Zatímco ve většině západních zemí si politici a jejich poradci lámou hlavu, jak se vypořádat s hospodářskou krizí (popř. předejít té další) mezi ekonomy se stále častěji ozývá: žádné známé makroekonomické nástroje nepomohou, musel by se změnit celý systém.
Nejjasněji to vyjádřil Milan Zelený, v zahraničí nejčastěji citovaný český ekonom.
„Makroekonomické nástroje nefungují a fungovat nebudou: ani fiskální, ani monetární - a žádné jiné nemáme."
Zelený je přesvědčen, že různé státní dotace, záchranné balíčky a intervence už ekonomiku zcela zneprůhlednily a zdeformovaly.
"Svobodný trh se snaží prosadit občasným růstem, ale nánosy státních intervencí, utrácení, injekcí, šrotovných, stimulů a podobného plýtvání selhaly, deformují přirozené signály trhu, zvyšují nejistotu, rozšiřují dlouhodobou nezaměstnanost, utlumují investice i spotřebu soukromých sektorů, nafukují spekulativní bubliny sektorů státního i finančního. Virtuální ekonomika spekulací se opět utrhla od ekonomiky reálné," míní Zelený.
Stroj, či živý organismus?
Ekonomika se totiž podle něj nechová jako stroj - jak předpokládají mnozí, ale jako společenský organismus.
„Každá státní intervence má za následek adaptaci, přizpůsobení, učení se a nové rozhodování. Tentýž vstup nemá za následek stejný výstup." Stát o ekonomice podle něj takto nepřemýšlí, má za to, že podobně jako reaguje na stejný „vstup" vždy identickým výstupem. „Jestli nevrátí, pak se hledá chyba ne ve stroji samém, ale ve velikosti vstupu. Vede to k tomu, že když něco nefunguje, tak prostě zopakujeme totéž, ale více a radostněji," míní Zelený.
| Milan Zelený: Císař je nahý: Ekonomika a ekonomie světové i naší krize |
Hlavní makroekonomický stratég ČSOB Tomáš Sedláček má též za to, že jde o systémový problém celého nastavení, na jehož nápravu nemáme recept.
„Uvědomme si, že víceméně stejní ekonomové, kteří systém betonovali před krizí, se jej nyní snaží opravit. Jak vidno, ani od islandského a maďarského krachu jsme nic brilantního nevymysleli," napsal Sedláček.
„Mám pocit, že se nám kapitalismus buď změnil pod nohama a nikdo jsme si toho pořádně nevšimli. Nebo to (spíše) celou dobu byla jen jakási divná hra, která fungovala 'trošku jinak'", uzavírá Sedláček.
| Tomáš Sedláček: Mezisváteční intermezzo o hře na něco, co není |
Petr Robejšek, analytik působící v Hamburku, dospěl k závěru, že hlavním problémem je celosvětově provázaná ekonomika, její obrovský rozsah, „nezvládnutelná komplexnost světa bez hranic."
„Poučení, které však hospodářské a politické elity z dosavadních erupcí globální krize pořád ještě nehodlají vyvodit, zní: Řídit dokážeme pouze to, čemu opravdu rozumíme. Bylo by svrchovaně nutné snížit velikost a složitost organizací sloužících k dosahování politických a ekonomických cílů na tu úroveň, kterou jsme schopni myšlenkově obsáhnout a mocensky zvládnout," míní Robejšek, který je přesvědčen o nevyhnutelnosti hledat řešení v rámci menších celků, tedy na národní úrovni jednotlivých států.
| Petr Robejšek: Globální krize pokračuje |
A co si o hospodářských krizích v současném světě myslíte vy? Dokážeme je zkrotit s tím, co dnes máme k dispozici? Bude pokračovat ekonomická globalizace, či se ekonomika začne rozpadat na menší a daleko uzavřenější celky?
