reklama
 
 

Co je lepší Česko? Když se staví prostě hodně, nebo míň a pomalu, ale demokraticky?

9. 3. 2017
Mluví se o tom, že máme "nedokonalé zákony". Ale "dokonalý zákon" je nesmysl, nic takového neexistuje.

Nestaví se! Zprávy o tom, jak Česko upadá, protože v něm přibývá málo nových staveb, se staly denním chlebem zpravodajství. Kam se to řítíme, když nestavíme? Černobílý pohled: stavět málo je špatné, stavět hodně je dobré. Ustálil se dojem, že zákony je třeba opravit z jediného možného úhlu pohledu: aby šlo stavět víc a aby se těm, kdo chtějí stavět, do toho mluvilo míň.   

"To je náš hlavní problém, legislativa a přijímání legislativy. Já na to samozřejmě mám nějaký názor, ale potom ze mě dělají diktátora," prohlásil tento týden Andrej Babiš na konferenci o českém stavebnictví. Není sám, kdo by rád stavěl "prostě", a vidí v tom lepší Česko.

Stavebnictví se loni podle statistiků propadlo o 7,6 procenta, letos firmy čekají nárůst 2,7 procenta. Hodnocení, jestli se staví hodně, nebo málo, záleží na tom, co si od stavění slibujete (například jestli vás živí), kde žijete (například v Praze na Pankráci, kde komerčně staví, až to není hezké) nebo jestli sháníte bydlení. Při důkladnějším pohledu je jasné, že stavět "hodně" není pro kvalitu života v zemi žádnou absolutní hodnotou.

Což říkám s vědomím toho, jak užitečné bývají třeba investice do nové dopravní infrastruktury. Ale ne úplně a bezvýhradně všechny. Nestačí, že jich bude "hodně". Jde taky o to proč, kde, jak, za kolik, jak nová stavba vypadá a jak ovlivní své okolí a krajinu, jak bude fungovat za pět nebo za padesát let. Jde o souvislosti, nadšení z přestřižených pásek je povrchní. D8 asi většině lidí z pochopitelných důvodů připadá jako dobrodiní. Ale tím to nekončí; zároveň už se kolem ní kupí a plánují nové sklady, haly, terminály, infrastruktura pro kamiony, hladký tranzit směr Německo nepochybně do země přitáhne nový automobilový provoz se všemi důsledky. Tak je to nejen s dálnicemi: na rub nových staveb se zapomíná.

Amazon chtěl postavit velkosklad u Horních Počernic na severovýchodě Prahy. Vloni ale plán odpískal, jak řekl jeden z jeho manažerů, "kvůli administrativním průtahům": "Jsme velmi rychle rostoucí společnost, proto je pro nás rychlé budování nových hal důležité." Vida: tuhé zákony, zkostnatělá byrokracie. Změňme to: Kdyby jich nebylo, nemuseli jsme přijít o investici!

Pomalu s tou babišovskou logikou. "Průtahy" v tomto případě znamenaly hlavně to, že se zdráhaly souhlasit okolní obce. Obávaly se dopadů na životní prostředí, účinků stavby na svém území. Jakou roli hrálo to, že by byla ošklivá a brutálně velká, jak jen velkosklady mohou být, nevím.

Výstavbu nekomplikovala ani tak byrokracie jako demokracie.

To je zásadní rozdíl. Má se brát v úvahu i při změnách stavebního zákona a zlepšování stavebního prostředí. Chápu, že to nemusí být všem příjemné, ale v demokratické zemi i stavění podléhá parametrům demokracie. Ta jistě platí i pro práva investorů a v jejím rámci musí fungovat srozumitelná a vymahatelná pravidla. Ale "stavební demokracie" zároveň znamená, že se nedá eliminovat diskuse s poukazem na to, že ji zneužijí potížisté a bude koulí na noze národního hospodářství, protože se "nikdy nic nepostaví".

Dejme tomu v Číně se oproti nám staví jako na drátkách. Když se chce, je schvalování formalitou. Potřebujeme dálnici, kus města, elektrárnu? Máme ji mít. Co je veřejným zájmem, stanoví místní Amazony a Babišové. Občan znamená málo.

To demokracie tak střelhbitě nebuduje. (Tedy pokud nevymyslí něco jako autorizované inspektory, díky kterým se před několika lety dalo obcházet klasické stavební povolení.) Když chce Praha 4 zakrýt Spořilovskou ulici s tisíci kamionů denně, může to buď rovnou udělat, anebo se napřed ptát místních lidí, co si o tom myslí. Druhá možnost je asi pomalejší, a určitě lepší. V tomhle případě jde o dobrovolné rozhodnutí samosprávy, ale princip dialogu platí pro jakoukoli významnou stavbu, ať je investorem kdokoli. Zákon musí v první řadě směřovat ke konsensu, a ne se upnout k tomu, aby stavějící co nejsnáze dosáhl svého záměru.

Když se mluví o tom, že máme "nedokonalé zákony", pak je namístě připomenout, že "dokonalý zákon" je nesmysl, nic takového neexistuje. Byl by omyl se k němu upínat.

U velkých veřejných staveb je podstatné, aby nemohly začít, dokud jsou sporné a není pravomocně rozhodnuto, že veřejný zájem ospravedlňuje případné vyvlastnění. Paniku kolem zkostnatělých paragrafů mimochodem mírní skutečnost, že řada projektů se nevleče jen kvůli zákonům a snad obstrukcím, ale i kvůli pochybením a nedůslednosti institucí. Poslední úsek D8 je dobrým příkladem.

Co je lepší Česko? Když se staví prostě hodně, anebo míň, ale demokraticky?

autor: Jan Lipold

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama