Symbolem úřednictva zcela odtrženého od politického řízení je už od 80. let sir Humphrey Appleby - schopný manipulátor v oblíbených britských seriálech Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére. Komediální prvky v nich vytváří právě napětí mezi Applebym a politikem Jimem Hackerem, který se pravidelně ztrácí ve své agendě, takže není jasné, kdo komu vlastně šéfuje.
Appleby ale nepředstavuje jen čistě negativní postavu, která úspěšně maří plány politického vedení. Často také na poslední chvíli složitými kombinacemi zachraňuje pověst úřadu, aby ji ministr nepoškodil svým amatérismem. Klopotné hledání rovnováhy mezi úřednickou a politickou mocí autoři dokázali vystihnout tak skvěle, že se jejich nápady bavila i "Železná lady" Margaret Thatcherová.
Dnes už trochu obstarožní seriál by v těchto dnech měli povinně znovu zhlédnout všichni čeští poslanci. Aby pochopili, že má-li být státní byrokracie funkční, neobejde se bez nalezení smysluplného modu vivendi mezi úřednictvem a neustále se měnícím politickým vedením. Zdejší zákonodárci ale bohužel evidentně preferují potácení se od jedné zdi ke druhé.
Příliš mnoho politiky
Až do roku 2014 si ministři na svých úřadech mohli vyměňovat koho chtěli, takže po volbách do nich vždy nalezly celé stranické sekretariáty. Nebyl na to hezký pohled. Pak vešel v platnost zákon o státní službě, který tuto škodlivou praxi utnul. Mnohý šéf resortu však najednou zjistil, že vůbec s ničím nedokáže pohnout, což je situace úplně stejně problematická. Jenže korektiv, který teď vláda navrhuje, by prakticky všechno vrátil do stavu před rokem 2014. A poslal státní správu na nové kolečko v bludném kruhu.
Koalice by se do budoucna v jednotlivých úřadech ráda zbavila odborných náměstků, jejichž úkolem je "držet pozice", když se mění šéf. Ten si nyní může přivést do týmu maximálně dva politické náměstky, kteří ale nemají velkou reálnou moc, protože klíčové sekce podléhají expertním pobočníkům.
Vznik tohoto systému samozřejmě provázela řada "porodních komplikací" - první generaci "odborných" náměstků vybírala podle svého gusta garnitura, která byla zrovna u moci, tedy kabinet Bohuslava Sobotky (ČSSD). Nepřekvapí tak, že prakticky přes noc se "prvotřídní experti" stali především z řady sociálních demokratů, příslušníků hnutí ANO a lidovců…
Současnou vládu také nepochybně irituje, že během letitého panování Andreje Babiše (ANO) nad úřady (někde to trvalo i sedm let v kuse) se expremiérovi podařilo do důležitých křesel usadit nemalý kontingent svých spřízněnců, kterých se teď noví ministři nemají jak zbavit.
Republice ovšem sotva pomůže, když teď kvůli tomu rázem pošleme ke dnu rovnou celý koncept apolitického odborného řízení ministerstev. Tím spíš, že koalice neplánuje omezovat počet současných politických náměstků. Brzo by tak mohla na zdejších špičkových úřadech vyrůst celá nová struktura vyslanců, jejichž jediným úkolem by bylo hlídat, co vlastně dělají koaliční partneři. Z padlých odborných náměstků by se pak stali poslušní vrchní ředitelé, kteří by každých pět let se museli znovu ucházet o místo. Již dnes mnohdy zoufale pomalá státní správa by tedy nově získala prakticky zdvojené vedení, což by ji v mnoha ohledech hrozilo zaseknout už úplně.
Stačí jen opravdu otevřená výběrka
Ačkoli jde o velmi dalekosáhlou změnu se zásadním dopadem, prochází momentálně sněmovnou jen v podobě narychlo spíchnutého poslaneckého návrhu s minimálním zdůvodněním a bez analytického rozboru. Ve hře je přitom řízení nejen 70 tisíc úředníků, ale i více než půl milionu veřejných zaměstnanců. V konečném důsledku tedy prakticky celého státu.
Při bližším ohledání zákona o veřejné službě vychází najevo, v čem spočívá jeho největší slabina - neumožňuje širokou soutěž o úřednické pozice. Ve složitém výběrovém řízení nyní mohou de facto uspět jen zavedení byrokraté, což přispívá nikoliv ke stabilitě, nýbrž rigiditě státní správy.
Chystaná novela to mění, což je jí třeba přičíst k dobru. Chce otevřít dveře většímu a pestřejšímu množství uchazečů, takž šanci by měli dostat také lidé z byznysu, vědy či třeba neziskového sektoru. Pokud by v tom byla důsledná, zasloužila by si maximální podporu. Zdejší byrokracie se ale sotva může pohnout z místa, mají-li vrchní patra ministerstev i nadále zůstat vyhrazena lidem, které k tomu určí politický úradek.
Až se Brusel zeptá…
V této souvislosti se hodí připomenout, proč vlastně celý zákon o státní službě v roce 2014 vznikl. Zdejší politici se tak dlouho a tak houževnatě vzpírali jakýmkoliv pravidlům, která by limitovala jejich vliv na byrokraty, až Evropské komisi došla trpělivost a vzkázala, že bez nezávislého úřednictva by také Česko mohlo mít problémy s přístupem k eurofondům. Že jsme pak příslušné paragrafy ukutili na poslední chvíli na koleně a v nevalné kvalitě, už je problém, který jsme si vyrobili sami a který vydává svědectví hlavně o zdejších poměrech.
Není ovšem pochyb, že projdou-li nyní radikální proměnou, bude se o výsledek Evropská komise zajímat znovu. A nelze vyloučit, že propadne podobným obavám jako před rokem 2014: Takže vy tu chce rozdělovat evropské prostředky, ale nemáte k dispozici nezávislé úřednictvo, které by při tom hlídalo fair play?
Česko nyní čelí celé sérii extrémně naléhavých problémů a je tedy s podivem, že se pětikoalice chystá plýtvat časem i energií na nepropracované úpravy byrokratických pravidel právě teď. Těžko se pak vyhnout dojmu, že za věc prvního řádu považuje těch pár náměstkovských pozic, které by jí mohly nově spadnout do klína.
