V pondělí vláda probírala drogy, českou závislost na drogách, „aktuální údaje a trendy v oblasti užívání návykových látek a dopadů na českou společnost“. Zajímavé, jak se situace opakuje, trend je setrvalý. Jsme národ opilců a kuřáků. Vlastně nejde mluvit o „toleranci“ k alkoholu a kouření. Spíš jde o propadnutí chlastu, o vášeň a potřebu lít to do sebe, kdekoli na lahev padneme, a na rtu mít přilepené nikdy nehasnoucí retko.
Výroční zpráva o drogách v Česku za rok 2013 je značně nemilosrdná. „Přibývá uživatelů pervitinu, ale nejzávaznějším problémem je pití alkoholu a kouření tabáku, a to zejména u dětí a mladistvých.“ Amen. Takhle to u nás chodí už léta. Můžeme se těšit, že ve zprávě za letošek si ještě „polepšíme“. Vypijeme ještě víc piva, panáků a vína, do plic si uložíme ještě víc dehtu.
Čísla? Rizikovými konzumenty alkoholu je více než 1,5 milionu dospělých osob (17 až 20 procent populace). „Ve vysokém riziku vzniku závislosti nebo přímo závislých na alkoholu je přibližně 450 až 700 tisíc lidí (5 až 8 procent dospělé populace).“ Denně kouří asi dva miliony tuzemců nad 15 let.
Drogaři zkoumali žáky základních škol ve věku 14 až 15 let. Tři čtvrtiny (77,7 procenta) dotázaných má vlastní zkušenost s pitím alkoholu, 15 procent pravidelně pije pivo. Víno, tvrdý alkohol nebo koktejly si dá alespoň jednou týdně 5,5 procenta dotázaných žáků. Cigáro v posledních třiceti dnech kouřila čtvrtina (24,1 procenta). Dvanáct procent kouří pravidelně každý den.
Momentálně máme po Mikuláši a před Silvestrem. Oba ty svátky námi protečou. Na Mikuláše máme takový pěkný zvyk: nalévá se. Ono se u nás nalévá všude a vždycky. Mikuláš rozdá dárky a v předsíni do sebe kopne panáka. O čertovi ani nemluvě, ten bez placatky vůbec nestraší. Přitom Mikuláše a čerta často, dokonce zřejmě většinou, dělají děti. Začnou někdy ve třinácti a táhnou to do osmnácti. Že přitom pijí, to je „normál“. Takový český chlastací normál.
Silvestr si Češi (většina) bez alkoholu vůbec nedovedou představit. Rok končí a rok začíná v mnoha rodinách a společenstvích pijatikou. První leden je dnem národní kocoviny. Bez ní by to nebylo ono. Po ní následuje zhruba týdenní pokus nepít a nekouřit; a už to jede nanovo.
Mimochodem, vypijeme jako jednotlivci (v čísle jsou zahrnuti i novorozenci) okolo 160 litrů piva ročně na hlavu. Nebo spíš do hlavy. U nás když někdo nepije alkohol, tak je „divnej“. Podle údajů Světové zdravotnické organizace z roku 2012 je Česko na prvním místě ze všech zemí EU v roční spotřebě alkoholu: 16,6 litru čistého etylalkoholu na občana staršího 15 let. Do tohoto množství je započítáno 1,5 litru nelegálně získaného alkoholu. Dotáhli jsme pitný režim k naprosté dokonalosti.
Děti se učí okoukáváním, imitují rodiče
V roce 2013 se zhoršily následky nehod s alkoholem v krvi (11 usmrcených na 1 tisíc nehod), přestože u ostatních nehod se následky snížily (6,7 oběti na 1 tisíc nehod). Opilost se skrývala za každou desátou smrtelnou nehodou na silnici.
V rodinách je běžné, že se nalévá dětem. Pokud jsou ještě moc malé, tak se jim kupuje dětský šampus. Pijanské návyky, tuto naši národní tradici, je třeba pěstovat odmala. Děti dostávají nealko pivo, případně nealko víno, aby jim to nebylo líto.
O všudypřítomné reklamě na pivo i tvrdý alkohol ani nemluvě. Pro patnáctiletou dívku není problém se v klubech či hospodách opít do němoty. Je to přece především zákaznice.
Ve školách děti absolvují přednášky o škodlivosti drog (míněn pervitin, marihuana, hašiš, koks, taneční drogy atd.) Jen zřídka, jen zcela výjimečně se dozvědí, že i alkohol je může rozložit a totálně zničit. Játra i mysl. Ale i kdyby to do nich ve škole sypali horem dolem, přijdou domů a tam to bez alkoholu nejde. Děti se učí okoukáváním. Především od rodičů, babiček, dědečků, tet a strýců.
Nějaká razantní kampaň proti pivu, vínu, rumu? Neznáme. Proti kouření? Neznáme. Vedou se neustále debaty o úplném zákazu kouření v restauracích. To ano. To je takový evergreen. Ale jak vidíme, kouří a pije se na plné pecky. Přitom alkohol rozvrací nejen jednotlivce, ale celé rodiny. Kam pronikne naplno, kde se uchytí, tam rozloží svazky, manželství. Bylo by zajímavé vyčíslit, kolik miliard jde ve zdravotnictví na lidi zničené pitím, na plíce zrasované kouřením, na léčby závislostí. Kolik stát platí na sociálních dávkách lidem, kteří díky pití přišli o práci, skončili na ulici. Ta závislost je velice drahá.
Dovedete si představit oslavu Silvestra bez alkoholu? Tak to nejste Češi. To nejste dokonce zřejmě ani Evropani. Cesta ven? Pěstovat vlastní nezávislost.
A nelegální drogy? „Za posledních deset let se počet problémových uživatelů drog zvýšil o více než polovinu, nárůst se týká zejména uživatelů pervitinu.“ Problémových uživatelů drog, dlouhodobých či injekčních uživatelů pervitinu nebo opiátů, v roce 2013 napočítali skoro 45 tisíc. Oproti legálním drogám je tu ale jeden zásadní rozdíl: pervitin a podobné látky vnímáme jako riziko, bojíme se jich. Kdežto legální drogy vnímáme jako přátele, jako pomocníky v depresi, první pomoc. Jako řešení.
Dovedete si představit oslavu Silvestra bez alkoholu? Tak to nejste Češi. To nejste dokonce zřejmě ani Evropani. Cesta ven? Místo závislosti začít pěstovat vlastní nezávislost.
