Dva a půl roku existuje samostatná Republika Kosovo, dva a půl roku se státníci, diplomaté, právníci i experti nejrůznějších organizací přou, zda má na svojí existenci právo.
A nic na tom nezměnil ani nedávný verdikt Mezinárodního soudního dvora OSN v Haagu, který dospěl k závěru, že Kosovo vyhlášením své samostatnosti a odtržením od Srbska neporušilo mezinárodní právo.
Pro jedny je jeho verdikt potvrzením cesty, kterou si kosovští Albánci zvolili. Pro druhé pak nebezpečným precedentem, kterého využijí další separatisté. Například ze Severního Kypru, Baskicka, Náhorního Karabachu, Jižní Osetie, Kurdistánu, Podněstří či dokonce z řad slovenských Maďarů.
| Čtěte také: | Soud: Nezávislé Kosovo neporušilo mezinárodní právo Srbové našli masový hrob Albánců ve vodní nádrži |
Pokud takto soudci rozhodli v případě Kosova, nebudou moci právo na samostatnost upřít ani nikomu jinému, tvrdí kritikové.
„V právu je nutná obecná platnost jeho norem na neurčitý počet obdobných situací. Pokud platí za stejných situací jiný přístup, jde o svévůli. Lze se postavit na zásadu sebeurčení až k odtržení a uznat nezávislost Kosova bez souhlasu Srbska, ale pak je nutné respektovat případné odtržení kosovských či bosenských Srbů a hercegovských Chorvatů," píše ve svém blogu na Aktuálně.cz Zdeněk Koudelka, který vyučuje ústavní právo na Masarykově univerzitě v Brně.
| Zdeněk Koudelka: Kosovo - právo a politika |
Někdejší československý ministr zahraničí Jiří Dienstbier, který působil též jako zvláštní zpravodaj Komise pro lidská práva OSN pro země bývalé Jugoslávie, je přesvědčen, že svět neměl nikdy dopustit, aby se Kosovo oddělilo od Srbska.
Území je podle něj de facto jen mezinárodním protektorátem, v němž se mezinárodním silám ani za deset let nepodařilo vytvořit řádnou státní správu, základy ekonomiky a jejího rozvoje, vymýtit korupci a zaručit fyzickou bezpečnost občanů.
„Perspektiva zapojování balkánských států do Evropské unie a vytváření podmínek nutných k jejich přijetí, vyžaduje stabilitu. Uznávání nezávislosti Kosova, nefunkční provincie, v níž se ani mezinárodnímu protektorátu nedaří deset let zabránit působení sil, destabilizujících jižní Balkán, vede opačným směrem," napsal Dienstbier.
| Jiří Dienstbier: Balkanizace výrokem soudu |
Ti, kdo obhajují nezávislost Kosova, naopak tvrdí, že současný stav nemá alternativu. Separatismus Kosovanů je podle nich pouze důsledkem zločinné politiky někdejšího srbského vůdce Slobodana Miloševiče, který postupně rozpoutal na celém Balkáně teror.
„(Bývalý americký prezident, pozn. Red.) Bill Clinton byl před volbou: Další Srebrenica krát sto, obrovský masakr Albánců, který už začal přesunem vojenských i polovojenských oddílů ze Srbska. Masové hroby se už plnily, a to i v okolí Bělehradu. Druhá možnost byla obětovat životy NATO vojáků, aby se tomu zabránilo. Clinton pod vlivem paní Albrightové zvolil druhou možnost, a udělal dobře. Obě možnosti vedou vždy k ztrátám na životech, ale myslím, že Clintonem zvolená varianta minimalizovala oběti na minimum," napsal diskutující Mean. „Miloševič svojí zločinnou politikou zajistil právo kosovských Albánců na vlastní stát".
Proč Srbům na Kosovu tolik záleží
Situaci ovšem značně komplikuje skutečnost, že řada Srbů na Kosovu lpí a nedokáže si představit, že by nebylo součástí jejich země (na jeho území jich žije něco mezi pěti až sedmi procenty z celkového počtu obyvatel, Albánců kolem 90 procent)?
Pro většinu Srbů je symbolem jejich státnosti, místem, úzce spojeným se srbskou pravoslavnou církví (odtud oficiální srbský název Kosovo i Metohija; výraz metoh je řeckého původu a znamená církevní statek; velké pozemky v regionu Metohije, který Srbové považují za jakýsi svůj Jeruzalém, patřily až do znárodnění komunisty církvi) i slavnými okamžiky srbské historie.
Území Kosova leželo ve starověku na rozhraní tří indoevropských skupin: Illyrů, Thráků a Řeků, později se dostalo pod vliv Makedonského království a od 1. století n. l. bylo začleněno do Římské říše, jako součást provincií Macedonia a Moesia.
V 6. a 7. století přišli Slované, kteří vytlačili původní obyvatele a oblast se stala základnou jejich nájezdů na Byzantskou říši i budování jejich vlastního státu. Od 11. století zde vzniklo mnoho klášterů, z kosovského města Prizren ovládal král Dušan Veliký (vrstevník českého krále Karla IV.) velkou část Balkánu a aspiroval i na byzantského císaře.
Albáncům je Kosovo pole trnem v oku
Nejdůležitějším datem spojeným s tímto územím je však pro Srby 28. června 1389, kdy se v bitvě na Kosově poli střetlo vojsko vedené knížetem Lazarem s mnohonásobně početnější armádou osmanských Turků. Srbové prohráli, ale v boji padl turecký sultán Murat. Část jeho ostatků odvezli Turci do Istanbulu, část však získali Srbové a umístili jí do kaple u Kosova Pole.
Bitvu připomíná památník „Je vysoký asi 50 metrů a z vrcholku je úžasný výhled do okolní krajiny … Kosovští Albánci se jej pokusili několikrát zbourat, národní symbol Srbů je jim stále trnem v oku. Naposledy použili několik desítek kilogramů podomácku vyrobených výbušnin. Výsledkem bylo zničené vnitřní schodiště do výšky několika metrů. Po tomto incidentu byl památník vzat pod ochranu slovenského kontingentu mezinárodních sil," napsal cestovatel a fotograf Mirek Deneš na serveru hedvabnastezka.cz.
Po vítězství na Kosově poli Turci postupně na několik staletí ovládli celý Balkán. Albánci - podobně jako část Slovanů a Chorvatů v Bosně - dnešní Bosňáci - převzali v převážném množství tehdejší státní víru islám. Ta totiž zaručovala Muslimové různé výhody, které křesťané pod tureckou vládou neměli.
| Radim Klekner: Dělení Kosova? Srbům a Albáncům asi nic jiného nezbyde |
Co tedy čeká tuto část Balkánu v budoucnosti? Zůstane noční můrou civilizovaného světa? Či se naopak dokážou Srbové a Albánci někdy dohodnout?
