Policejní odposlechy hrají v poslední době čím dál větší roli. Ve velkém jsou zveřejňovány, unikají z trestních spisů na veřejnost, ačkoliv je přípravné řízení ze zásady neveřejné. A detektivové „uši“ už zase víc a víc nasazují. Přitom jde o mimořádně závažný zásah do soukromí odposlouchávaných lidí, do jejich práv zaručených Listinou základních práv a svobod. Hojnějšímu využití již pořízených záznamů šmírovaných hovorů jsou nakloněni také soudci Nejvyššího soudu (NS).
Loni v červnu zasedl velký senát trestního kolegia NS a jednal – mimo jiné – právě o užití pořízených odposlechů. Šlo o to, zda je záznamy soukromých hovorů možné využít k jinému trestnému činu, než na jaký byly nasazeny. Letos v květnu pak Nejvyšší soud své usnesení publikoval a rozeslal obecným soudům. (Upozornil na to deník Právo.)
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ve svůj prospěch se dovolávali obchodníci s nezdaněným lihem. Jedna z námitek zněla, že odposlechy, které dokazovaly jejich vinu, se týkaly podezření z jiného trestného činu, za který nakonec nebyli souzeni. Vinnými byli uznáni podle ustanovení paragrafu 148 trestního zákona, avšak soudy měly jejich jednání správně kvalifikovat podle nového trestního zákoníku. Tvrdili obchodníci s lihem v dovolání.
Rovnou dodejme, že to není analogické třeba případu lobbisty a kmotra Romana Janouška, který byl odposloucháván v „kauze Nagyová“, ale záznamy hovorů později použil i soudce, který řešil jeho opileckou dopravní nehodu. Naprosto jiný, s případem Jany Nečasové nesouvisející příběh. Podobné je to s případem kmotra Ivo Rittiga. Státní zástupci z Olomouce poskytli záznamy jeho hovorů pořízené v kauze Nagyová žalobcům, kteří vyšetřují vyvádění peněz z pražského dopravního podniku, kde je právě Rittig jedním z obviněných. Tento případ pravda není až tak markantně odlišný jako ona pirátská dopravní nehoda.
Velký senát trestního kolegia NS dospěl k právnímu závěru, že odposlechy lze použít tehdy, jestliže v době, kdy byly nasazeny, „byly splněny podmínky ustanovení paragrafu 88 odstavec 1 trestního řádu. Na zákonnost tohoto důkazu nemá vliv, pokud se v průběhu trestního řízení změní zákonná úprava...“ Ta podmínka byla skoro jistě jak u Janouška, tak u Rittiga splněna.
Výhodné bude nadsadit trestní sazbu
Soudce Okresního soudu v Teplicích Miroslav Čapek z usnesení velkého senátu trestního kolegia NS pro Právo vyvodil: „Mně z toho vyplývá, že odposlechy Janouška by v té kauze jako důkaz použitelné byly.“ – Podivné.
Jeden trochu přepísknutý příklad: pokud budu poslouchat úplatkáře a zjistím, že spáchal vraždu, nebudu to chtít nechat jen tak projít.
U Janouška policie řešila složitou dopravní nehodu. Ta na prní pohled nenaplňuje požadavek, že odposlechy mohou být nasazeny u trestných činů, jejichž dolní hranice horní sazby činí osm let vězení. Policisté ovšem Janouška obvinili z pokusu o vraždu ženy, kterou srazil. Tam už podmínka trestní hranice splněna byla. Soudce pak v první instanci Janouška neshledal vinným z pokusu o vraždu, ale z těžkého, úmyslného ublížení na zdraví, které má horní sazbu deset let. Takže mohl odposlechy z jiné kauzy přijmout jako důkaz.
Z toho příkladu však nepřímo plyne, že pro policii může být výhodné nasadit vyšší trestní sazbu, protože pak bude moci využít případné odposlechy ze zcela jiných kauz. Což se zdá nebezpečné. Mimochodem ze zveřejněných odposlechů Janouška, zdá se, vyplývá, že sice věděl, že ženu srazil, ale zároveň i v nich tvrdí, že ona mu skočila na auto šipku. Pak by byl vinen především tím, že ujel.
Jak už řečeno, odposlech telefonu nebo nějakého prostoru vždy znamená tvrdý zásah do soukromí podezřelého, ale i do soukromí lidí, kteří se s ním setkají (třeba u něj v kanceláři) nebo mu volají a přitom s jeho údajnou trestnou činností nemají nic společného. Prostě ho znají. Policie tak na jistou dobu získává také informace o lidech nevinných. Zneužití takových údajů se přímo nabízí.
Na druhou stranu je celkem jasné, že policie i žaloba chce využít důkazů všude, kde se jí hodí. Tedy nejen u trestných činů, kvůli kterým byl odposlech nasazen. Jeden trochu přepísknutý příklad: pokud budu poslouchat úplatkáře a zjistím, že spáchal vraždu, nebudu to chtít nechat jen tak projít. To je jasné.
Kontrola směšná, politická
S odposlechy se u nás nešetří. Před deseti lety jich policie nasazovala skoro deset tisíc ročně! Obvykle na tři měsíce až půl roku. Za tu dobu na šmírovanou linku volaly desítky lidí, takže soukromí bylo při všech odposleších narušeno až stovkám tisíc lidí. Po mediální kritice, nebo spíš poté, co se ukázalo, že jsou napíchnuti i politici (Ivan Langer), používání odposlechů kleslo o šedesát procent. V roce 2011 byla sledována komunikace cca čtyř tisíc lidí, 2012 asi 4700, ale v roce 2013 už to bylo více než 6200 linek. Počet "uší" tedy opět leze nahoru. Policie je má v oblibě, je to pohodlný způsob opatřování důkazů.
A soudci jim tyto úkony zjevně stále dál velmi ochotně podepisují. Dokonce čím dál ochotněji. Tím spíš by se mělo přísně sledovat jejich používání. Dodejme, že poslanecká kontrola, tzv. komise Velké ucho, je mizerná, směšná. Kupříkladu nesmí vstupovat do živých policejních kauz.
Usnesení soudců NS bude jistě policií vítáno. Avšak platí, že je něco jiného, když se mění zákon v průběhu řízení, ale pořád jde zhruba o totéž – třeba o krácení daně atd., a něco jiného, když u dopravní nehody použiju záznamy hovorů z případu klientelismu a korupce. Jen proto, že jsem uměle, neobhajitelně nasadil trestný čin s vyšší sazbou.
Bude zajímavé sledovat, jak si odvolací soud v případu piráta Janouška poradí s námitkou obhajoby, že odposlechy byly použity v první instanci nezákonně. Pokud námitku neuzná, pak se těšme na to, že u nás odposlechy vylezou zpátky na deset tisíc linek ročně. (A to zde nejsou uváděny počty jiných odposlechů, třeba našich tajných služeb.)
Máme novou vládu, která slibovala, že bude věci dělat jinak. Zatím moc nedělá. Kontrola policie a tajných služeb zůstává beze změny, bezzubá. Kontrola odposlechů politická a na nic. Měla by být aktivní, občanská a měla by smět nahlížet i do živých, probíhajících případů. Jinak jsme už zase Česká odposlechová republika neboli ČORka.
