Co je dnes nebezpečné? Co nás ohrožuje? První vám do mysli vyskočí Rusko, Putin, válka na Ukrajině, ruská agrese. Jenomže nebezpečí najdeme i jiná - číhající, nabízející se politiku appeasementu, ústupků vůči Putinovi. Člověk si na tu touhu některých západních politiků "nějak to skončit, aby nás to moc nestálo" skoro může sáhnout. Zastávají dva postoje naráz. Navenek "to je hrůza, co Rusko páchá", za dveřmi "pojďme to zastavit a zase od nich brát plyn a ropu". Jakmile jim někdo významný veřejně zahraje do noty, jsou celí šťastní, že to nemuseli říct oni.
Naposledy zaperlil bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger (98) na Světovém ekonomickém fóru (WEF). Naznačil tam ve své řeči, že by se Ukrajina měla při jednáních s Ruskem vzdát části svého území. "Vyjednávání musí začít v příštích dvou měsících, jinak nastanou dramatické změny a vytvoří se napětí, které nebude snadné překonat," pravil v Davosu.
Poslouchali ho tam i zástupci ukrajinské delegace. Nebral na ně sebemenší ohled. Pokračoval: "Ideální by bylo, kdyby se dělící čára vrátila ke statu quo ante (pozn. red.: ke stavu před válkou, tedy asi ke 24. únoru). Pokračovat s válkou i za tento bod by už nebylo o svobodě Ukrajiny, ale o nové válce proti Rusku." Rusko prý je nepostradatelnou částí Evropy, jež pomáhá vyvažovat mocenské struktury. Ponižující porážka Ruska by mohla vést k širší destabilizaci.
Představme si to jinak, Mexiko získá jaderné zbraně, zblázní se a napadne USA, začne válka, a aby byl klid, Kissinger bude Joe Bidenovi radit: "Nech jim Tuscon, Phoenix, Albuquerque a Las Vegas, jinak se vytvoří napětí, které nebude snadné překonat, ponižující porážka Mexika by mohla vést k širší destabilizaci." - Každý ví, že je to obludná pitomost. Spojené státy se přece nevzdají kusu svého území. - Ale takhle Kissinger, a nejen on samozřejmě, neuvažuje. Pro něj svět tvoří velmoci a velmocím musí ti slabší ustupovat. Proto by v klidu krájel Ukrajinu.
Na appeasement postoji je děsivý ještě další rozměr, válečné zločiny, jichž se Rusové na Ukrajině dopouštějí. Na ty zapomeneme? Na Buču, Borodjanku a další města, kde vraždili, mučili a znásilňovali civilisty včetně dětí? Na statisíce unesených dětí do Ruska? Na dospělé unesené na převýchovu? Půjde si Kissinger zase podat ruku s Putinem?
Bohužel nejde jen o starého pána. Francouzský prezident Emmanuel Macron, který tak rád a tak zbytečně s Putinem telefonuje, a německý kancléř Olaf Scholz opakovaně sdělili, že dávají přednost co nejrychlejšímu dosažení příměří. Psalo o tom nedávno Politico. Scholz za to byl nejen v Německu kritizován, a zjevně proto před poslanci Spolkového sněmu pak prohlásil (učinil to 19. května), že Rusko nesmí válku na Ukrajině vyhrát a Ukrajina a také Německo nikdy nepřijmou podmínky zastavení boje, které by Rusko chtělo diktovat.
Odevzdat Rusku kus Ukrajiny? Ne
Telefonista Macron se nechal slyšet, že po nastolení míru bude muset Evropa vybudovat "novou bezpečnostní rovnováhu". Pro státy, jako je Česko, Slovensko, Polsko, pro pobaltské země to znělo doslova zlověstně. My víme, co znamená ustupovat Rusům, my známe tu "bezpečnostní rovnováhu", žili jsme v ní dlouho.
Pro mír s Putinem se vyslovuje i italský premiér Mario Draghi. Po setkání s Joem Bidenem ve Washingtonu mluvil o tom, že už je čas začít uvažovat o mírové smlouvě. "Shodli jsme se, že musíme pokračovat v podpoře Ukrajiny a tlačit na Moskvu, ale také se začít ptát, jak obnovit mír." Mluvil o tom, že lidé "chtějí uvažovat, jaké jsou nyní možnosti nastolit příměří a znovu zahájit nějaká důvěryhodná jednání. Taková je nyní situace. Myslím, že se musíme hluboce zamyslet nad tím, jak to řešit". - Zní to pěkně… falešně.
Ještě jednou, co by to znamenalo? S Putinem se dá dohodnout jedině tak, že mu vyhovíte. Odevzdáte mu kus Ukrajiny, i když ve válce prohrává, jen aby válka skončila. Jenže to je obří omyl. Vyhovět Putinovi, Rusku, znamená podpořit ho ve vražedných akcích. Co na to Poláci, Litevci, my a další?
Paradoxní je, jak málo se bere v úvahu Ukrajina a její vůle. Všichni pravidelně opakují, že prezident Zelenskyj a Ukrajinci "bojují i za nás", chrání nás před vraždícím hegemonem. Běžně se píše o tom, že Rusko má válku proti Ukrajině v podstatě prohranou. Ale opatrní, ba zbabělí západní politici se obávají, aby se Rusko necítilo poníženo, kdoví, co by potom mohlo vyvádět. Ano, my víme co, mohlo by sáhnout po jaderném arsenálu. Takže kvůli tomu necháme Putina řádit? Dovolíme mu "zachovat si tvář", tedy tvář vraha, tvář genocidy? A co válečné zločiny, o těch se bude mlčet?
Tyto postoje jsou stejně nebezpečné jako Putin. Ukazují, že jsme ochotni vzdát se svých základních hodnot, obětovat svobodu, momentálně nikoli naši, ale "cizí", "jejich". Je přece jasné, že agresor Putin a jeho vraždící, devastující komanda musí být souzeni. Ne vyviněni a vzati na milost. Pak by přece bylo všude vše dovoleno… Je to stejné jako po druhé světové válce s Německem. Rusko musí spatřit a pochopit svou vinu, pokud ji nepřijme, nevyzná, nic se nezmění, budeme dál denně ohroženi.
Kissinger je vedle, telefonista Macron taky
Nesmíme zapomínat na dvě klíčové věci: Putin Rusko ovládá mimo jiné pomocí médií. On rozhoduje, co si bude masa Rusů, co si bude většina Rusů myslet, čemu bude věřit. Putin prohrává, ale Rusové stojí za ním. A ono jde taky o postoje Rusů. Pokud nebude Putin úplně poražen, bude dál v Rusech živit nenávist k Západu a demokracii. Pomáhat mu, aby si "zachoval tvář"? Kde? U nás? Nelze, pokud Západ neovládne dezinformacemi. V Rusku? Tam si ji zachová i bez Západu.
Druhý klíčový moment - ve skutečnosti však první, na který máme myslet - je napadená a Rusy rozbíjená Ukrajina. Copak není logické pomoct Volodymyru Zelenskému, aby si on "zachoval tvář"? Protože to je tvář demokraticky zvoleného politika, jehož lid krvácí za námi vyznávané - jsou však ještě námi vyznávané? - hodnoty. Musíme přece chápat, že tohle je volba mezi Putinem a Zelenským.
Kissinger to nechápe, uvažuje jinak. Pro něj o světě a jeho hodnotách rozhodují velmoci včetně Ruska. Má to podle něj být tak, jak si to bez nás, bez Ukrajiny, bez Litevců, Lotyšů, Estonců, Finů, Čechů dohodne Rusko, USA, případně Čína. Macron by chtěl, aby do toho mluvila ještě Francie, Scholz by chtěl, aby fungovala ekonomika a byl klid, který s Putinem a imperiálním Ruskem nikdy nebude.
Kissinger je vedle, Macron je se svými telefonáty taky vedle, dnes existuje jen jedna jediná cesta - Putina porazit. K čemu vede appeasement, to jsme viděli v Grozném, Aleppu, Buči, Mariupolu, nezavírejme před tím oči, nebo nám je zavře Putin.
Garry Kasparov na Druhé protiválečné konferenci ruské opozice ve Vilniusu řekl, že "putinismus je přímou cestou od autoritářství k fašismu a nakonec k vnější agresi", pokračoval, že je "zásadně špatné říkat, že chceme ukončit válku. Macron si přeje ukončení války, možná i sám Putin si přeje ukončení války. My chceme konečné vítězství Ukrajiny v této válce, která skončí vztyčením ukrajinské vlajky v Sevastopolu…, protože teprve osvobozením Krymu a Sevastopolu začne osvobozování Ruska od putinského fašismu".
A řekl i toto: "Putinova drtivá vojenská porážka povede k nevyhnutelným změnám uvnitř naší země. Když už mluvíme o porážce a paralelách s rokem 45, je třeba pochopit, že nikdo nemluví o bombardování Moskvy, nikdo se nechystá zaútočit na Rusko. Tato porážka by měla být především porážkou vojensko-psychologickou. Měl by to být šok pro ruské občany, kteří si musí uvědomit krach Putinova modelu státnosti a zhroucení celého konceptu postaveného na imperiálním základě…" - Kasparov zjevně ví, o čem mluví.
Stejně jako slovenský premiér Eduard Heger, který na Světovém ekonomickém fóru v Davosu řekl podstatně jinou větu, než Henry Kissinger: "Ukrajina musí zvítězit, jinak je Slovensko další na řadě."
