"Lidé chtějí dům se zahradou, ale už nepřemýšlejí o kvalitě školství. To si mají rozmyslet," řekl serveru Novinky.cz poslanec a radní Prahy 6 Jan Lacina (STAN). Jeho městská část z letošních zápisů také již vyloučila několik desítek spádových turistů zapsaných do místních škol - dost možná v rozporu s právem.

Přehazování viny na rodiče, kteří si měli lépe uvědomit, kam se stěhují, však nezohledňuje hlubší strukturální problémy, které k přehlcení škol na Praze 6 i jinde vedou. Tím je zejména zcela nekoordinovaný růst satelitů v okolí metropole a nedostatek peněz na vznik tamní občanské vybavenosti. Namísto zavírání hranic hlavního města by se Praha i stát měly soustředit na řešení příčin, které vedou k nekoncepční výstavbě, posílení finančních a lidských kapacit obcí a ideálně i na lepší koordinaci rozvoje celé Pražské metropolitní oblasti.

Praha, ale ne tak docela

Stačí se podívat na stránky některých developerských projektů v okolí Prahy, aby bylo jasné, že tyto společnosti lákají zákazníky v podstatě do Prahy. "Praha je opravdu kousek. V okolí Statenic naleznete mnoho možností, kam přihlásit Vaše dítě školou povinné. Sousední obce a pražské části disponují základními školami a školkami…," stojí například na stránkách projektu Aura Statenice, který má přivést až tři tisíce nových obyvatel do obce, která ani nemá základní školu. "Idylickou obec Horoměřice obklopuje od východu na západ hranice s hlavním městem. Je jakoby jeho součástí, ale má vlastní samosprávu," tvrdí zase horoměřický projekt Velvaria. Fakt, že jsou satelity v podstatě Praha, ale ne tak docela, však škodí úplně všem.

Jedním z hlavních důvodů, proč na předměstích roste bydlení bez občanské vybavenosti, je zájem majitelů místních pozemků tento svůj majetek zhodnotit. Škrtnutím pera, které pozemek v územním plánu změní ze zemědělského na zastavitelný, lze zvýšit jeho hodnotu o desetinásobky. Bez ohledu na to, jaké dopady bude zastavění pozemku mít na obec a její širší okolí.

Jak mi potvrdili starostové obcí i odborníci během přípravy projektu Miliardoví developeři, podfinancované obce, takový tlak na změny územního plánu nedokáže každé zastupitelstvo ustát a prostor na korupci je tak obrovský. Zejména v situaci, kdy si starosta obce vydělá méně než řadový zaměstnanec pražského korporátu a k ruce má v lepším případě dva špatně placené úředníky. I zcela legální předvolební dáreček pro místní spolek nebo podplacení jednoho zastupitele může ovlivnit volby, podobu obce a tím i školní či dopravní zátěž na Prahu a okolí.  

Dalším velkým problémem satelitů jsou důsledky restitucí. Jak obec vypadá a zda má pozemky na občanskou vybavenost, se často předurčilo už v 90. letech, kdy se zemědělská půda vracela potomkům kolektivizovaných zemědělců. V praxi to už většinou byla skupina bratranců a sestřenic z druhého kolene, která se o správě pozemků nemohla domluvit - a tak je střelila prvnímu kupci, který o ně projevil zájem. Charakter nových majitelů předurčil, co se s pozemky stane: postaví se na nich občanská infrastruktura, tisíce bytů uprostřed pole, nebo se nechají pustnout?

Zatímco v devadesátkách se pozemky rozprodaly za hubičku, dnes obce nezřídka operují s ročním rozpočtem ve výši ceny dvou pražských bytů a postrádají vlastní plochy, kde by mohly školy a další vybavenost postavit. Státní dotace do školství nestačí a developerská výstavba nových bytů je tak často jedinou možností, jak peníze na vybavenost do obce vůbec přinést. "O tom, že další masivní rozvoj obce je potenciálně další zátěží, ani není sporu… Jsou to ale právě developerské projekty, které mohou pomoci a díky kterým bude tato infrastruktura vybudována," řekla mi například bývalá starostka obce Květnice Lenka Houžvičková.

Fakt, že obce nemohou autonomně postavit vůbec žádnou vybavenost, kterou jejich občané potřebují, lze připsat na vrub také aktuálnímu rozpočtovému určení daní a zejména nízké dani z nemovitosti. Tato daň, která dosud plynula celá obcím, byla v Česku do uvedení vládního konsolidačního balíčku vůbec nejnižší ze všech zemí OECD. A ani Fialovy reformy, jejichž cílem je přivést nové příjmy státu, a nikoli obcím, situaci nezlepší.

Koordinace a více peněz

Přístup Prahy 6 i ministerstva školství k obyvatelům satelitů tak lze s mírnou nadsázkou přirovnat k přístupu Evropanů k neevropským uprchlíkům. "Hlavně nám sem nechoďte a vyřešte si to sami," vzkazují.

Příznivci postavení metaforické hranice za Bořislavkou a Suchdolem ale zapomínají, že Praha je a bude přirozeným centrem Středočeského kraje. Je to vidět pouhým pohledem na mapu České republiky, kde Praha vypaluje do prostředka Středočeského kraje díru. Středočeši do Prahy jezdí pracovat a nemohou si dovolit ráno trávit dvě hodiny rozvozem dětí do padesát kilometrů vzdálených škol. Zejména, pokud do jiných regionálních center ani nejezdí autobusy.

Ač individuální zodpovědnost za výběr správného bydlení nelze zcela marginalizovat, nesmíme zapomínat na systémové problémy, které výstavbu u Prahy bez škol a infrastruktury umožňují a lidi do ní lákají. Kromě již zmíněných k nim patří také finanční nedostupnost bydlení v metropoli a rozevírající se vzdělanostní i ekonomické nůžky mezi velkými městy a periferiemi země. Lze opravdu lidem vyčítat, že chtějí bydlet blízko Prahy?

Účinný boj se zápisovou turistikou požaduje v první řadě lepší koordinaci mezi Prahou a Středočeským krajem. Ve Středočeském kraji by například mohl vzniknout útvar podobný pražskému Institutu rozvoje a plánování. Ten by obcím poskytl odbornou podporu v plánování rozvoje tak, aby si dokázaly dostatečné množství škol a další vybavenosti s developery vyjednat. Stát a kraje by také mohly dostat větší pravomoci zasahovat do územních plánů obcí.

V souladu s doporučeními Národní ekonomické rady vlády se také nabízí otázka slučování samospráv, kterých má Česká republika na obyvatele nejvyšší počet v EU. Ty jsou totiž často opravdu moc malé na to, aby si svůj rozvoj plánovaly samy a nepodléhaly tlakům jedinců a soukromého sektoru. Jejich právo na sebeurčení je tak v praxi spíše právem na sebedestrukci, přičemž jejich šance na úspěšný rozvoj závisí na odhodlání několika málo jedinců.

Do palety možných opatření patří také změna rozpočtového určení daní a větší regulace nakládání se zemědělskou půdou, která utne rýžování na zastavování přípražských pozemků bez infrastruktury.

Vynadat lidem a potom zavřít hranice Prahy před místními školáky je jenom to nejjednodušší a nejvíc krátkozraké řešení. To občanům na periferiích Prahy zkomplikuje život, ale příčiny problémů nevyřeší.

(Autorka je publicistka. Během jara zpracovala sérii reportáží Miliardoví developeři, podfinancované obce, které se věnují problémům výstavby v okolí Prahy.)