Literární noviny zažily v šedesátých letech slavnou éru otevřené intelektuální diskuse, která přispěla k pražskému jaru v roce 1968. V roce 1969 je na to konto vznikající normalizační režim promptně zakázal.
Obnoveny byly až po listopadu 1989. Po složitých peripetiích a vleklých finančních problémech je v roce 2009 s vydatnou pomocí funkcionářů ČSSD převzal prostřednictvím společnosti Litmedia bývalý normalizační kádr Miroslav Pavel. List se radikálně proměnil.
Zdravice od vedoucího Oddělení propagandy
Prakticky celá redakce na protest proti vlastnickým a personálním změnám odešla. Nahradili je redaktoři s pestrou minulostí, včetně řady osob registrovaných jako agenti či spolupracovníci StB a komunistické vojenské rozvědky. Tomu odpovídaly i změny v redakční linii a obsahu.
Jak konstatovala komise ministerstva kultury v rozhodnutí o zamítnutí státní dotace v roce 2016, "Literární noviny nejsou již dávno časopisem literárním… jejich název je zavádějící".
Aktuálně.cz v podrobném článku popsalo, jak od roku 2017 spolupracují Literární noviny na smluvním základě s druhým nejvýznamnějším tiskovým orgánem Komunistické strany Číny, deníkem Kuang-ming ž'-pao.
V rámci této spolupráce publikují texty a další mediální produkci orgánu KS Číny v českém překladu, a představují tak - slovy předsedy Maa - "vypůjčený člun" pro čínskou propagandu v Česku. Loni uspořádaly oba listy v předvečer summitu iniciativy Pás a stezka v Pekingu společné "Fórum k propojování srdcí českého a čínského lidu"; zdravici mu po zásluze zaslal soudruh Čang Chua, vedoucí odboru mezinárodní spolupráce Oddělení propagandy Ústředního výboru Komunistické strany Číny.
Neblaze proslulá liberální demokracie
Právě tento list v režii normalizačních kádrů a agentů StB, který u nás šíří propagandistické texty servírované ústředním tiskovým orgánem Komunistické strany Číny, si zvolil bývalý náměstek ministra zahraničí Petr Drulák za poněkud nepravděpodobnou tribunu k výpadu proti "tlampačům amerických geopolitických zájmů" v Česku, totiž projektu Sinopsis a neziskové organizaci Člověk v tísni. Těžko říct, zda mu dochází nebetyčný paradox jeho výlevu; z dosavadního působení pana Druláka, ani z textu samotného, to na vytříbený smysl pro ironii nevypadá.
Jako důkaz skandálního odhalení Drulákovi slouží, že obě tyto české agentury amerického imperialismu podporuje "neblaze proslulá" Národní nadace pro demokracii (NED); ta mu tak nějak splývá se CIA.
Dlužno podotknout, že pan Drulák je kromě jiného profesorem politologie a člověk by předpokládal, že bude reflektovat dost podstatný rozdíl mezi zpravodajskou agenturou a nevládní nadací. Především by ale od teoretika mezinárodních vztahů očekával, že bude mít základní povědomí o odlišnosti politických systémů a systémových rozdílech mezi liberální demokracií a leninskou diktaturou jedné strany.
Befely a hodnoty
Pan Drulák ovšem žádný takový funkční rozdíl neshledává a implicitně přisuzuje nevládní americké nadaci NED obdobnou roli, jakou zastává v čínském leninském systému jedné strany Oddělení propagandy ÚV KS Číny, které prostřednictvím své podřízené složky, stranického deníku Kuang-ming ž’-pao, určuje, respektive přímo produkuje, obsah Literárních novin o Čínské lidové republice.
NED samozřejmě takovou možnost ovlivňovat konkrétní výstupy projektu Sinopsis nebo Člověka v tísni nemá, tím méně produkovat pro ně texty či jiné podklady. V demokratickém prostředí vlády zákona může americké geopolitické zájmy prosazovat pouze v tom smyslu, nakolik se kryjí s obecným principem podpory demokracie ve světě.
Profesorovi politologie (notabene bývalému náměstkovi ministra zahraničí) snad nemusíme připomínat, že demokracie je i základní hodnotou České republiky od jejího vzniku v roce 1993, respektive od svržení komunistického režimu v roce 1989. Sdílené hodnoty jako demokracie a lidská práva jsou ostatně také důvodem, proč jsou Spojené státy naším klíčovým aliančním partnerem v NATO.
Restaurace normalizace
Drulák jako by myšlenkově ustrnul v období vrcholné normalizace, kdy reálný socialismus ve východním bloku rozvraceli agenti amerického imperialismu pod rouškou podpory demokracie a lidských práv. To samé podle něj dělá i dnes NED, když "destabilizuje levicové režimy v Latinské Americe, … např. ve Venezuele" (sic!).
NED destabilizuje "levicové režimy v Latinské Americe" asi stejně, jako v osmdesátých letech destabilizovala "levicový režim" v husákovském Československu. Tehdy konkrétně podporou disidentů - například Charty 77, Škvoreckého nakladatelství 68 Publishers, Prečanova exilového Dokumentačního střediska československého samizdatu nebo Vzdělávací nadace Jana Husa, která za normalizace organizovala bytové semináře.
Z Drulákova textu, a z jeho umístění v "normalizovaných" Pavlových Literárních novinách, by člověk snadno nabyl dojmu, že autor považuje i listopad 1989 za vítězství nepřátel "levicových režimů" s podporou "neblaze proslulé" NED a dalších imperialistických centrál.
Podobné názory zjevně zastávají některé skupiny našich spoluobčanů, a zdaleka ne jen z řad bývalých stranických funkcionářů a agentů StB. Zatím je však otevřeně neformuloval žádný polistopadový vládní představitel. Z Drulákova krátkého působení ve funkci Zaorálkova prvního náměstka v Sobotkově vládě je nicméně zřejmé, že přinejmenším v posledních letech rezonují - zatím snad jen okrajově - i v těchto kruzích.
Autor, sinolog a orientalista, je ředitelem projektu Sinopsis.
