Americká Demokratická strana se nachází v hluboké vnitřní krizi. Po ztrátě pozic v prezidentských i kongresových volbách proběhlých v roce 2024 zůstává zmatená, názorově rozpolcená a neschopná formulovat jednotnou politickou vizi. Zatímco MAGA (hnutí Make America Great Again, Učiňme Ameriku opět skvělou) Donalda Trumpa nabrala na síle díky zvláštní kombinaci pravicového populismu, antiglobalismu a důrazu na americkou "výjimečnost", demokraté se hádají, zda mají vsadit na ekonomický populismus à la Bernie Sanders, nebo se vrátit k uhlazenému neoliberalismu éry Billa Clintona a Baracka Obamy.

Krize identity je patrná nejen v programech, ale i v politickém stylu. Jak ukazuje případ ze státu Maine, někteří demokraté neváhají umlčet vlastní oponenty - a tím omezit demokratickou diskusi.

Umlčena za názor

Když republikánská poslankyně Laurel Libbyová na Facebooku zveřejnila fotografii transgender studentky, která vyhrála dívčí atletickou soutěž, a upozornila na to, že dříve závodila mezi chlapci, spadla na ni lavina kritiky. Napsala:

"Je to pobuřující a nespravedlivé vůči mnoha dívkám, které každý den tvrdě trénují, aby vynikly ve svých sportech."

Dolní komora amerického státu Maine na to reagovala formálním napomenutím. To prošlo těsnou většinou 75 hlasů k 70 a bylo spojené se zákazem promlouvat i hlasovat ve sněmovně, dokud se poslankyně neomluví. Libbyová ale prohlásila, že žádnou omluvu nechystá.

Ať už se člověk na téma transgender sportovců dívá jakkoli, skutečností zůstává, že Demokratická strana zde použila umlčovací důtku, ke které potřebovala jen prostou většinu hlasů. (Podle ústavy státu Maine je k vyloučení poslance zapotřebí dvoutřetinové většiny). Libbyová se proti rozhodnutí odvolala k federálnímu soudu a usiluje o obnovení svých řečnických a volebních práv. Podle ní jsou tímto "trestem" postiženi i její voliči, kterým je odebráno zastoupení v dolní komoře.

Nutno dodat, že republikánská poslankyně proslula řadou kontroverzních politických činů, jako je podpora a účast v antivaxerském hnutí či bagatelizací nacismu.

Mezi dvěma světy: Populismus vs. neoliberalismus

Maine přitom není výjimkou, ale symptomem hlubšího problému: Demokratická strana si nedokáže vybrat, čím chce být.

Chce jít cestou progresivních hnutí, která řeší především kulturní a identitární témata, anebo se vrátí k důrazu na sociální spravedlnost, férový trh a podporu střední třídy? Odpověď zatím chybí.

Související

Američané proti Trumpovi: Obsadit Kanadu a Grónsko nechceme

Figury jako Bernie Sanders, Elizabeth Warrenová nebo Chris Murphy volají po ekonomickém směru a návratu k dělnickým voličům. Ale stranické vedení a většina dárců směřují spíše ke kultivované verzi neoliberalismu: efektivní vláda, tržní řešení, "diverzita a inkluze" jako hlavní programové body.

Není divu, že voliči v klíčových státech jako Michigan, Pensylvánie či Wisconsin ztrácejí zájem. Místo toho, aby slyšeli plán, jak zlepšit jejich životní úroveň, dostávají abstraktní rétoriku a zpolitizované kulturní války.

Jak trefně poznamenala Peggy Noonanová, někdejší autorka projevů Ronalda Reagana: "Pokud demokraté nezmoudří a nevystřízliví, Trump a republikáni budou vědět, že neexistuje žádná velká strana, která by je zpomalila, zmírnila či zastavila. To by nebylo dobré. Potřebují soupeře. To, že se Demokratická strana nehlásí do služby, je nebezpečné."

Naděje leží v otevření zavřených dveří

A přesto existují příběhy, které nabízejí jinou budoucnost. Ne přikrášlenou, ne z Washingtonu, ale z obyčejných ulic amerických měst. Právě tam se může zrodit nový směr - autentický, lidový a účinný.

Letos v lednu, ve stínu Trumpovy inaugurace, se ve východní Iowě rozjela nenápadná, ale výjimečná kampaň. Mike Zimmer, učitel a místní rodák, kandidoval ve speciálních volbách do státního Senátu - v okrsku, kde Trump v listopadu dominoval.

Související

Nevyšlo to tehdy, nevyjde to ani dnes? Dějiny naznačují, jak by dopadla anexe Kanady

Zimmer se nesnažil zaujmout slogany o klimatické krizi nebo genderových rovnostech. Jeho motto bylo jednoduché: "Iowa roste, Iowa hodnoty: tvrdá práce a férovost."

S minimálním rozpočtem, zato ale s maximálním nasazením Zimmer osobně mluvil s voliči, natáčel krátká videa, odpovídal na dotazy v debatách. Jeho tým obešel přes 7700 domácností. V televizních spotech nehráli herci, ale on sám - upřímný, trochu neohrabaný, ale přesvědčivý. A vyhrál. Poprvé po dlouhé době získal demokrat křeslo v silně republikánské oblasti.

"Lidé mi říkali: 'Viděl jsem vás v televizi, přišel mi leták - a mimochodem, necháváte otevřené dveře a topíte ulici'," vzpomíná Zimmer s úsměvem.

Efekt laviny

Zimmerova výhra vzbudila ohlas i v dalších státech. V Pensylvánii se rozjela podobná kampaň kandidáta Jamese Malonea, který - stejně jako Zimmer - nestaví na velkých heslech, ale na "kuchyňských tématech": levnější bydlení, kvalitnější školy, lepší platy. Jeho zástupkyně Stella Sextonová shrnuje strategii jednoduše: "Naším cílem nebylo oslovit všechny voliče. Jen ty naše. A neupozornit republikány, že se vůbec něco děje."

Související

Trumpův muž Pete Hegseth. Voják, moderátor a teď ministr, který "očišťuje" Pentagon

"Dobrovolníci se sjíždějí z celé země: New York, Florida, Wisconsin. Lidé chtějí pomáhat, protože cítí, že tady se něco mění. I kdyby Malone nevyhrál," říká Sextonová. Tyto kampaně mají podle ní efekt vlny. Posilují místní organizace, motivují a dodávají  ztracenou energii. A hlavně připomínají voličům, že změna je možná - i v "červených" oblastech.

Demokraté na nože

Demokratická strana stojí před zásadní otázkou: chce být elitní značkou s důrazem na kulturní trendy a morální výšiny, nebo spíš hnutím, které znovu najde cestu ke střední třídě a venkovu? Po sérii neúspěchů ve volbách, rozkolu mezi progresivním a umírněným křídlem a rostoucí nespokojenosti běžných voličů riskuje, že definitivně ztratí střední třídu a s ní i budoucnost. Že už nejde jen o debaty v zákulisí, ale o otevřenou nespokojenost, ukázalo setkání několika desítek demokratických stratégů a volených zástupců, které se v únoru uskutečnilo na demokratickém shromáždění u řeky Potomac ve Virginii. Organizovala ho centristická skupina Third Way a podle uniklého interního dokumentu, který získal server Politico, zde frustrace z progresivního křídla vyvřela naplno.

Podle interního shrnutí zazněla během dvoudenního setkání série tvrdých výtek. Skupina Third Way popisuje stranu jako posedlou "ideologickými testy čistoty" a varovala před "nepřiměřeným vlivem krajně levicových členů". Účastnici jasně deklarovali, že identitární politika je stála volby.

Podle jednoho z hlavních bodů dokumentu je klíčem k návratu důvěry pracující třídy snaha omezit vliv radikální levice na stranickou infrastrukturu a komunikaci. To znamená nejen budovat umírněnější zázemí a personální strukturu, ale také odmítat účast na diskusích, které vytvářejí nátlak na ideovou čistotu.

"Po těchto volbách, kdy se tak jasně ukázalo, že to, co říká a dělá levice, hluboce poškodilo [Kamalu] Harrisovou i demokraty na nižších úrovních kandidátek, se na nás - nejen na Third Way, ale na všechny umírněné - obrací spousta lidí a říká: Musíme to dělat po vašem. Protože ta druhá cesta nefunguje," uvedl Matt Bennett z Third Way, který únorové setkání spolupořádal.

To, co se odehrálo na srazu ve Virginii, může být pro Demokraty počátkem většího přeskupení sil uvnitř strany. Krajní levice sice dominuje některým městským okrskům, ale ve volbách napříč státy zjevně nestačí. Dokument Third Way je jedním z nejkomplexnějších volebních rozborů, které po listopadových prezidentských volbách vznikly. I když ne všichni účastníci podepsali každou formulaci, jedno sdělení zaznělo jasně: takhle to dál nejde.