Co dělat, když sedíte na miliardách dolarů, jste pomalu v důchodovém věku a vaše třetí manželství vás přestává bavit? Kandidovat na prezidenta.
Americké prezidentské volby jsou pořád daleko. Do zvolení Hillary Clintonové zbývá ještě rok, není kam spěchat, není důvod varovně ukazovat na procenta z průzkumů a vyvozovat z nich závěry o tom, kdo by se mohl ze dna prodrat na první místo. Za rok se může změnit leccos (až na tu Hillary). Co se nezmění, bude fakt, že politika je pro většinu voličů nezáživná, složitá, někdy až příliš reálně nepříjemná. Lidé nechtějí studovat volební programy nebo rozebírat nesrovnalosti v postojích vůči Rusku. Zabývat se něčím časově vzdáleným je projevem touhy po úniku a nikdo z kandidátů nenabízí únik z reality tak, jako republikán Donald Trump.
Když v červnu oznámil, že by se rád stal americkým prezidentem, bylo to pro komiky něco jako Vánoce. Nabubřelý, psychicky vykolejený miliardář s prezidentskou kampaní je pro politickou satiru asi nejlepší materiál, jaký si mohli přát.
Hlavní bod programu
Posledních několik měsíců je proto prakticky nemožné projít kterýkoli americký zpravodajský zdroj a nenajít zmínku o Trumpovi. Už dřív byl populární svými výlevy naštvaného staříka na Twitteru a obsesivní snahou dokázat, že se Barack Obama nenarodil ve Spojených státech, a tudíž nemůže být legálně prezidentem. V červnu ale všechno dostalo nové grády. Mediální reakce na Trumpovu kandidaturu je od té doby převážně pobavená, ovšem nikdo nemůže popřít, že jeho sebestředné výroky a celá jeho komicky odpudivá osoba přitahují pozornost.
Pro mnohé je to test profesní cti: Věnujeme tomu arogantnímu šaškovi prostor jen kvůli tomu, aby nám stoupla sledovanost? Například komik John Oliver to ve svém pořadu Last Week Tonight odmítá udělat, zatímco slavná skečová show Saturday Night Live měla Trumpa v neděli jako hlavní hvězdu. Výsledek se dal čekat: Trump dokáže být vtipný spíš bezděčně než plánovaně, a epizoda tím pádem nebyla zvlášť dobrá, ale dívalo se na ni nejvíc lidí za poslední téměř čtyři roky. Už teď jsou celkem jasné dvě věci: Za prvé, Donald Trump americkým prezidentem nebude. Za druhé, dokud se v závodu o Bílý dům udrží, mediální pokrytí voleb se bude převážně točit kolem něj.
Trudné začátky
Abyste si plně vychutnali, jak moc se celá situace podobá zápletce ze sitcomu, shrňme si pár podrobností: Téměř sedmdesátiletý Trump, u nás nejspíš pořád známý hlavně díky své české exmanželce Ivaně, je realitní magnát z movité rodiny, profesionální boháč a symbol amerického byznysmena, který vzal svoji skromnou hřivnu (“když jsem začínal, měl jsem od otce pouhý milion dolarů”) a strávil život budováním hotelů a kasin. Nedávná analýza nicméně ukázala, že jeho jmění by bylo stejné nebo ještě větší, kdyby otcovy peníze jednoduše vložil do pasivně spravovaného indexového fondu, takže celá jeho image muže s výjimečným podnikatelským talentem vlastně stojí na vodě.
Nejde o nový objev, například se všeobecně ví, že řada jeho projektů zkrachovala a připravila o práci miliony lidí. Trumpovo společenské postavení ale pochopitelně zůstalo nedotčeno - nikdy nestrádal, nikdy nepoznal, jaké to je, když neúspěch v práci přivodí skutečné existenční problémy. Proto se chová, jako kdyby se nestaral o následky. Jeho celoživotní zkušenost mu říká, že se ho žádné nedotknou.
Donald Trump prostě patří k těm několika málo životním fenoménům, které jsou přesně tak jednoznačné a jasné, jak se vám zdají: Skutečně je to neschopný, samolibý, zazobaný dědek, kterému se dlouhá léta daří využívat svého postavení k tomu, aby se mohl chovat bezohledně. Ženy - včetně vlastní dcery - hodnotí zásadně podle jejich atraktivity. Na hlavě si ješitně pěstuje legendární přehazovačku a maže si obličej oranžovým krémem. Imigranty by vyhošťoval, ale sám je zaměstnává a žije z jejich práce. Už roky účinkuje jako velký šéf v televizní soutěži The Apprentice, kde se účastníkům vysmívá za nedostatek obchodního instinktu, ale sám na tom není o nic líp.
Na osobní integritu si Trump jednoduše nehraje. Téměř cokoli, co řekne, je buď urážka, zábavný nesmysl, nebo protimluv k jeho předchozím tvrzením a činům. Experti sledující pravdivost výroků se na něm mohou vyřádit. Jeho politická zběhlost je mizivá, k problémům přistupuje s nadšením ignoranta. Snad právě s tím se jeho příznivci identifikují.
Mýtus rovného chlapa
Navzdory chronické neschopnosti dát dohromady argument má Donald Trump mezi lidmi ohlas. Komentátoři se přirozeně snaží odhadnout, jak velká část jeho veřejné podpory je výsledkem toho, že lidé mají slabost pro recesi, očividně však existuje hodně takových, kdo Trumpa upřímně obdivují. Část veřejnosti má pořád slabost pro celebrity, které se “nebojí říct svůj názor” a rády mluví o hrozbě politické korektnosti, a Trump by téhle sortě lidí mohl dělat vlajkonoše. Jeho domnělá odvaha je prostá veškerého rizika, několikanásobné privilegium ho chrání před čímkoli, co by mohlo opravdu bolet.
Trump tedy není geniálním manipulátorem, pouze správně instinktivně tuší, že velkohubost, která je mu přirozená, má zároveň určitou marketingovou hodnotu. Ke své škodě ji jen obvykle nezvládá zpracovat do něčeho produktivního a trvalého. Poplašné výroky o Mexičanech, kteří podle něj přicházejí do Ameriky prodávat drogy a znásilňovat, mu například z velké části zamezí přístup k žádané podpoře voličů latinoamerického původu. On sám to interpretuje jako svoji neochotu přistupovat na kompromisy a vyjednávat o svých zásadách, skutečnost ale bude spíš taková, že Trump nemá snahu ani důvod pokoušet se udržet nějakou stabilní tvář. Samozřejmě s výjimkou té provokativní.
Nikdo neví, jestli si Donald Trump skutečně myslí, že má šanci vyhrát prezidentské volby. Možná ani jemu samotnému na tom zvlášť nezáleží. Dlouhodobá strategie koneckonců nikdy nebyla jeho silnou stránkou a zjevně v ní nenachází dost zábavy - jednoduše si užívá, když se o něm mluví. Ani nominaci od republikánské strany nakonec pravděpodobně nedostane, je příliš nevyzpytatelný a jeho prezidentování by byla jedna velká ostuda. Republikáni ale téměř nemají kandidáta, který by se dal brát vážně, a tak nakonec dává jistý smysl, že přispěli do soutěže tím největším klaunem.
