checkers dohodla britská vláda a kterou hájí Mayová. Tusk ovšem také diplomaticky poukázal na to, že existuje shoda v některých politických otázkách, jako například v oblasti obrany, kde je beztak Velká Británie jako členská země Severoatlantické aliance důležitým partnerem. V Bruselu to od orgánů EU k orgánům NATO není daleko.
Mimounijní Evropa
V debatách o pozici Velké Británie vůči Evropské unii se často objevují příklady jako Norsko a Švýcarsko. Norsko, kde dvě referenda (1972 a 1994) odmítla členství v EU, nakonec dosáhlo dohod, které zemi propojují s unií takřka kompletně, kromě hlasovacího práva v Radě a voleb poslanců do Evropského parlamentu. Na tomto příkladu se dá demonstrovat princip spojující volný pohyb zboží i pracovních sil - a Norsko dokonce soutěží o pracovní síly ze zahraničí a je součástí schengenského prostoru. I skandinávská regionální spolupráce funguje a vedla také k dohodám přes hranici EU.
Norsko a Švýcarsko také přispívají do rozpočtu unie a čerpají z něj na některé své projekty prostředky. Norští a švýcarští odborníci na otázky Evropské unie jsou výborným zdrojem informací - nejsou totiž závislí na unijních strukturách. Pro českou debatu je ovšem nutné podtrhnout, že jejich závěry jsou většinou stejné jako závěry oněch u nás kritizovaných "eurokratů". Podobně otevřeně se vůči EU chovají i Island a Lichtenštejnsko. Ve všech případech je ovšem, ještě jednou, princip volného pohybu zboží svázán s volným pohybem pracovních sil a služeb. A na tom bude Evropská unie trvat i vůči Velké Británii.
Jiný brexit
Nejistotu z důsledků a průběhu brexitu vyvolávají i rozhodnutí hospodářských subjektů. Firmy řeší svou budoucnost a přesouvají centrály do zemí "kontinentální" unie. V důsledku debaty o brexitu posílilo svou pozici sídlo Evropské centrální banky - Frankfurt nad Mohanem, kam odcházejí, či o odchodu uvažují, některé britské bankovní instituce. Pokud dojde k předčasným volbám a Corbynovi labouristé budou úspěšní, pokusí se radikálně změnit zásady, na kterých se vláda Theresy Mayové dohodla v Checkers. Ale sjezd v Liverpoolu zatím nedal dohromady nic konkrétního, kromě razantního odmítání vládního postoje. I další labouristická témata z Liverpoolu, jako například "zelená koncepci zaměstnanosti", dopadnou podle toho, jak se Velká Británie k Evropské unii postaví. A bude naspěch.
