* Článek jsme aktualizovali o komentáře čtenářů Aktuálně.cz.
Britové a Češi. Nebo spíš napřed Češi, a pak Britové. Dobrá společnost. Nebo ne?
Pakt rozpočtové odpovědnosti přijalo v pondělí večer 25 z 27 zemí Evropské unie. Zatímco Britové avizovali dopředu, že budou proti, české „ne" na summitu docela překvapilo. Zejména proto, že ho premiér Petr Nečas, náš vyslanec na Euru, nedokázal nějak zvlášť srozumitelně vysvětlit.
Viz například: „Nepřekročitelný důvod je, že pokud nenalezneme širší politickou shodu nad způsobem ratifikace, tak vlastně ta smlouva je tím pádem velmi těžko akceptovatelná."
Jestli tomu správně rozumím, tak se premiér vymlouvá (ano, jiné slovo mě nenapadá) na to, že Češi zatím nevědí, jak doma dohodu schválí (referendum, parlament, prezident?) - a proto ji ani nemohou přijmout.
Evropa nejsou jen peníze
Z diskuse na Facebooku:
Alena Popelková: "Mám sice proti EU dost výhrad,ale pořád je to o svobodě, nemám zájem vrátit se zpátky do ruského područí. Nechci patřit mezi "východní kolonu", ale mezi rovnoprávné Evropany a to znamená, že pokud je potřeba v rámci solidarity peníze vydat, tak jsem plně pro."
Bohuslav Lojkásek: "Z preambule vládního prohlášení přečteného RNDr. Petrem Nečasem: Naše země je součástí nadnárodních politických struktur, zejména EU a NATO. Vláda si je vědoma, že toto ukotvení je zásadní pro ČR z hlediska dlouhodobé bezpečnosti, stability a mezinárodního postavení. Vláda bude tyto svazky dále rozvíjet a bude aktivně participovat na projektech, které zvyšují bezpečnost, předvídatelnost a stabilitu mezinárodního společenství a tím i ČR."
To je ovšem tzv. začarovaný kruh. Když nebude slepice, nemůže být ani vejce, a naopak. Proč by premiér nemohl dohodu na summitu stvrdit, a poté nějakým způsobem nechat schválit - nebo zamítnout - doma, není jasné. Tohle je česká domácí záležitost, která zbytek summitářů pravděpodobně nezajímá, a proč by taky měla.
Opačný pohled na český postoj říká: Zachovali jsme se prozíravě, nemusíme se hned přidávat k něčemu, o čem máme pochybnosti. Jen proto, že s tím souhlasí (skoro) celý zbytek Evropy.
Co myslíte, rozhodl se Nečas v Bruselu správně? A jak bude záchrana eurozóny pokračovat dál? A co my, vydáme se českou cestou? Nebo se vrátíme zpátky do Evropy?
Mirek Charvát na [email protected]: "Je to tak "české", všude nás vezměte, všechno nám dejte, ale proboha, nic po nás nikdy nechtějte. Je mi z té "české" povahy už zle."
Štefan Kubáň na [email protected]: "Čerpat bohaté dotace, to se Čechům líbí. To ať Evropa dává a ještě víc, ale když se něco chce po Češích, tak to ne. Obyčejná česká vyč......t!"
Radek Červinka na [email protected]: "Sankcionovala by v současné době EU Řecko, a tím ho definitivně odrovnala? Silně o tom pochybuju a nevěřím, že takovýto bič může být v praxi použitelný. Již samotný přístup investorů a zdražování úvěrů je dostatečným "trestem". Takže spíš než trest je třeba najít mechanismus, který by něco takového prostě znemožnil. Třeba jednotné evropské aukce, ze kterých by byly následně centrálně dotovány jednotlivé státní rozpočty."
Josef Havlík: "Jasně - cizáci ať do rozvoje naší země sypou peníze, ale nestojíme o nějakou spolupráci nebo o sdílení zodpovědnosti. Otřesný přístup - jako bychom byli nějaký pomatený Jánošík, který si od bohatých bere, ale nikomu nic nedává."
Martin Petřík: "Tohle naopak plně podporuji. Kéž by naši zástupci byli tak zodpovědní i v jiných otázkách..."
Karel Šimek: „Sami máme málo, tak nevím, proč bychom měli rvát peníze Slovákům, Řekům, Slovincům a Estoncům nebo bohatším Francouzům a Němcům."
Martin Uhlíř: „Vláda rozpočtové odpovědnosti se nechce mezinárodně zavázat k rozpočtové odpovědnosti. Česko si právě vybralo, jakou roli bude v EU hrát - Blbec k večeři."
Pavel Pořízek: „Je to systém solidarity - dlouho jsme z EU brali víc, než dávali. Bylo otázkou času, kdy se to otočí, protože tu jsou „slabší" než my. Je to jako získat zdarma vzdělání a když začnu vydělávat, tak budu řvát, že nebudu platit daně na učitele?"
Jiří Fabík: „Evropská unie je dnes úplně pokřivená instituce. Nekonečné půjčování nedisciplinovaným členům jí táhne do pekel. Nebo budete taky z napjatého rodinného rozpočtu půjčovat peníze sousedovi, který jezdí v BMW, bydlí v novém rodinném domku, třikrát ročně je na dovolené a v práci tráví desetinu času než by mohl, ale nestíhá splácet? Tak proč mu nepomoci v zájmu dobrých sousedských vztahů?"
