Rusové jsou na tom stále lépe. Alespoň podle generálmajora Christiana Freudinga, koordinátora vojenské pomoci Německa Ukrajině. V rozhovoru pro týdeník Die Welt hodnotil ruské vojenské kapacity po takřka třech letech války na Ukrajině a Moskva z toho vyšla překvapivě dobře. "Pozorujeme, že ruské ozbrojené síly jsou nejen schopny samy a s podporou svých partnerů kompenzovat obrovské ztráty na personálu a materiálu, ale také se úspěšně přezbrojují… Ruská armáda si měsíc co měsíc pořizuje stále více tanků, více munice, více raket a více dronů. Výroba se zvyšuje, zásoby ve skladech rostou," řekl Freuding. Neznamená to, že Rusko v příštích letech zaútočí proti státům NATO, ale "Moskva k tomu jasně vytváří podmínky", varoval generál. Ruku na srdce, tohle by asi před třemi lety při pohledu na hořící ruské tanky u Kyjeva nikdo nečekal, ale jak mi říkal doslova každý ukrajinský důstojník na frontě, "nepřítele nikdy nepodceňujte…".
Optimističtěji pro Ukrajinu a Západ zní analýza zkušeného amerického analytika Craiga Kennedyho. Více si o ní můžete přečíst zde u nás na Aktuálně.cz. Podle Kennedyho jsou ruské banky nuceny poskytovat zvýhodněné úvěry firmám spojeným s válkou. Objem těchto úvěrů už přesáhl ruské příjmy z ropy a plynu i oficiální rozpočet na obranu. Paralelní financování podle něj již narostlo natolik, že zvyšuje inflaci a tlačí na další růst úrokových sazeb. Jinými slovy - současné tempo zbrojení ruská ekonomika nevydrží. Otázka je, kdy dojde ke krachu. Je to souboj vůle a výrobních kapacit. Výrobní kapacity má Západ násobně větší, vůli mají zatím silnější Rusové.
Uvidíme, jak moc Rusku ublíží nové americké sankce. Analytik Phillips O'Brian je popisuje jako první, které skutečně tvrdě zasáhly jádro ruské moci - tedy schopnost prodávat ropu a plyn. Od 10. ledna se ale každý, kdo kupuje ruskou ropu a plyn, může dostat na americký sankční seznam. Tam je také jmenovitě 183 tankerů z ruské "stínové flotily". Americké slovo ve světě stále platí - desítky tankerů nyní kotví na moři u čínských a indických břehů, jinde na Dálném východě a v Baltském moři, protože nemohou vplout do přístavů. Tohle je skutečná rána pro Rusy, a jak píše O'Brian: "Skutečnost, že se tak stalo až v lednu 2025, vypovídá o tom, jak Bidenova administrativa tuto válku vedla. V podstatě nikdy nechtěli Rusko tak moc poškodit - rozhodně ne do té míry, aby to mohlo drasticky ovlivnit světové ceny ropy. Takže poslední tři roky v podstatě umožnili Rusku vytvořit a provozovat tuto stínovou flotilu, čímž získali Rusové miliardy dolarů z prodeje ropy a udrželi své válečné úsilí v chodu." Kombinace amerických sankcí a úspěšných ukrajinských dronových a raketových útoků na ruské rafinerie může nyní z těch ruských miliard hodně ukrojit. Otázka je, jestli to bude stačit. V podmínkách absolutní samovlády se prostě může Putin rozhodnout ukrojit tu či onde z rozpočtu anebo financovat válečné úsilí inflací. A hodně taky záleží na tom, zda se nová americká administrativa bude sankcí držet, nebo je v rámci politiky cukru a biče zmírní, nebo naopak ještě zostří. Trumpův tým zatím vysílá signály všemi směry.
Švédové budou bránit Finsko proti Rusku. Celkem jasně to řekl švédský ministr obrany Pål Jonson na konferenci "Společnost a obrana". Švédsko převezme rámcovou zodpovědnost za předsunuté pozemní síly NATO ve Finsku - tedy v místě nejdelší pozemní hranice mezi NATO a Ruskou federací. Zdůraznil, že Finsko je nejbližším partnerem a spojencem Švédska: "Je samozřejmé, že když nás o to Finsko požádalo, převezmeme tuto zodpovědnost". Obě země jsou nyní v NATO, ale pro Finy je to důležité ujištění. Papír snese všechno, ale když jde do tuhého, pomůže vám obvykle ten nejbližší spojenec, se kterým sdílíte společnou historii, mentalitu a především společnou obavu ze stejného nepřítele. A ta třeba u Španělska nebo Řecka ve vztahu k Rusku nikdy nebude tak velká jako u Švédska, které má Rusko na dohled přes Baltské moře a historicky bylo protivníkem Moskvy.
To mi připomíná jeden hezký graf. Ukazuje korelaci výdajů na obranu zemí EU se vzdáleností od Ruska. A skutečně - čím dále je nějaká země od Ruska, tím méně na obranu dává. Není to samozřejmě tak jednoduché, například Řecko vydává na zbrojení relativně dost (a všichni víme, že to není kvůli Rusku, ale kvůli Turecku), ale přesto je to dost vypovídající graf. Asi nepřekvapí, že na prvních místech jsou Polsko a pobaltské státy…
