Mladí rodiče okolo mě v posledních letech řeší zásadní problém: kdy dát dítěti mobilní telefon. Kdy mu dát "chytrý" telefon, který umožňuje používání sociálních sítí. Nedávno jsem byl u rozhovoru, kdy mladý rodič popisoval, jak je jeho dvanáctiletá dcera, která má jen "tlačítkový" mobil bez dat, jediná ve třídě, všechny ostatní děti mají chytrý mobil. Řekl o ní, že je "silná osobnost", tak to "zatím zvládá", ale cítí se být vyřazená z kolektivu.
Z debaty bylo jasné, že mladí rodiče, kteří své děti vnímají, pečují o ně, mají silné obavy ze sociálních sítí a z toho, že jejich dítě bude "přilepené k telefonu" celé hodiny a nic jiného nebude vnímat a dělat. Otázkou je, kolik rodičů dětí dejme tomu nad deset let rizika chytrých telefonů, tabletů a notebooků vnímá a svoje děti kontrolují a chrání.
Nedávno mi jedna učitelka z prvního stupně základní školy popisovala, jak se u nich ve škole začíná debatovat o online výuce, která se tam i po covidu provozuje, "aby děti byly připravené, kdyby se lockdowny opakovaly". Část učitelů upozorňuje, že děti už tak tráví až příliš času na mobilech a tabletech a že není rozumné dobu na nich strávenou ještě zvyšovat.
Zároveň často slyšíme a čteme o šikaně na sociálních sítích, šikaně po internetu, kdy se jeden žák či žákyně stanou terčem pro nějakou menší či větší skupinu spolužáků a trpí. Používají se často nahraná zesměšňující videa a podobné triky. Instagram, TikTok a další sítě zjevně mění životy dětí a mnohdy ne k lepšímu.
Poslední dobou také posílá značně znepokojující informace Asociace poskytovatelů adiktologických služeb (APAS). Nedávno, 26. září, odtud přišla zpráva nadepsaná "Vláda hodila děti závislé na sociálních sítích a lidi potřebující léčbu závislosti na alkoholu přes palubu". Popisuje, že vláda na svém jednání o rozpočtu 25. září nedodržela svůj slib a nezajistila na příští roky potřebné finanční zajištění prevence a léčby závislostí. Odporuje to závazkům, které si stanovila v Akčním plánu realizace Národní strategie prevence a snižování škod spojených se závislostním chováním 2019-2027. Tam si předsevzala financovat a realizovat řadu opatření, na která nebudou peníze.
APAS zdůrazňuje, že jen z daní z "neřestí" (legálních závislostí) stát vybere ročně kolem 80 miliard korun. Na prevenci jde pouze 330 milionů pro celou Českou republiku. Asociace žádala o navýšení na jednu miliardu, tedy na jednu osmdesátinu vybraných peněz z alkoholu atd. Česko tak může zapomenout také na řešení expandujícího problému digitálních závislostí, kterými trpí zejména děti. Mnozí jejich rodiče se nedočkají pomoci.
Letos v srpnu vyšla Zpráva o digitálních závislostech v České republice 2024. Vydává ji Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti, sekretariát Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí a Úřad vlády ČR. Premiér a vláda se tedy nemohou vymlouvat, že by jim chyběly informace.
Zpráva přiznává, že nadužívání digitálních technologií mezi dětmi a dospívajícími není systematicky monitorováno. Téma hraní digitálních her a užívání sociálních sítí je však sledováno v řadě studií.
Sociální sítě jsou navrženy tak, abychom jim neodolali
Podle studie ESPAD (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách) z roku 2019 trávilo v populaci 16letých 74 procent studentů čas denně na sociálních sítích (72 procent chlapců a 76 procent dívek). Z toho 34 procent (25 procent chlapců a 43 procent dívek) spadalo do kategorie rizika v souvislosti s trávením času na sociálních sítích a 13 procent (22 procent chlapců a 4 procenta dívek) do kategorie rizika v souvislosti s hraním her.
Podle studie UPOL 2021 (Univerzita Palackého v Olomouci) digitální hry hrálo rizikově (tj. čtyři a více hodin denně) ve všední den celkem 9 procent studentů ve věku 15-19 let (z toho jen 2 procenta dívek). Na sociálních sítích trávilo 4 a více hodin denně celkem 22 procent dospívajících.
Podle studie HBSC (Health Behaviour in School-aged Children) z roku 2022 hrálo digitální hry (tj. hry na počítači, tabletu, konzoli atd.) každý den 48 procent 11- až 15letých chlapců a 16 procent dívek. Do kategorie problémového hraní digitálních her spadalo 13 procent chlapců a 5 procent dívek. Na základě škály SMDS (Switched Multi-megabit Data Service) bylo odhadnuto, že do kategorie problematického užívání sociálních sítí spadá 5 až 7 procent chlapců a 7 až 13 procent dívek ve věku 11 až 15 let.
Jedním z hlavních autorů mezinárodního výzkumu HBSC je Lukas Blinka z Institutu pro psychologický výzkum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Ten zdůrazňuje i výhody sítí, dospívající na nich například získávají a udržují přátelství. Zároveň však dodává, že tato média jsou "navržena tak, abychom jim neodolali a trávili na nich co nejvíce času. A mladí lidé jsou touto pastí ohroženi více než dospělí, protože se teprve učí, jak svůj čas a návyky regulovat".
V Česku je na sociálních sítích mezi 11- až 15letými celkem 18 procent neuživatelů, 50 procent aktivních uživatelů, 23 procent intenzivních uživatelů a 8 procent uživatelů v riziku. Blinka říká: "Napříč zeměmi je nejvarovnější nárůst u jedenáctiletých, kdy desetina z nich je ohrožena závislostí na sociálních sítích, ještě o něco více pak na hraní počítačových her. Třetina dětí v tomto věku hraje hry denně, jen mezi kluky je to ale téměř polovina. Dvaadvacet procent dětí stráví hraním 4 a více hodin denně. V roce 2018 takto hrálo jen 14 procent z nich."
Zároveň se ukazuje, že rizikové užívání nových médií může souviset s nižší duševní pohodou. Mezi dopady nadužívání digitálních technologií patří narušení denního rytmu, zanedbávání hygieny, jídla nebo spánku, únava, bolesti hlavy, očí, zad nebo jiných částí pohybového aparátu a zhoršená orientace v čase. Patří sem logicky i pokles fyzické aktivity, obezita, omezení sociálních kontaktů mimo online prostředí a ztráta přátel, konflikty v osobních vztazích, nesoustředěnost a logicky i problémy ve škole.
Není divu, že některé školy u nás zakazují mobilní telefony při vyučování (ve Spojených státech jdou školy proti mobilům už déle než rok). A naopak je div, že vláda nesplnila slib a nezvýšila peníze na zajištění prevence a léčby závislostí. Rezignuje tak na snahu řešit rychle narůstající problém digitálních závislostí dětí. Podle Zprávy o digitálních závislostech u nás v současné době neexistují léčebné a poradenské služby zaměřené pouze na klienty s problémy spojenými s nadužíváním digitálních technologií. Velká chyba.
Žijeme v době, kdy nemalá část rodičů svěřuje výchovu dětí škole. Pak by ale školy měly rychle a silně přibrzdit s projekty, jako jsou online výuky, když nejsou potřeba, a s využíváním mobilů a tabletů při vyučování.