Jak by vypadala ideální společnost? Lidé by si v ní přáli úspěch, chudí by se nebáli, že jsou zapomenutí, ženy by zaujímaly stejné místo a dostávaly stejné ocenění jako muži, mladí by cítili podporu starých a staří by mladé nebrali jako "čím dál horší materiál". Česká společnost ideální není. Ukazují to i jednotlivé části projektu Česko společně.
Zděděná a nepřekonaná je přehlíživost a sebestřednost mužů. Podle sociologických dat agentury STEM si většina z nich myslí, že "ženy mají v Česku dnes stejné příležitosti a možnosti jako muži". To samé míní mnohem méně žen. Naopak, více žen je přesvědčeno, že jsou na tom hůř. Velká síla mužů tedy nevnímá reálnou situaci žen, ale se svojí jsou spokojeni - není co měnit. Jsme společnost stále velmi maskulinní, částečně patriarchální, i proto se situace mění jen pomalu a ženy mají důvod k nespokojenosti.
Ale obě pohlaví v až dojemné pospolitosti sdílejí některé bludy. Ukazuje se, jakou sílu má mnohaletá, mnohdy lživá masáž politiků. Ženy i muži svorně věří - nic jiného než víra to není, že "sociální dávky v Česku jsou často zneužívané a pobírají je lidé, kteří si je nezaslouží". Manipulace funguje.
To samé téma až podivuhodně spojuje všechny generace, tedy 18 až 29, 30 až 44, 45 až 59 let a 60+. Politici si s tím dali práci a ta nese zkažené ovoce. Hledání viníka, spojování se proti slabým jde dobře. Škoda, že to politici takhle masivně nezkoušejí s jinými, pozitivními, nevylhanými tématy, možná bychom byli méně rozvrácenou společností.
Na tématech nerovnosti žen s muži a údajného rozšířeného zneužívání dávek vidíme vliv elit. Jedna věc jsou postoje politiků obecně, druhá pak práce těch, které většina považuje za vůdce. Projděte si témata výzkumu a přiřaďte si k nim Miloše Zemana, Andreje Babiše, Václava Klause, politiky, kteří měli v posledních letech největší vliv. Zapadá to celkem přesně do sebe.
Údajné zneužívání sociálních dávek sice generace spojilo, ale v mnoha jiných oblastech se postoje starých a mladých liší. Nejsou taky tolik ovlivňovány politiky, kteří je nepovažují za nosná. Čím mladší dotazovaný, tím víc míní, že "stejnopohlavní páry v Česku by měly mít stejná práva jako ostatní, včetně manželství a adopcí dětí". Mladí už manželství tolik neřeší, nemají je za posvátné a ryze heterosexuální. Vartu pro LGBTQ+ nedosažitelného manželství a adopce dětí nejvíc drží lidé 60+. Pozorujeme nejen setrvačnost, ale i paradox, když známe obří počty rozvedených v této generaci. Manželství je nedotknutelné a o děti jde jen do rozvodu.
Výzkum STEM nabourává i představu o moudrosti starých. Kdyby se konalo referendum, pro setrvání v EU by hlasovali nejvíc mladí od 18 do 29 let a nejméně starší od 45 do 59 let a 60+. Znovu se tu projevuje vliv mnohaleté politické masáže, odporu k "Bruselu", který je vlastní jak třeba ANO, tak i ODS. Mladí lidé si však i přesto víc uvědomují, že EU je šance, že bez EU se propadáme do bezvýznamnosti. Pro mladé je svět otevřený, starým se pomalu uzavírá.
Přetrvává lhostejnost vůči chudým
Nepřekvapivě hraje roli i vzdělání. Občané se základní školou či se střední bez maturity míní, že "Česko potřebuje silného vůdce, který by bez ohledu na odlišné názory prosadil, co je správné". Vysokoškoláci fandí demokracii, středoškoláci s maturitou plavou někde mezi. Méně vzdělaní by odešli z unie, vysokoškoláci většinou vědí, že je to blbost.
Blíží se výročí 17. listopadu, uběhne 33 let od sametu. Změnu režimu a život ve svobodě vidí jinak chudí a jinak bohatší a bohatí. Špatně zajištění míní, že se "česká společnost po roce 1989 ubírá obecně špatným směrem", solidně zajištění a velmi dobře zajištění to vidí opačně. Je to nepříjemně logické.
Mezi špatně zajištěnými najdeme paradoxně dost lidí, kteří vzdorovali komunistickému režimu. A mezi bohatými nemálo těch, jejich rodiny prosperovaly za bolševika. To je jen poznámka na okraj. - Důležité je, že polistopadový systém nasekal mnoho chyb právě v sociální oblasti, chyb, které prohloubily sociální rozdíly. Typickým příkladem byly zákony, jež umožnily, aby statisíce lidí upadly kvůli dluhům a exekucím do chudoby. Typická byla i regionální sociální politika, jež vedla ke vzniku stovek českých ghett, jež existují dodnes.
Jistá lhostejnost vůči lidem v potížích přetrvává, i vláda Petra Fialy z ODS se bojí nejvíc pomoci nejchudším a nejohroženějším, raději sází na plošnou pomoc. Ta však stojí strašně moc peněz a těm nejslabším přitom pomáhá jen málo. Když sečtete chyby a přičtete zjevnou lhostejnost k chudým, kdy největší zájem o ně projevuje nikoli stát, ale neziskovky, pak se nelze divit, že by chudí hlasovali pro odchod z EU, tedy pro pokus o cosi jako státní sebevražda.
Do ideální společnosti máme 33 let od revoluce opravdu hodně daleko. Samolibí vládnoucí muži popírají hodnotu žen, chudí lidé se cítí opuštění, možná i současným režimem zrazení, mladí žijí v jiném světě než jejich rodiče a prarodiče, vzájemně se nechápou. Pro vládu a úředníky nabízí Česko společně hodně materiálu, hodně práce. Ale nejde jen o politiky a úředníky, příkré, mnohdy nenávistné pohledy na druhé zaujímáme my sami, necháváme se do nich snadno uvést, vmanipulovat. Je naším úkolem se jim bránit.
