Vypadá to skoro jako zlidovělé recepty Jiřího Babici. Měli jste na nákupním seznamu pomeranče? Dostanete jablka. Avokádo? Vrazte tam kedlubnu. A sladká sicilská rajčata nejsou, našel by se ale kečup.
Vzpomínka na dobu před rokem 1989? Kdeže. Vize budoucnosti. Tedy pokud se splní přání skupiny poslanců, abychom v roce 2027 měli na pultech supermarketů 85 procent českých potravin.
Ta vidina je zjevně tak lákavá, že se pod ni už podepsal kdekdo. Od Václava Klause mladšího po Taťánu Malou. Od Radka Kotena po Mariana Jurečku. Od Jana Birkeho po Zdeňka Ondráčka. Jména jistě úderná jak obušek pohotovostního pluku, nicméně - jak zjistila CNN Prima News - návrh už získal podporu i od ministra zemědělství. Není tedy vyloučené, že se Česká republika opravdu pokusí o teleportaci před Listopad a poruší přitom veškerá pravidla jednotného evropského trhu.
Potlesk si za to ale vysloužíme leda tak v Pchjongjangu, který už dekády důsledně doporučuje politiku čučche. Tedy absolutní soběstačnosti, jíž se lze propracovat až k nejvyššímu stadiu socialistické diktatury - hladomoru.
Potravino, přiznej původ!
Lze rozumět tomu, co poslanci chtějí - větší podporu českým potravinám. V pořádku. Prostředek je ovšem příkladně byrokratický, arogantní a hlavně neúčinný. Kolik těch pokusů dojít zkratkou k pultům přetékajícím českými potravinami tady už bylo!
Stačí vzpomenout třeba na taškařici z roku 2015, kdy supermarkety musely zveřejňovat pět zemí, odkud berou své zboží. Pamatujete ještě na ty cedule u vchodu? Česko vždy suverénně první, protože mnohé potraviny z druhého konce světa se dobalují až tady, takže je lze vykázat jako zdejší.
Po pár měsících to zrušil tehdejší ministr zemědělství Marian Jurečka. Proč tedy dnes nedokáže vysvětlit svým kolegům, co by následovalo? Musí to samozřejmě vědět, jen se asi zkrátka rozhodl naskočit na obvyklý potravinářský populismus. Jako propagátor tuzemského zemědělství si nejspíš vyhodnotil, že u toho nemůže chybět.
Ale strašná pochyba, že svému záměru poslanci opravdu věří, stejně zůstává. Pokud by si nakonec vynutili obří byrokratický aparát schopný rozpitvávat každé jablko, čekají nás těžké časy. Jsme v Evropské unii a můžeme mnohými dotacemi či ochrannými známkami podporovat národní i lokální zemědělce. Ale je naprosto vyloučené na jednotném trhu nakázat, aby od Aše až po Zlín bylo v obchodech 85 procent českých výrobků. Tím spíš, čerpáme-li zpoza hranic nemalé zemědělské dotace.
Pointa celého šíleného návrhu ovšem nepochybně spočívá spíše v tom, aby tuzemská agroimpéria mohla dál sosat unijní podporu, ale měla k tomu doma navíc oligopolní výhodu.
Jenže žádné zkratky k podpoře lokálních potravin nevedou. Musí být prostě dobré a zákazník musí mít pocit, že dostal za své peníze adekvátní výrobek. K tomu se nedostaneme byrokratickým přikazováním. A dokonce ani ne bojem proti dvojí kvalitě potravin. Pomůže jen trpělivá podpora toho nejlepšího z českého zemědělství, což většinou vzniká na malých lokálních farmách.
Jen tudy vede cesta k zákazníkovi, který se pak rád podívá na původ potraviny, složení, něco pozitivního si vybaví při pohledu na jméno výrobce - a nakonec za to třeba i připlatí.
A slevu máte?
Kdo tvrdí, jak je důležité, aby český zákazník měl na pultech české potraviny, ať si nejprve projde český, německý a francouzský supermarket. Ideálně od stejného řetězce. Rychle pochopí, v čem je problém.
Ve francouzském je na cedulce často největším písmem nikoli název potraviny, ale její původ. A řetězec dobře ví, že pokud to není Francie či Korsika, musí dobře zvažovat, zda to vůbec prodá. V německém supermarketu je původ stále významný, ale hlavně aby to mělo nějakou známku lokálního, ekologického či dle nějakého testu nejlepšího výrobce široko daleko. No a pak je tu český supermarket. Původ nepodstatný, hlavně aby to mělo slevu.
Cesta kvalitní české potraviny do košíku českého zákazníka nevede přes návrat před rok 1989 a znovuzavedení centrálně plánované společnosti nedostatku a podpultových banánů. V demokratické Evropě jednoduše česká potravina musí být tak dobrá, aby si ji zákazník vybral. Mnohé takové jsou. A není nejmenší důvod jejich úspěch devalvovat místní variantou čučche.
