Dva mladíci pod osmnáct let minulé pondělí nedaleko pardubického nádraží ubili bezdomovce. Mlátili a mučili ho celou půlhodinu, aniž by se jim v tom kdokoli z kolemjdoucích pokusil zabránit, nebo zavolal policii. Muže zřejmě neznali, vybrán byl náhodou, padl jim do rány. Jeli se asi vybít, měli u sebe kupříkladu boxer nebo vzduchovou pistoli. Kde se taková bezcílná brutalita bere?
Bezdomovec Rudolf pocházel ze Slovenska, stár 55 let, bezproblémový, nekonfliktní člověk. Když se na něj mladíci vrhli, spal na lavičce, takže útočníky nemohl ani nijak vydráždit. Policista Milan Šimek oznámil: „Příčinou smrti byl krvácivý šok způsobený krvácením do dutiny břišní v důsledku tupých poranění. Zejména se jednalo o natržení sleziny a střevních kliček.“
Kriminalista Robert Veleta kolegu doplnil: „Byli v letním kině, na místo napadení se dostali spíše náhodou. Čin neplánovali, motiv neměli.“ Takže před sebou máme naprosto bezdůvodný, brutální akt, jehož cílem je člověk, který se nemůže bránit, ale který také, a to je důležité, pravděpodobně nebude okolím bráněn.
Zbitý bezdomovec po útoku zemřel. Mladíkům ještě nebylo osmnáct, hrozí jim tedy vězení pouze do pěti let.
V Pardubicích se něco podobného neodehrálo poprvé. Na dva šestapadesátileté bezdomovce zaútočilo šest mladíků už před pěti lety v Tyršových sadech. Jeden z nich na následky zranění zemřel, druhý ztratil paměť. Jak známo, útoků dospělých na bezdomovce najdeme mnoho.
Krutost obou nezletilých je děsivá. Jako by se rozhodli udělat to nejhorší, co si sami umějí představit. Měli plán někoho, zřejmě kohokoli vhodného, zbít nebo zabít. S tím jeli na kolech do kina.
Kde se to bere? Kde takový plán, takový pocit, taková potřeba vzniká? Údajně roste agrese ve vedrech. Ale tohle je viditelně něco hlubšího, zažitějšího, žádný vzteklý výkřik. Tohle je postoj, kdy část spoluobčanů vidí bezdomovce jako odpad, jako vřed, který je nutné odstranit.
Societa orientovaná proti nejslabším
Jsme poměrně blahobytná společnost, země, která nemá příliš vážných problémů. Sice nadáváme, ale ve srovnání s mnoha jinými státy si žijeme skvěle. To nám však nebrání neustále hledat nepřátele, neustále na někoho slabého, sociálně handicapovaného ukazovat prstem.
Ve všech úrovních společnosti, hojně také mezi střední třídou a vysokoškoláky, se běžně setkáte s názorem, že je potřeba něco dělat PROTI uprchlíkům, PROTI Romům, PROTI bezdomovcům. I ve „slušných rodinách“ se běžně vykládají vtipy o Romech, nadává se na imigranty a lidi bez přístřeší. Ti kluci si svůj zvrhlý postoj vypěstovali možná doma, v rodině a ve svém nejbližším okolí.
Nechuť ke slabým, k lidem nejchudším, věčné nadávání, že smrdí nebo že „jen berou dávky a okrádají nás“, to je přece dennodenní situace. Nenávist se strašně snadno uchytí a pěstuje. Kolik lidí dnes myslí na to, že při panujících vedrech jsou právě bezdomovci ohroženi dehydratací?
Ti mladíci asi slyšeli tisíckrát, jak se na ty slabé nadává, jak jimi jejich okolí pohrdá, jak z nich nenápadně, ale účinně vyrábí jakési podlidi, nějakou horší „rasu“, rasu nejchudších. Potíž je v tom, že tyhle nadřazené, odsuzující postoje nepěstuje jen extrémní pravice, jsou běžné, málokdo jim hlasitě brání.
A zdroje brutality, s níž byl umučen pan Rudolf? Filmy, seriály, kde se role násilí proměnila. Je bráno vážně. Ještě před takovými deseti lety byla brutalita kriminálníků zesměšňována (Tarantino, Pulp Fiction: Historky z podsvětí, třeba). Teď převládá přístup bez humoru.
Dlouhodobě narůstá verbální agrese. Nejen ve vedrech. Prudké vzedmutí slovních urážek a výhrůžek začalo před zhruba dvěma třemi roky a souvisí s protiromskými pochody a útoky. Přitvrdilo se s agresí Ruska proti Ukrajině. Ještě silněji to zažíváme nyní, když do Evropy proudí uprchlíci. Běžně čtěte, že by je měli topit v moři, střílet.
Odraz toho všeho? V mailech a na Facebooku vám oponenti běžně vyhrožují smrtí či zmrzačením. Sázíte na to, že se agresoři vybijí a nic neudělají. Potíž je v tom, že oni dva nezletilí v tomhle žili a neměli zábrany (dospělí se svými zkušenostmi vědí, že by je policie po takové bestiální vraždě nejspíš chytila).
Ale základ toho nechutného činu najdeme v tom, že bezdomovec, uprchlík, Rom je něco méně než my. Společnost vyznávající vítězství, úspěch, adorující velké majetky prostě nemá pro nejchudší příliš pochopení. Zato hodně pohrdání. I ta vzdělaná a středně úspěšná část společnosti. Ti kluci to jistě měli oposlouchané.
Zarážející taky je, varující, že bezdomovci nikdo nepomohl. Část z těch, kdo útok viděli (trval půl hodiny, svědci být museli), se bála, část možná souhlasila. Společnost strachu a odsudku.
