Proto jsou dnes potřebné etické kodexy či manuály i na sportovních hřištích. Vymezují vztahy mezi sportovci, muži i ženami, a trenéry či funkcionáři. Před lety je přijali například v Kanadě, Norsku a Nizozemsku. Jak praxe ukazuje, je to nutné.
Ruka na rameni? Ani náhodou
"V Kanadě není možné, aby hokejový trenér položil dorostenci nebo žákovi na střídačce ruku na rameno, když mu dává herní pokyny," říká Josef Dovalil, pedagog FTVS UK, hokejový odborník a místopředseda Českého olympijského výboru (ČOV).
Je to důsledek skandálních případů, v nichž se trenéři dopustili sexuálního zneužívání mladých hokejistů. Naši hokejoví trenéři mládeže nikdy o ničem takovém neslyšeli. Petr Míšek, šéftrenér mládeže hokejového svazu, má však kontakty se švédským hokejem a pro něho to není novinka: "Ve Švédsku zavedli jakási pravidla v tom smyslu, že trenér nechodí na pokoje za hráči, mimo hřiště s nimi jedná pouze za přítomnosti dalšího dospělého, rodiče nebo člena realizačního týmu."
Ano, taková opatření mají chránit jak mladé sportovce před nežádoucími ataky, tak i trenéry před případným lživým nařčením ze strany svěřenců. Kdyby se těmito zásadami řídil gymnastický trenér Martin Šimůnek, jenž tvrdí, že je nevinný, nemusel být vloni odsouzen k sedmi letům vězení za pohlavní zneužití nezletilé svěřenkyně.
Etické sportovní kodexy zmíněných zemí obsahují ještě jednu pro našince novou zásadu: zakazují intimní vztah mezi trenérem a svěřenkyní či trenérkou a svěřencem. Pokud takový vztah vznikne, znamená to konec trenérova působení u týmu. "Sňatek nic nelegalizuje. Ten se hodnotí jako rozkladný prvek vůči sportovnímu kolektivu," komentuje tento aspekt Naďa Knorre, dlouholetá pedagožka FTVS UK a předsedkyně komise žen ČOV.
Studie o ženách ve sportu
Paní Knorre a její kolegyně Kari Fasting z Norské sportovní univerzity jsou autorkami výzkumné studie Ženy ve sportu v České republice; vyšla předloni. V ní se dotazovaly šesti set vrcholových, výkonnostních a rekreačních sportovkyň ze 68 sportovních odvětví.
Ty se pod slibem anonymity vyjadřovaly velmi otevřeně. A výsledek? Se sexuálním obtěžováním ze strany mužů se při sportu setkaly DVĚ TŘETINY z nich, tedy čtyři stovky. To je děsivé číslo.
Polibky, osahávání, sexistické vtipy, sexuální návrhy, vulgární mluva, nadávky, kritika tělesných partií to zaznívalo nejčastěji. Ale pozor: s obtěžováním ze strany žen, trenérek či funkcionářek, měla zkušenost téměř třetina sportovkyň, tady šlo všem spíš o znevažování a posměch, nikoliv o napadání se sexuálním podtextem.
Proto dvojice autorek vydala v závěru loňského roku brožurku Prevence obtěžování v prostředí sportu, jež by měla v dohledné době putovat do všech škol i sportovních svazů a organizací; má být i na webu ČOV( www.olympic.cz ). "Nedáváme v ní recept, chceme jen, aby se o této problematice začalo diskutovat. Zatím se totiž téma jen bagatelizuje a sklouzává do polohy lehké směšnosti," dodává Naďa Knorre.
