Události se opakují, spolek OBRAZ - obránci zvířat zveřejnil tajně pořízené fotografie a videa ze tří farem, kde se chovají "rychlokuřata", tedy kuřata vyšlechtěná tak, že se za posledních padesát let čtyřnásobně zvětšila. Obludné. Podobně to proběhlo už před čtyřmi lety, kdy OBRAZ zveřejnil videa, jež zachycovala klecové chovy slepic. Spolek spustil kampaň, která nakonec vyústila v legislativní zákaz klecových chovů, ten však začne platit až od roku 2027. U slepic šlo a stále ještě jde o co nejlevněji získaná vejce, nyní jde o co nejlevněji vypěstovaná a co nejtěžší kuřata.
OBRAZ v příběhu koncentračních klecových chovů dokázal pohnout nejen poslankyněmi a senátorkami, nezměnil jen zákon, ale pohnul i korporátem. Kaufland oznámil, že výrobky jeho privátní značky K-Classic už neobsahují klecová vejce. Řetězec tedy předběhl legislativu a jednal hned, výrobky jsou na obalu označeny logem "made with barn eggs", takže si každý nakupující může na místě zkontrolovat, co vlastně kupuje a od jakým způsobem chovaných slepic.
Záběry byly tehdy děsivé, otřásly mnoha konzumenty, kteří netušili, jakou cenu platí, jakou oběť přinášejí slepice, abychom měli hodně pokud možno levných vajec. Nyní se OBRAZ soustředí na chov kuřat, fotografie i záběry nejsou o nic méně drastické a srdcervoucí. Napadnou vás dvě věci. První: ubohá, mučená, trápená kuřata. Druhá: tohle utrpení nechcete jíst.
Malá vsuvka. Jdete si koupit cigarety a na krabičce dnes najdete drastické fotografie zničených plic, obrázek ženy vykašlávající na bílý kapesník krev či matky s dítětem, u níž stojí psáno, že kouřením svému potomkovi škodí. Představuju si, že si jdu koupit kuře a na obalu, ve kterém mi ho prodávají, je obrázek zachycující chov třeba na farmě v Blšanech u Loun. Nebo na jiné podobné farmě. Zmrzačené kuře, které nemůže ani chodit, kuřata nacpaná na sebe s nulovým osobním prostorem, mezi nimi mrtvolky.
Předpokládám, že by si takového mrzáka velká síla nakupujících odmítla strčit do košíku a do tašky. Ale to se samozřejmě neděje a nestane, zatímco u kouření jde o poškození našeho zdraví, o ničení kvality našeho, lidského života, u kuřat jde "jen" o ty bezmocné kury a "jen" o kvalitu jejich ubohého života. Takže ty odpuzující obrázky na rychlokuřatech zcela jistě nenajdeme.
Zlomené kosti, selhávající orgány, bolest při každém pohybu
Na maso se u nás chová ročně asi 140 milionů kuřat, obrovské množství, často v "průmyslových halách". Tělo kuřete je záměrně znetvořeno, což mu podle aktivistů OBRAZ působí nesnesitelné bolesti: "Z malého roztomilého kuřátka se vinou člověka a přešlechtění stane během pěti týdnů více než dvoukilové monstrum, které sotva unese svoje vlastní tělo. Jen proto, aby na něm člověk vydělal co nejvíc."
Koordinátor kampaně proti chovu rychlokuřat spolku Radim Trojan říká: "Pod náporem svalstva se jim lámou nohy a mnohdy pak nezvládnou ani dojít k potravě a umírají hladem nebo žízní. Jde o systémové týrání zvířat." Dodejme, že - podobně jako tomu je a do roku 2027 bude u slepic chovaných pro vejce v krutých klecových chovech - pěstování či snad lépe výroba rychlokuřat je legální, neodporuje zatím české legislativě. Pěstitelé tvrdí, že vše probíhá "podle norem". Spolek OBRAZ však prosazuje, aby firmy skončily s tímto typem chovu znetvořené drůbeže.
Jejich život popisuje jako naprosto otřesný, trestuhodný: "Popáleniny a boláky na nohou a břiše. Rychlokuře obklopuje špína, vlhko a podestýlka nasáklá výkaly. Přešlechtěné kuře se v přecpané hale může sotva hnout, a tak většinu života prosedí. Ani nehybné sezení se však neobejde bez bolesti. Z promáčené podestýlky plné výkalů má kuře bolavé popáleniny na nohou a bříšku." Trýznivý popis pokračuje: "Zlomené kosti, selhávající orgány, bolest při každém pohybu pod náporem obřího těla. Život rychlokuřete často končí i tak, že kvůli zmrzačenému tělu nedojde k potravě a umírá hladem nebo žízní."
Ochránci kuřat navrhují, aby drůbežáři přešli na pomalu rostoucí plemena a vytvořili jim lepší životní podmínky, ne živoření v průmyslových halách, kde vládne temnota, šeď, neexistuje den a noc, kde na vás padne tíseň z prostředí přeplněného těly ostatních kuřat. "Celý život kuře nepozná nic jiného než vězení špatně osvětlené průmyslové haly." Chybí prostor pro přirozené chování kuřat. Člověk z nich dělá stroje na maso. "Jen do nich pumpuje krmení a urychluje jejich růst, aby na nich mohl co nejvíc vydělat. O jejich stres, utrpení a nemoci se nikdo nestará."
European Chicken Commitment
Některé obchodní řetězce a potravinářské firmy z celého světa se už zavázaly, že zlepší životní podmínky kuřat podle požadavků uvedených v European Chicken Commitment (ECC, Evropský závazek vůči kuřatům). Týká se obchodních řetězců, potravinářských firem, restaurací a dalších institucí a stanovuje nové standardy pro chov takzvaných brojlerových kuřat.
Jeho klíčovým požadavkem je výměna rychle rostoucích kuřat za plemeno, které se vyvíjí pomaleji, přirozeněji, a jehož tělo tak má čas se správně vyvinout. Dnešní "rychlokuřata naberou za 35 dní více než dva kilogramy. I při extrémní hmotnosti se však stále jedná o mláďata, jejichž organismus natolik prudký nárůst svaloviny mnohdy neustojí, a kuřata umírají ještě před tím, než jsou převezena na jatka".
ECC dále požaduje, aby se kuřata nemačkala jedno na druhém jako doposud, lepší osvětlení, které kuřatům poskytne pravidelný režim dne a noci, nejen nepřetržité šero. Obohacení prostředí chovu o klovací substráty a bidla, což pomůže k větší aktivitě a správnému vývoji kuřat. Zákaz používání klecí a patrových systémů. Užívání postupů, které zajistí bezbolestnou porážku. Závazek už podepsala řada evropských firem. OBRAZ píše: "České firmy a čeští producenti zatím až na světlé výjimky odmítají problém řešit."
Příběh slepic chovaných na vejce i příběh kuřat, ze kterých se u nás stalo jedno z nejběžnějších jídel, něco jako vuřt, párek, ukazuje, jak jsme odtrženi od reality vyjma té své. Jsme zvyklí konzumovat a vůbec neuvažujeme o tom, že se za potravou skrývá nějaký příběh, že pro naše blaho musel skončit nějaký jiný život. Pro nás jsou slepice a kuřata věci nebo - jak píše OBRAZ - stroje. Stejné to je s prasaty a zřejmě mnohdy i s kravami a dalšími zvířaty.
Konzumujeme, protože pro nás není nic samozřejmějšího a normálnějšího, vůbec nás nenapadne myslet na život kuřete, které drtíme v zubech a polykáme, vnímáme jen jako jídlo. Obránci zvířat nás vracejí do reality. Měli bychom myslet na oběť, kterou nám slepice, kuřata, prasata, krávy a další zvířata přinášejí. Na kvalitu jejich života.
Náš mnohdy naprosto lhostejný, ignorantský postoj souvisí s tím, jak vnímáme svět, přírodu, jak jsme se stali jakýmisi těžiči, exploatátory, využívači. Jen bereme, a nechceme dávat. Dokonalou ukázkou našeho přístupu je klimatická změna, kterou jsme si sami zavinili. Mimo jiné obří spotřebou masa. Je čas na změnu, na hlubší, citlivější vnímání reality.
