Nově zvolený americký prezident Joe Biden tento týden představil několik klíčových členů svého bezpečnostního a zahraničního týmu. Vesměs jde o zkušené diplomaty a profesionály, kteří za sebou mají vysoké posty v administrativě Baracka Obamy, jehož byl Biden viceprezidentem.
"Je to tým, který odráží fakt, že Amerika je zpět, připravena vést. Připravena znovu sedět u stolu. Připravena postavit se nepřátelům a neodmítat spojence. Připravena hájit naše hodnoty," avizuje Biden. A dlouholetá kariérní diplomatka Linda Thomas-Greenfieldová, která byla za Obamy zodpovědná za americkou politiku vůči africkým zemím - a kterou Biden teď nominoval na velvyslankyni USA při OSN - vyhlásila: "Multilateralismus je zpět, diplomacie je zpět."
Ten kontrast by mohl být těžko ostřejší. Pryč s Trumpovou zahraniční politikou, mrtva je "Amerika na prvním místě", nechť žije spolupráce a globální morální autorita Spojených států! Pokud v tom ovšem cítíte ironii, tak proto, že tam skutečně je.
Zkušenost svěžích myšlenek
Konstatovat, že Bidenova zahraniční politika bude jiná než Trumpova, by bylo naprosto triviální. Tou důležitou otázkou je, jak moc a v čem se bude Biden lišit od Baracka Obamy.
Ví, že nemůže být Obamou 3.0. A také to zdůrazňuje. Navrátilci z Obamovy administrativy podle něj teď přicházejí se "svěžími myšlenkami". V rozhovoru pro televizi Biden NBC uvedl, že jeho prezidentství rozhodně nebude "Obamovým třetím termínem, protože zde máme naprosto jiný svět, než tady byl za administrativy Obamy s Bidenem."
Co tím myslí? Především je to přiznání, že jedním z důvodů, proč se před čtyřmi roky stal Donald Trump prezidentem - a proč v letošních volbách navzdory prohře rozšířil svoji voličskou základnu o 10 milionů Američanů -, byla i předchozí americká zahraniční politika. Ta, která opakovanými, dlouhými vojenskými angažmá v zámoří unavila americkou veřejnost.
A která dlouho přešlapovala před přikrádající Čínou. Tu sice strašila kárnými ekonomickými opatřeními, ale v praxi se nic nedělo. Barack Obama sice války v Afghánistánu a v Iráku zdědil, ale věci nijak nepomohl, a navíc si následně nevěděl příliš rady ani v Sýrii a v Libyi. Což v bleděmodrém, přinejmenším v tom, jaký dojem z toho měli američtí voliči, platilo právě také o jeho politice vůči Pekingu.
Už Obama vyhlašoval, že bude na Čínu tvrdý, ale změna přišla až s Donaldem Trumpem. Reálné výsledky sice pro USA nejsou zdaleka tak úžasné, jak je Trump prodává, ale Američané viděli konkrétní kroky, ne jen proklamace.
Memento syrského debaklu
To všechno Joe Biden dobře ví. A vědí to také lidé, které si k sobě vybral do týmu. Anthony Blinken byl v Obamově Bílém domě druhým mužem v radě pro národní bezpečnost a pak byl náměstkem ministra zahraničí Johna Kerryho. Teď s Bidenem míří do funkce diplomaticky nejvyšší. V jednom z nedávných rozhovorů byl přitom Blinken velmi upřímný a sebekritický.
"Musíme si to přiznat. Selhali jsme, nezabránili jsme hrozným ztrátám lidských životů. To je něco, co si s sebou ponesu do smrti," řekl letos v květnu o politice Obamovy administrativy v Sýrii. Nejdříve podpora opozice, směřující ke změně režimu, ale pak, když byla překročena červená čára, nepřišel trest.
Blinken si to do své role ministra zahraničí přináší jako memento. Ale dokáže ve svých osmapadesáti překročit svůj stín? A dokáže to o dvacet let starší Joe Biden?
S Bidenem se vrací předvídatelná, čitelná zahraniční politika. To je bezesporu dobrá zpráva. Po Trumpovi, který vyhrožoval odchodem USA z NATO, přichází potvrzení spojenectví. Po diplomacii jednoho muže, jak ji předváděl Mike Pompeo, se vrací skutečný profesionální aparát. Transakční zahraniční politiku, kde se na jednu hromadu sesypaly otázky bezpečnostní a obchodní, střídá přehledné rozdělení agend.
S Bidenem se ovšem také vrací předchozí letitý, zaběhaný fenomén "revolving door", otáčivých dveří. Kdy ve Washingtonu lidé cirkulují z administrativy do privátní sféry, aby se pak s některou příští administrativou vrátili zpět do politiky a diplomacie. Trump tento karusel přetnul, Biden ho znovu roztočil.
Všichni Bidenovi lidé jsou "staří známí" z Obamova týmu a předchozích vlád. S nástupem Trumpa se stáhli do washingtonských think-tanků, případně si založili vlastní poradenské firmy. Blinken a uvažovaná kandidátka na ministryni obrany Michele Flournoyová měli společnost WestExec, kde kromě jiného působila i Bidenova nastupující šéfka amerických tajných služeb (NSA) Avril Hainesová.
Poslední šance liberálního internacionalismu
A když Linda Thomas-Greenfieldová, která se do diplomacie vrací po působení v Albright Stonebridge Group, avizuje návrat multilateralismu, jaké "svěží myšlenky" do něho přináší? Protože ta předchozí mnohostranná spolupráce, při níž se Spojené státy angažovaly na mnoha frontách, ale doma měla řada Američanů pocit, že na to jen a jen doplácejí, byla před čtyřmi roky jedním z důvodů Trumpova vítězství.
Analytik Thomas Wright z washingtonského think-tanku Brookings Institution je jedním z nejinformovanějších, nejbystřejších a tedy i nejzajímavějších analytiků americké zahraniční politiky. Byl první, kdo hned na začátku Trumpovy kampaně 2016 poměrně přesně popsal zdroje a východiska jeho možné zahraniční politiky, což se pak v praxi ve většině naplnilo.
K aktuální výchozí situaci Joea Bidena pak před několika dny napsal: "Jeho prezidentství může být poslední dobrou šancí establishmentu ukázat, že liberální internacionalismus je lepší než populistický nacionalismus." Wright jasně straní Bidenovi, ale své upozornění myslí jako varování.
Biden podle něho musí ve své zahraniční politice "odpovědět na problémy a starosti, které mají Američané", když se dívají na současný svět a roli USA v něm. A pokud by se otáčivými dveřmi Washingtonu měla vrátit jen ta samá zahraniční politika, která jimi před čtyřmi roky odešla, byla by to nebezpečná prohra. Dříve či později by vedla k návratu příštího Trumpa.
Zvolený prezident USA Joe Biden hovoří v Bosně a Hercegovině v roce 2009 (tehdy jako viceprezident).
