Je to tady, Praha "vyřešila" problém se segwayi, elektrokoloběžkami i se strašlivým cyklobarem: v centru se tento týden mají objevit první značky zakazující jet cyklistům na kole. Je to podobné, jako by hlavní město řešilo problém s potulnými psy tím, že zakáže kočky.
Před rokem se o tom geniálním záměru začalo mluvit a bác ho, je to tu, Praha "má nástroj". Na Staroměstském náměstí, náměstí Republiky a Můstku vyrostou značky omezující průjezd cyklistů mezi 10. a 17. hodinou. Výsledek, město cyklisty vyšle na mnohem nebezpečnější ulice se silným provozem tramvají a samozřejmě i aut.
Jsou cyklisté skutečně pohromou pro Pražany? Podle policie došlo na pěších zónách mezi roky 2007 a 2017 ke třem nehodám chodce s cyklistou, zaznamenáno bylo však 22 nehod chodce a automobilu. Auta s povolením tam ovšem budou smět dál (radnici Praha 1 kupodivu nenapadlo, že by je měli řidiči ve vyznačených oblastech tlačit).
Co se děje? Údajně existuje problém s elektrokoloběžkami, které nahradily segwaye, obyvatele centra Prahy i turisty prý obtěžují či dokonce ohrožují. Aby to vypadalo, že se něco dělá, že je Praha 1 aktivní, zakáže cyklistům jízdu na kole. Koncert bezradnosti a neschopnosti, na jaký jsme v Česku bohužel uvyklí (stačí jezdit po dálnicích a pozorovat stovky státních vlajek na reklamních plochách).
V červenci 2015 to pro cyklisty ještě vypadalo růžově. Ministerstvo dopravy plánovalo, že do silničního zákona zavede novinku: cyklistické ulice nebo cyklistické zóny. "Rozdíl oproti cyklopruhu je v tom, že by se dal umístit i na komunikace, kam se šířkově nevejde vyhrazený pruh, a proto tam momentálně cyklisté nemají vůbec žádnou ochranu. Zavedením toho jízdního pruhu pro cyklisty by se umožnilo vizuálně oddělit cyklistickou a automobilovou dopravu s tím, že automobily by do toho pruhu mohly vjíždět, ale měly by povinnost neohrozit a neomezit cyklistu," snil tehdy náměstek ministra dopravy Tomáš Čoček.
No a teď místo cykloulic, jež jsou vhodné hlavně pro historické části města (centrum Prahy) nebo úzké ulice na sídlištích, tu teď máme cyklozákaz.
Když šlapací cyklobar se stane kolem
Letos v dubnu o řešení, jež z Prahy udělá navždy hypernemoderní metropoli, hovořil v DVTV Richard Bureš (ODS), zástupce starosty Prahy 1 pro oblast dopravy. Popsal to svou velmi srozumitelnou političtinou: "Rada uložila, aby odbor dopravy připravil, a odbor dopravy připravil, to znamená, že od včerejšího dne existuje právní nástroj, který je kdykoliv realizovatelný." (Včerejším dnem byl 26. duben.)
Kdy měl být "nástroj" nasazen? Prý "v případě, že selžou všechny ostatní snahy", jež radní popsal jako jednání s městskou policií a ministerstvem dopravy. Resort Dana Ťoka (ANO) spolupracoval tak, že kupříkladu "šlapací cyklobar, který způsobuje hodně problémů a štve hodně Pražáků" (Bureš), prohlásil za "běžné kolo". - Pokud jste někdy viděli onen cyklobar, tak to opravdu, ale opravdu s běžným kolem nemá lautr co dělat, čili klasická "ťokovina".
Jak už řečeno, celá "situace" začala tehdy, když se městská policie, tvrdí Bureš, obrátila na odbor dopravy a bezpečnostní komisi Prahy 1, "že vyčerpali veškeré možnosti a je třeba situaci řešit… i z pohledu nárůstu počtu pěších na pěších zónách a v tom nesourodém souběhu s cyklisty".
Řešením "nesourodého souběhu" se tedy stal absurdní zákaz jet na kole, jehož porušování však městská policie opět nebude s to řešit, neboť trpí nedostatkem lidí, který jí už předtím znemožnil zasahovat proti segwayům a cyklokolobrndám.
Strážníci podle radního Bureše neumí "donutit cyklisty, aby akceptovali své okolí, aby si nevynucovali cestu, nejezdili po chodnících, aby se chovali skutečně jako účastníci silničního provozu se všemi právy, ale i povinnostmi". - Přeloženo do češtiny, strážníci postrádají jakoukoli autoritu a pěstujeme si je v Praze jako vodotrysky - pro okrasu.
Vraťme se na začátek, šlo o elektrokoloběžky, segwaye a cyklobar, ne o cyklisty. Ti, jak vyplývá ze statistik, žádné skutečné potíže nepůsobí. Když to všecko čtete a posloucháte, máte pocit, že jste se omylem ocitli v blázinci, kde to vzali do rukou nejtěžší pacienti.
Jiná evropská města omezují auta, snaží se, aby lidé chodili pěšky a jezdili na kolech, vytvářejí přátelské prostředí, kde se dobře žije. Praha naopak, řešením je slaboduchý zákaz, strážníky máme pro okrasu, cyklista si na silnici připadá jak jelen na honu, cyklopruhy slouží coby ideální místa pro pravá kola aut a autobusů, cyklostezky a chodníky plné střepů, jež nikdo neuklízí, atd. atd. Jezdím denně do práce a domů na kole, vím dobře, o čem mluvím.
Praha se stala symbolem politické neschopnosti: padají tu mosty, probíhají přebory v uzavírkách, auta mají přednost před pěšáky, cyklisté jsou nepřátelé, představují pro pražské politiky něco podobného jako uprchlíci pro Česko, mohli by nás převálcovat. Sto let za opicemi? Ne, tisíc.
