Nakolik jsou u nás ženy rovny mužům? Nakolik rovnocenné postavení ve společnosti, v práci či v rozhodování mají ženy vůči mužům? Nebo jinak: nakolik jsme vyspělá či dospělá, moderní, genderově vyvážená, nebo alespoň genderově vyvažující země? Za pár dní uběhne 34 let od sametové revoluce, času na zásadní změny, na pochopení, jaký smysl má genderová rovnost, bylo poměrně dost. Nevyužili jsme ho.
Minulý týden zveřejnil Evropský institut pro genderovou rovnost Index rovnosti žen a mužů (Gender Equality Index), který vypracovává každý rok. Zemím EU index vyměřuje skóre od 1 do 100. Skóre 100 by znamenalo, že země dosáhla úplné rovnosti mezi ženami a muži. První je Švédsko, jež dosáhlo skóre 82,2. Poslední Rumunsko 56,1, předposlední Maďarsko 57,3 a třetí od konce jsme skončili my, Česko. Naše skóre činí 57,9. Maličko, ale jen maličko, jsme se zlepšili. Dál zůstáváme genderovými zoufalci.
Někdo si asi řekne, co je to za blbost, jaký index genderové rovnosti, kdo nám to má co měřit, to je snad naše věc. Jenomže my se přece považujeme za silně rovnostářskou společnost, proč by se rovnost neměla týkat i žen, proč mají být muži rovnější? A my, muži, rovnější bohužel jsme.
Index se sestavuje chytře a vyvíjí se, mění, rozšiřuje. Obecně nerovnost žen asi nejvíc vnímáme na trhu práce, kde muži zřetelně víc vydělávají a nic na tom nemění ani vzdělání, ba právě naopak, čím je žena vzdělanější, tím je rozdíl od výplaty muže patrnější. Silně znevýhodněny jsou pak matky. Méně už vnímáme, protože to máme za jaksi patriarchálně samozřejmé, že jsou to u nás převážně ženy, kdo pečuje o děti, případně o babičky, dědečky a další příbuzné.
Výmluvná jsou čísla. Lidé ve věku 18 až 74 let, kteří se každý den starají o své děti nebo vnoučata, seniory nebo osoby se zdravotním postižením a děti vzdělávají: 34 procent žen oproti 19 procentům mužů. Lidé, kteří každý den vaří nebo pracují v domácnosti: 58 procent žen ku 20 procentům mužů. Samozřejmě těžce zaostáváme za evropským průměrem.
A jistě, mnoho lidí si řekne: vaření a péče o děti, nemocné a staré je přece "ženská práce". Vůbec už přitom nedomyslí tak banální fakt, že ženy zdrcující většinou taky chodí do práce, takže mají zaměstnání hned dvě, přičemž v tom prvním jsou placeny méně než muži, v tom druhém vůbec.
Logicky úplně naopak je to s pracujícími a jejich sportovními, kulturními nebo volnočasovými aktivitami mimo svůj domov, které provozují denně či několikrát týdně. Zvládá to 23 procent žen a 28 procent mužů, na kterých neleží starost o děti a příbuzné, takže mají víc času. Mimochodem, když se člověk rozhlédne okolo sebe a když má sílu se podívat i k sobě domů, ty indexy prostě nelžou.
Notoricky slabé, nízké je pak u nás zastoupení žen ve vládě, ve sněmovně a Senátu. Index v procentech u nás ve druhém čtvrtletí naměřil 12 procent ministryň a 88 procent ministrů včetně předsedy vlády. Pro srovnání, v EU průměrně ministruje 34 procent žen a 66 procent mužů.
Hrdě sto let za opicemi
Podobné jako v politice je to i ve firmách. Podíl členů představenstev v největších kotovaných společnostech, v dozorčích radách nebo představenstvech za první pololetí 2023: 21 procent žen a 79 procent mužů. Až komicky působí podíl žen v představenstvu centrální banky v roce 2022, činí totiž čistou nulu, nula procent. Na máločem je maskulinita české společnosti tak výrazně patrná a pro mnohé zároveň tak samozřejmá… Hrdě jsme sto let za opicemi.
V čem ženy vedou? V naději na délku svého života při narození. Ženy mají šanci v průměru se dožít 81 roků, muži, zřejmě vyčerpaní ze všeho toho řízení světa, hospod a posiloven, mají v průměru výhled jen na 74 let existence.
Specialitou letošního indexu je zaměření na ekologii, na ambici Evropy stát se prvním uhlíkově neutrálním kontinentem. Vypíchl dvě oblasti - dopravu a energetiku. Cituji: "Tím, že se index zaměřuje na různé dopady změny klimatu na ženy a muže, zdůrazňuje potřebu sociálně spravedlivého přechodu, který bere v potaz potřeby konkrétních lidí a skupin."
Zacílení na klimatickou krizi není žádný úlet. Ukazuje se, že ženy si víc uvědomují rizika oteplení a změn klimatu. Přitom je však z výše uvedených dat jasné, že jejich vliv na vnímání a řešení klimatických změn je zásadně menší, protože jich je méně ve vládě, v parlamentu, v zastupitelstvech, ale i ve vedení podniků.
Podívejme se na indexová čísla. Ženy u nás cítí odpovědnost za řešení změny klimatu častěji než muži. V roce 2018 vnímalo 23 procent žen a 22 procent mužů osobní odpovědnost za snahu omezit oteplování. Silně jsme v tom kulhali za průměrem EU, kde byl poměr 62 procent žen ku 61 procentu mužů. V roce 2022 už u nás 48 procent žen, tedy o 7 procent více než mužů, "uvedlo, že pravidelně volí ekologicky šetrné možnosti při domácích pracích, jako je recyklace a používání ekologických čisticích prostředků". Opět srovnejme s celou EU, kde byl poměr žen a mužů 59 ku 53 procent.
Platí, že ženy v Česku dávají více přednost ekologicky šetrným způsobům dopravy než muži. Loni 41 procent žen oproti 34 procentům mužů pravidelně volilo nízkoemisní způsoby dopravy, jako je cyklistika, veřejná doprava a sdílená auta (car-pooling) místo osobního auta. Skoro o deset procent více žen používá během týdne veřejnou dopravu jako jeden ze tří hlavních dopravních prostředků.
Ve zjevném kontrastu k tomu však index uvádí, že loni u nás ženy zaujímaly jen čtvrtinu míst vedoucích administrativních pracovníků na vnitrostátních ministerstvech zabývajících se životním prostředím a změnou klimatu. A opět je to výrazně méně než průměr EU, který činí 44 procent. V parlamentních výborech, které se zabývají životním prostředím a změnou klimatu, české ženy zaujímají jen pětinu rozhodovacích rolí. Ani v průměrné unii to není nijak moc, počet žen v těchto pozicích tam činí 30 procent.
Co si člověk může uvědomit, když index genderové rovnosti domyslí? Ženy jsou mnohem zdatnější, vytrvalejší, obětavější, ale i moudřejší než muži. Ve společnosti nesou větší břemeno, aniž by za to byly spravedlivě ohodnoceny. Uvízli jsme někde v minulém století, ale připadá nám to, aspoň nám mužům, většinou úplně v pohodě a normální. Uvízli jsme v představě ze Starých pověstí českých, totiž "běda mužům, kterým žena vládne". Patří to do české "konzervativní" výbavy, kterou by bylo záhodno co nejdřív změnit.
