Prezident Zeman zahájil před osmi lety svůj obrat k Číně pod praporem „ekonomické diplomacie“. Okázalá, až podlézavá vstřícnost měla Česku přinést investice a další výhody. Prudký obrat v zahraniční politice hlava státu obhajovala tím, že ve vztahu k Pekingu jen dohání náskok, který měla většina západních států v celosvětové snaze těžit z fenomenálního hospodářského vzestupu Číny.
To byla v roce 2013 do jisté míry pravda. Západní země se v té době ještě předháněly v nadbíhání Číně. Spojené státy stále zastávaly politiku „zapojovaní“ (Engagement). Německo razilo heslo „změna prostřednictvím obchodu“ (Wandel durch Handel) a Velká Británie si užívala svou „zlatou éru“ (Golden Era) ve vztahu k Pekingu. Problém spočíval v tom, že tato vstřícnost se začala rychle obracet právě v okamžiku, kdy ji Zeman začal „dohánět“.
Východ, západ, jih, sever i střed
Bezprostřední příčinou ztráty iluzí o Číně v okolním světě byl nástup současného generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Číny a předsedy („prezidenta“) Čínské lidové republiky Si Ťin-pchinga. Ten začal rychle zavádět otevřeně neo-maoistickou politiku tuhé kontroly nad veškerými aspekty života, včetně ekonomiky. „Východ, západ, jih, sever i střed - komunistická strana vládne všem,“ zní jeho oblíbený slogan, vypůjčený od Mao Ce-tunga.
Tato teze platila v Číně vždy, ale po nástupu Si Ťin-pchinga ji už nebylo možné dost dobře ignorovat. Demokratický svět si začal klást otázku, nakolik je hospodářská spolupráce s Pekingem výhodná - a bezpečná - když například evropské automobilky nemohou ani 20 let po vstupu Číny do Světové obchodní organizace působit na tamním trhu samostatně, ale jen prostřednictvím takzvaných společných podniků (Joint Ventures) s čínským partnerem. Tomu přenechávají nejen velkou část zisku, ale svému budoucímu potenciálnímu konkurentovi na světových trzích jsou nuceny předávat i technologie a pomáhat v budování výrobních kapacit. Prostě "vzájemně výhodná spolupráce" jako řemen.
Diverzifikace řetězců
Úskalí hospodářské spolupráce s Čínou jsou nejpatrnější v sektoru vyspělých technologií, zvláště strategických odvětví, jakým jsou polovodiče. Této oblasti vévodí tchajwanské společnosti jako TSMC, které ovšem přesunuly v době nadšené hospodářské spolupráce s Čínou velkou část výroby na tamní pevninu.
S rostoucím napětím mezi oběma zeměmi - a ruku v ruce s celkovou změnou geopolitické situace - se teď tchajwanské společnosti snaží tuto výrobu relokovat zpět do vlasti nebo do bezpečnějších třetích zemí. Tento proces zahájila na Tchaj-wanu takzvaná nová jižní politika. V globálním měřítku se teď pro něj vžil termín restrukturalizace nebo diverzifikace dodavatelských řetězců.
Ze strategického přesunu výroby tchajwanských podniků zatím těžila v rámci „nové jižní politiky” hlavně jihovýchodní Asie a další země jako Indie nebo Mexiko. Není ovšem důvodu, proč by se do něj nemohla zapojit také střední a východní Evropa, konkrétně Česko. Tchajwanské investice do progresivních odvětví tu mají tradici; například společnost Foxconn zde působí úspěšně již dobrá dvě desetiletí.
Bez Krtečka
Koncem října přijedou do Prahy hned dvě vysoké delegace z Tchaj-wanu. První zahrnuje několik ekonomických ministrů a jejich náměstků, ale také předsedu Národní rady pro rozvoj, který má v gesci vyspělé technologie, včetně výroby dnes tolik skloňovaných (a úzkoprofilových) čipů.
Obě návštěvy představují velikou příležitost pro českou ekonomiku. Otázkou zůstává, nakolik ji bude česká strana v současné povolební situaci schopna využít. Klíčová ministerstva zatím zdá se zůstávají v sevření dosluhující politické garnitury a její jednostranné orientace na Peking.
Zemanova "ekonomická diplomacie" nám přinesla jen ostudu, ztělesněnou postavou zmizelého hradního poradce Jie Ťien-minga a jeho „vlajkové lodi čínských investic”, zkrachovalé společnosti CEFC. Nadcházející tchajwanské mise nabízejí příležitost ke skutečné ekonomické diplomacii, jež by mohla pomoci Česko konečně pozvednout k vyšší přidané hodnotě. Čeští představitelé se kvůli tomu ani nebudou muset pitvořit s plyšovým Krtečkem. Bude stačit, když tu příležitost vezmou vážně.
Autor, sinolog a orientalista, je ředitelem projektu Sinopsis.
