Vysvědčení jsou rozdána, žáci a studenti konečně odjeli na prázdniny. Rodiče žáků pátých, sedmých a devátých tříd a studentů z maturitních ročníků se možná právě vzpamatovávají z nehezkého roku, ve kterém musely jejich děti, pokud se chtěly dostat na osmi-, šesti- nebo čtyřletá gymnázia, složit maturitu nebo jít na vysokou školu, čelit mašinerii přípravek a testů Scio nebo Cermatu.
Pokud nemáte dítě, které zrovna bylo vystaveno tomuto cirkusu, pravděpodobně vás to nijak nevzrušuje. Ale ve chvíli, kdy se někdo z rodiny dostane do oněch krizových ročníků, budete na to koukat s úžasem a peníze z peněženky budou za přípravu, přijímací zkoušky a testy nanečisto mizet před očima.
Právě jsme to se starší dcerou prožili ve třídě sedmé. Na šestileté gymnázium, kam chtěla, se nakonec dostala, i proto si dovoluju s klidem napsat tento článek a nikdo mi nemůže vyčítat pohnutky zhrzeného rodiče. Dcera uspěla, ale systém, jaký jsme nechali vyrůst, bujet a ovládat testy, nepovažuji za dobrý. Nepodporuje ani neprodukuje to, co si od vzdělávacího systému slibuji - tedy samostatného, šikovného, inteligentního, kreativního jedince. Je to bohužel přesně naopak.
V čem je tedy problém?
V Česku je testování rozděleno mezi Cermat (příspěvkovou organizaci, kterou zřídilo a řídí ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) - ta má na starosti jednotné přijímací testy na gymnázia a zajišťuje státní maturity - a mezi firmu SCIO s.r.o., u které si vysoké školy, které se pro to rozhodnou, objednávají přijímací testy.
Vysoké školy této možnosti využívají především proto, že mají testování bez práce; Scio dodá studenty s požadovaným počtem dosažených bodů. Pro školy je to výhodné, až na to - a o tom se letos přesvědčila například pražská Fakulta sociálních věd UK, obor žurnalistika, která testy Scio měla místo vlastních přijímaček poprvé -, že jimi úspěšně projde zcela jiný profil a typ studentů, než na školu přicházel dřív. Uchazeči navíc prozrazují, že do přípravy a opakování testů (počítá se nejlepší výsledek ze všech pokusů, které student podstoupí, vypsáno je šest termínů) investovali vysoké částky. Pokud si totiž zakoupíte doporučenou příručku s přípravnými testy Scio, zaplatíte si k tomu přípravný kurz a pak opakovaně chodíte na testy, abyste měli lepší výsledné skóre, můžete se dostat klidně k částce 10 tisíc korun i více. A to si nemůže dovolit každý.
Přijímání na střední školy a přípravu státních maturit zajišťuje Cermat, tyto testy jsou u státních zařízení povinné. Řekli byste jistě, že chytré dítě, které má ve škole výborné známky nebo hodnocení, je kreativní, učí se průběžně a celkově vypadá jako studijní typ, by nemělo mít problém složit test a dostat se na vysněnou školu. Omyl. Styl Cermat testů je připraven tak specificky, že bez nácviku nemá dítě šanci uspět, protože ho předstihnou ti trénovanější.
A tady je velký potenciál pro různé šikovné subjekty všech možných kvalit a úrovní, které na systému participují a vydělávají hromady peněz na placených přípravných kurzech, přijímačkách nanečisto a soukromých výukách, po kterých je velká poptávka.
Děti uvědomělých a také movitých rodičů už od září trénují v kurzech vzorové příklady, a přesto, že jsou zadání pokaždé jiná, styl, formulace, typ příkladů a postup výpočtů a úloh se v zásadě nemění. Čím více peněz do přípravek a testů nanečisto tedy investujete, tím větší šanci dítě má se pořádně nacvičit a proplout pak testem rychleji a lépe - pro přijetí na gymnázia se počítá vždy lepší skóre ze dvou pokusů.
Jak k tomu ale přijdou chudší rodiny, které nemají na to každý týden posílat dítě na testy nanečisto, zaplatit kurz a mít k tomu třeba ještě raději domácího učitele? Zajímavé je, že v zemi, kde se velká část populace staví na zadní u poplatků u lékaře, spokojeně jezdí zadarmo vlakem a nadává na drahotu, jsme schopni bez mrknutí oka tolerovat, že se tu rozjel pro děti nepříjemný a stresující, ale velice kvetoucí byznys s přípravnými kurzy a testy. Například testování na pražské Zatlance, kde těsně před přijímačkami dorazí na testy nanečisto v jeden den až 700 dětí, stojí za češtinu a matematiku 600 korun za každý jednotlivý pokus (pokud jdete ze sedmé třídy) a ještě o pár stovek více to stojí ve třídě deváté, kde k češtině a matematice musíte mnohdy ještě trénovat cizí jazyk a test studijních předpokladů. Samozřejmě můžete zakoupit i jakési výhodné balíčky na vícero termínů, kde platíte trochu méně. Nicméně za půl rok testování se i tak dopracujete neuvěřitelných částek.
Natrénovaní studenti pak na konci procesu dosahují v testech již téměř plného počtu bodů, protože lépe rozeznají typ příkladu a jsou díky tomu rychlejší než někdo, kdo test vidí poprvé a musí studovat zadání a vymýšlet řešení na místě, což se v daném limitu nedá prakticky stihnout. Když nahlédnete do výsledkových listin dobrých škol, jsou na prvních místech většinou děti s maximem bodů ze všech testů a pořadí mezi nimi pak rozhoduje jen průměr vysvědčení.
Čím dál víc rodičů dětí na základních školách, kteří už jednou vyzkoušeli systém přijímání přes Cermat, právem panikaří a snaží se děti vzít ze základních škol už z pátých tříd, aby maximalizovali počet pokusů (z páté, sedmé a deváté) o přijetí na vybranou školu. Tím ale značně komplikují situaci na základních školách, kde se ve třídách děti opakovaně "přesívají". To je nepříjemné pro školy (které v páté a sedmé ztrácejí žáky) a je to z psychologického hlediska těžké i pro děti, které to z různých důvodů nezkoušejí, nebo se na gymnázium nedostaly a "zbyly" na základní škole. Například ve třídě mojí dcery zůstalo z původních 26 žáků v první třídě po odchodech z páté a sedmé jen 12 dětí. A to se jedná o výbornou jazykovou základní školu, kde by - nebýt obávané mašinerie zvané Cermat - všechny děti zůstaly možná celých devět let. Základní školy jsou právem naštvané, protože platí, že "peníze jdou za žákem" a volná místa už těžko zaplní. Navíc se školám samozřejmě po opakovaných odchodech "těch nejlepších" může zhoršit průměr i celkové statistiky studijních výsledků.
Nejvíc trénované děti a studenti s maximem bodů v testech jsou přijati logicky na všechny školy, kam se hlásili, a trvá dlouho, než ředitelé zjistí, kdo kam vlastně skutečně nastoupí a kde se uvolnilo místo, a mohou oslovit další uchazeče pod čarou.
Sami studenti vymysleli na loňské a letošní přijímačky Cermatu dvě vtipné parodie ve stylu Pirátů z Karibiku. Kde zazní také: "Nyní jsi vložil svůj život do rukou Cermatu!" a "Vsázím svých 10 žetonů, že tohle jsou poslední státní přijímačky!" Kéž by to byla pravda.
Systém, který tu fungoval po roce 1989 a který namísto centralizace svěřoval důvěru a organizaci přijímaček přímo ředitelům a ředitelkám jednotlivých škol, a nikdo tedy na testy nemohl jen natrénovat, byl daleko logičtější i spravedlivější. A vybíral zajímavější segment žáků vhodnější pro konkrétní školy. Žádný student totiž přesně předem nevěděl, z jakých úloh test bude složen, a musel jednoduše čerpat z toho, co se na své základní škole naučil a co je schopen vymyslet na místě. Tak systém zaručoval mnohem objektivnější výsledky, protože všichni měli plus minus stejné výchozí podmínky a řešili úlohy, které před tím nikdy neviděli, a plného počtu bodů pak mohl dosáhnout jen skutečný informovaný génius, který je schopen dobře reagovat v dané situaci na místě. A těch rozhodně není tolik jako žáků vytrénovaných k obrazu Scio-Cermatu.
