reklama
 
 

Demokratičtí ministři byli blbí a dost. Psst, Zeman si tiše připomíná výročí února 1948

26. 2. 2018 15:30
Andrej Babiš má zase konflikt zájmů s minulostí, tak místo vzpomínek na totalitu dal na Facebook fotku s lemurem.

To nám ten osmičkový rok pěkně začíná. Bude s tím mrzení, říkal jsem si - a taky že ano. Nejvyšší státní představitelé se pro jistotu k výročí komunistického převratu z roku 1948, které připadlo na neděli 25. února, vůbec nevyjádřili. Prostě ho vypustili.

Konkrétně prezident Miloš Zeman, předseda Senátu Milan Štěch, předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček a premiér v demisi Andrej Babiš, máme-li je seřadit podle ústavního protokolu. Vzpomínky na totalitu a její oběti, čest těm, kteří se nepokořili, varování před nebezpečím diktatury, reflexe a poučení po sedmdesáti letech? Ticho. Jako by na místě politiků byli studenti, kteří mlhavě tuší, že "Vítězný únor" má něco společného s hokejem, a jinak těžko říct, protože to ve škole nebrali.

Když velká část společnosti temné únorové výročí prožívá a promítá si ho do osudu státu, kdežto nejvyšší státní činitelé mlčí, to se pak těžko zasypávají příkopy. Sdílená minulost, společné příběhy generací, uvažování nad hodnotami a vůbec zájem o to, co jsme (byli) zač - to je přece úplný základ toho, aby společnost nějak držela pohromadě. Od toho jsou mimo jiné státní svátky a významné dny, dějepis a tak dále.

Je nemyslitelné, aby se volení reprezentanti státu stavěli k historickým událostem takhle laxně. A je jedno, že jde o výročí neblahé, které není v kalendáři, stejně jako 21. srpen. Říkat, co se stalo a co z toho plyne, mají prezident a spol. v popisu práce.

Ano, je tu problém. Milan Štěch (člen KSČ v letech 1979 až 1989) ani Andrej Babiš (člen KSS 1980 až 1989) by nebyli úplně autentickými protagonisty připomínání komunistické zvůle. Ale to neznamená, že nemohou říct nebo udělat ani ň, žádné gesto. Babiš se místo toho 25. února na Facebooku přihlásil dlouhým výčtem svého makání a vysmátou fotkou s plyšovým lemurem - v ten den by už snad bylo lepší vybrat si volno.

Miloše Zemana v roce 1970 po dvou letech z KSČ vyloučili; jeho se "konflikt zájmů" s minulostí v podstatě netýká. Důvody k mlčení o únoru 1948 jsou jiné. Můžeme spekulovat:

Zaprvé, nebylo co "originálního" říct. Nebylo jak se blýsknout, prach už byl vystřílen v lednu na Hradě, kdy jsme se dozvěděli, že ministři demokratických stran byli tehdy "blbí". "Kdyby nebylo několika blbých ministrů, kteří podali demisi, pak by nebylo možné, aby se Klement Gottwald zaklínal ústavností komunistického puče," pravil prezident republiky při zahájení výstavy ke 100 letům Československa.

A to je asi tak všechno, co k únoru 1948 dal poslední dobou k lepšímu.

Zadruhé, probíhá další fáze sbližování Miloše Zemana a KSČM a ta si rok 48 rozhodně jako nějaký národní průšvih nepřipomíná. Kdyby se Zeman do 70. výročí puče nějak významněji veřejně zabrousil, těžko si představit - i když je fakt, že představivost v jeho případě už párkrát zklamala -, že by to bylo plně v intencích komunistické interpretace. A před dubnovým sjezdem KSČM, na který se vypraví s projevem, by se z toho musel vybrušovat, což, usoudil, nemá zapotřebí. Anebo by to, z druhé strany, vypadalo nepatřičně, varovat před totalitou a vzpomínat na její oběti, když si to mířím za rudými do Nymburka.

Anebo se prostě Zemanovi nechtělo nic říkat.

Miluje - i o minulosti - silná slova. Kromě "blbých ministrů" (1948) nám nabídl ještě "zradu elit" "podělaných strachy" (1968). V Lidicích zase pranýřoval dnešní "zbabělost maskovanou jako multikulturní toleranci". Zeman je zkrátka ranař - když se mu to hodí, o nějakém výročí do toho praští, až se novinové titulky otřásají. To je to slavné "říká, co si myslí", které tak imponuje části jeho voličů.

A když se mu to nehodí, když nenajde příležitost ani klíč, tak klidně historickou událost a její výročí úplně vysklí. Bez ohledu na její význam a potenciál zdroje národní paměti. To je případ února 1948. Zemanovo mlčení je absolutně neprezidentské.

Bohužel, někteří politici se tomuto pojetí přizpůsobují a osvojují si ho také. Jako by jim bylo připomínat totalitu "málo", jako by to bylo jen opakování starých známých věcí (které ale ve skutečnosti miliony lidí pořádně neznají!).

Oč jde: aby disentem byl pštrosí postoj à la Zeman, a ne připomínka února 1948 jako varující události se vším, co s ní souvisí.

autor: Jan Lipold | 26. 2. 2018 15:30

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama