Praha - Podle jedněch slaboch, který se podrobil východofrancké říši (tedy v té době hlavně Sasům a Bavorům) a jako výraz své podřízenosti odváděl jejímu panovníkovi tzv. tribut ve výši 500 hřiven stříbra a 120 volů (takto jej popisuje například František Palacký, přičemž už jen výše údajného tributu je čistou a historicky nedoloženou spekulací).
Podle druhých zapálený křesťan (který mimo jiné definitivně vymanil zemi z byzantského vlivu a nasměroval ji na Západ) a obratný diplomat, díky němuž Čechy nepotkal osud pobaltských Slovanů, etnika zaniklého ve 13. století postupnou germanizací.
Každá doba nahlížela na přemyslovského knížete Václava poněkud jinak, nejedna ideologie (včetně té nacistické) si jej pokusila přivlastnit, či jej naopak zcela odmítla (například za Zdeňka Nejedlého zmizely z učebnic jakékoliv pozitivní zmínky o křesťanství a jeho mytologii). Málo se ale ví, že ani řada dat a údajů z jeho života, které často považujeme za nezpochybnitelné, jsou dodnes mezi historiky předmětem sporů či dokonce již vyvrácenými mýty.
Ještě nedávno panovalo přesvědčení, že Václav byl zabit 28. září 929. O tisíc let později - v roce 1929 se v tehdejším Československu konaly velkolepé oslavy svatováclavského milenia (natočen byl i známý velkofilm Svatý Václav). Většina dnešních historiků má naopak za to, že Václav zemřel o šest let později - v roce 935. Nejisté je i datum jeho narození
Podle dobových mýtů později převzatých i některými historiky se Václav franckému panovníkovi tzv. poddal a ten mu prý za to udělil Čechy jako léno. Ve skutečnosti šlo spíše o spojenectví. Jindřich uznal Václava jako důležitého politického partnera, což Václavovi například umožnilo budovat církevní struktury v Českém knížectví.
Pro ostatek sv. Víta, který od Jindřicha dostal, nechal Václav vystavět na Pražském hradě rotundu svatého Víta. Tím se spolu stali duchovně příbuznými.
Obecně se má za to, že Václava nechal kvůli sporům (jedni říkají, že náboženským, druzí kvůli mocenským) úkladně zavraždit jeho bratr Boleslav (či že dokonce zahynul jeho vlastní rukou). Je historickým faktem, že bratři vedli celou řadu názorových sporů, přičemž mnohá česká knížata stála na straně Boleslava.
Renomovaný, dnes již zesnulý český historik Dušan Třeštík nabízí poněkud jiný výklad. Onoho rána 28. září při cestě do kostela potkal Václav svého bratra. Mladší Boleslav se rozlítil, protože měl s bratrem spory. Tasil meč a vrhl se na Václava. Kníže ho však odzbrojil a povalil na zem. Na Boleslavovo volání o pomoc přiběhli jeho družiníci. Viděli Václava, jak s mečem v ruce stojí nad ležícím bratrem. Vrhli se svému pánovi na pomoc a knížete, který se nestačil ukrýt v kostele, kam prchal, ubili.
Součástí českého korunovačního pokladu chrámu sv. Víta v Praze je i tzv. Svatováclavská zbroj, sestávající z přílby, kroužkové košile a pláštíku. Novodobá zpodobnění knížete Václava si bez nich už ani nedokážeme představit (Přilbu má například na hlavě i Myslbekova jezdecká socha v horní části Václavského náměstí v Praze).
Přilbice je prokazatelně vyrobena českými řemeslníky v době, kdy Václav žil. Typický nánosník byl však nejspíše zhotoven ve Skandinávii a k přilbě připevněn až dodatečně, v době, kdy již nedlouho po jeho smrti začal vznikat Václavův kult.
Nechybějí ale hlasy, že Václav ji nikdy nenosil. Spisovatel Miroslav Ivanov došel již v roce 1970 k závěru, že přilba má poněkud jiný tvar než Václavova lebka. Kníže by sice přilbu na hlavu dát mohl (i včetně vycpávek nebo čapky), ale zatímco jeho lebka je výrazně protáhlá, přilba je mnohem více kruhovitá a asi by mu moc neseděla.
Mezi korunovační klenoty patří i tzv. svatováclavský meč. V inventářích je připomínán již v roce 1333. Nepochází však z doby světcova života, nýbrž se jedná o typickou gotickou zbraň.
A to nejlepší nakonec: historik, novinář a básník Záviš Kalandra (odsouzený k trestu smrti ve stejném procesu jako Milada Horáková) měl za to, že Václav jako historická postava vůbec neexistoval. Ve svém díle České pohanství dospěl k závěru, že šlo o součást pohanského panteonu Čechů teprve dodatečně využitého křesťanstvím. Nutno dodat, že tento názor drtivá většina historiků odmítá.
