Obraz ČEZ jako úspěšného průkopníka energetické expanze do střední a východní Evropy dostává trhliny. Když před pár týdny ČEZ přišel o licenci na distribuci elektřiny v Albánii, dalo se to vysvětlit svéráznými poměry místní politiky i ekonomiky. Nejnověji hrozící blamáž v Bulharsku může způsobit na tváři energetického šampiona větší šrám. Bulharsko je členem Evropské unie a je považováno za víceméně standardní evropskou ekonomiku.
K trablům v obou státech se navíc mohou přidat další: v Rumunsku ČEZ léta bojuje s obřími dluhy u státních firem. Zatím to nikdy nevyústilo v závažnější konflikt. Ale klidně se může stát, že i tady se situace vyhrotí a spotřebitelé se začnou bránit proti drahé elektřině. Jak asi zareaguje formálně nezávislý, nicméně zájmy státu (tedy vládnoucích politiků) chránící regulační úřad v Bukurešti?
K tomu ale sílí pochybnosti kolem dalších zahraničních investic ČEZ: Především v Německu, kde přibývá signálů, že koupě a následný prodej dolů Mibrag byly nevýhodné pro ČEZ, zato pomohly soukromému Energetického a průmyslového holdingu. A ohledně vstupu ČEZ do maďarského petrochemického gigantu MOL zase sílí podezření, že jeho hlavním smyslem bylo zakrýt vyvedení lukrativní dcery ČEZ, společnosti I & C Energo, přes MOL na firmu Yellowraazd, napojenou na Josefa Brože, blízkého Martinu Romanovi.
Ještě donedávna se ovšem ČEZ kvůli zahraniční expanzi těšil obdivu. Na Balkáně prošlapal cestu dalším evropským energetikám, a i když občas prosákla určitá varování (u regulátorů v Bulharsku i Rumunsku ČEZ narážel už dříve, cenová jednání bývala složitá a došlo i na sankce), pořád to v cizině vypadalo na úspěch: Do loňska se firmě povedlo získat zpět přes 70 procent investovaného kapitálu, což je slušný výsledek. Jenomže pak přišla první rána v podobě minimálně pětimiliardové albánské ztráty, teď těžce drhne Bulharsko… Co se děje?
Vysoká návratnost zahraničních investic je na Balkáně spojena s rychlým a hlavně na místní poměry bolestným růstem cen elektřiny. Není to libovůle české firmy, zdražování je důsledkem liberalizace zdejších trhů a přebíráním evropských pravidel. I v tom byl ČEZ na Balkáně průkopníkem, a tak je nyní nejsnadnějším terčem. Je tu ale ještě jeden, daleko problematičtější faktor, který české firmě usnadnil balkánskou expanzi a teď se obrací proti ní.
Šéfové ČEZ byli vždycky proslulí schopností udržovat dobrý vztah s politiky. Neobešlo se to bez občasných řešení na hraně korupce, jež manažeři považovali za natolik standardní postup, že jsou o nich ochotni v neformálních rozhovorech vcelku otevřeně mluvit. Smír na Balkáně se třeba dlouho dařilo udržovat díky tomu, že lidé napojení na místní regulační úřady dostávali u ČEZ slušně vydělat. Péče o dobré „vnější vztahy" prý v ČEZ poněkud ochabla poté, co před dvěma lety z čela ČEZ odešel Martin Roman a nový generální ředitel Daniel Beneš se vzápětí zbavil šéfa zahraničních aktivit Vladimíra Schmalze. I to může být jednou z příčin rostoucích potíží.
Krize, jíž momentálně ČEZ čelí na Balkáně, je však spíš důsledkem souběhu objektivních nepříznivých okolností. Cena za liberalizaci trhu se při prohlubující se krizi prostě Bulharům přestala zdát únosná. V poměru k jejich příjmům je pro ně elektřina za evropské tržní ceny prostě drahá. A místní politici se teď snaží zachovat si před voliči tvář a ukázat jasného viníka. Je otázka, jestli se bulharskému státu podaří ČEZ licenci pravomocně odebrat bez rizika náhrady škod za zmařené investice. Ale ať už dopadne případ jakkoliv, jisté je, že celkový účet za zahraniční expanzi v ČEZ teprve začnou sčítat.
