Kdo byl v poslední době v Praze nebo v ní nedej bože bydlí, těžko mohl přehlédnout zeleno-bílé koloběžky značky Lime. Elektrokoloběžky jsou k mání skoro po celém městě a navzdory špatné infrastruktuře i nenávistné energii proudící od chodců i řidičů na nich frčí mraky lidí do školy nebo z práce. Co se tím mění?
Roky poslouchám a čtu ty nejtemnější příběhy o takzvané cyklofašistické lobby - kdybych neznala reálný stav věcí, musela bych si myslet, že jde o nebývale mocnou konspirační skupinu s takřka neomezeným vlivem. Kdo ale zkusil jet Prahou za plného provozu na kole, musí vědět, že taková lobby je buď vymyšlená, anebo svou práci dělá hodně mizerně. Cyklopruhy náhodně rozmístěné na místech, kde spíš rozdráždí řidiče, než pomohou cyklistům. Nulová osvěta o pravidlech jízdy na kole ve městě bez cyklopruhů, což svádí krátit si cestu po chodníku - a dohánět tak chodce k šílenství. Městské části, které se (neúspěšně) snaží kola vymýtit nebo se tvářit, že neexistují.
Jenže existují, a s nimi i celý fenomén mikromobility. Důkazem jsou právě elektrokoloběžky, které, ač rozměrem menší, vyvolaly za pár týdnů větší haló než všechny cyklojízdy dohromady. Nejdál zašla radnice Prahy 2: oznámila, že provozovatel vozítek se zavázal, že "všechny dosud rozmístěné elektrokoloběžky dočasně odstraní". Ale jak? Všem koloběžkám na území Prahy 2 se při jízdě vypne motor? Nebo se bude dát jezdit, ale parkovat už ne? Budou se udílet exemplární pokuty? Řešení nebude snadné: elektrokoloběžky totiž nejsou (jen) bezúčelnou hloupostí pro turisty.
Segwaye byly velké a otravné, ale pravděpodobnost, že by na nich někdo jezdil do práce, je asi stejná, jako že ve firemních garážích ráno zaparkujete s beer bikem. Plošný zákaz tak občanům neuškodil. Skateboardy a hoverboardy byly vždycky spíš okrajovým a z pohledu osobní přepravy trochu nepraktickým prostředkem. Rekola fungují skvěle, za špatně uvázaný bicykl dostane uživatel pokutu, v rovinách mezi Smíchovem, Podolím a Karlínem jich stojí všude dost - jenže v kopcích není s kolem bez pořádných převodů o co stát (málokdo chce být v práci nebo ve škole zpocený a udýchaný.) Zato elektrické koloběžky, které se válí (doslova) na každém (doslova) chodníku, to je jiná! A jejich rekordně rychlá obliba dokazuje, že občané o alternativní dopravu mají zájem. Škoda, že alternativní doprava zatím nemá zájem o ohleduplnost a dělá tak mikromobilitě medvědí službu.
Bez zmapování místních podmínek, nutné osvěty a dodržování pravidel tak soukromá společnost vypustila koloběžky mezi řidiče, pro které koloběžkář představuje jen rychlejšího chodce - a takový adrenalin snese málokdo. To pak koloběžkáře žene na chodníky. A kvůli mizernému stavu a "atmosféře" silnic se tak těmi nejopomíjenějšími stávají ti nejpomalejší, čili chodci. Netaktní a nebezpečná jízda, rozbité koloběžky, zmenšení prostoru na už tak malých chodnících… to se pak člověk ani nemůže divit, když někdo chce koloběžky rovnou zakázat. Ale souhlasit s tím by bylo příliš snadné. A nerozumné. Aut by nemělo přibývat a lidé, kterým už chodníky a MHD nestačí, by k cestování kromě souboru práv měli mít i dobré podmínky.
Uvidíme, jestli je dočasný "zákaz parkování" v Praze 2 ojedinělý nebo jestli přijdou další. Nevěřím, že Lime zůstane jedinou firmou, která by se na aktuální poptávce chtěla přiživit. Princezen a princů koloběžek je už nyní tolik, že by časem mohli příliš slabou cyklolobby v mnohém nahradit. Cyklisté by tak na chvíli nebyli tou nejhorší havětí českých silnic a příznivci koloběžek, v čele s kapitálem fungující firmy, by mohli vydupat víc cyklopruhů a hlavně víc etikety a ohleduplnosti: pro všechny. Pro chodce, rodiče s kočárky, pro majitele koloběžek elektrických i těch na fyzický pohon, pro příznivce tradičních kol, kteří si na mrňavé koloběžce připadají jako směšný obr na dětském vozítku, i pro těch pár nešťastníků, kteří ve světlých zítřcích ještě budou muset jezdit autem…
Zatím se bohužel zdá, že se revoluce v mikromobilitě odkládá na neurčito. Což je, vzhledem ke stavu, v jakém jsou pražské silnice a mosty, škoda.
