Walter Isaacson je zkušený americký novinář a oceňovaný autor literatury faktu. Byl šéfredaktorem časopisu Time, vedoucím manažerem CNN, kromě jiného napsal životopisy Leonarda da Vinciho, Alberta Einsteina či Stevea Jobse. Ke svému nejnovějšímu titulu, biografii Elona Muska, která v USA vyšla toto úterý, ovšem už musel vydat opravu.
Isaacson v knize naspal, že Musk loni v září zmařil ukrajinský útok na ruskou flotilu na Krymu, když přímo v průběhu akce tajně nařídil vypnutí své satelitní sítě Starlink. Bez satelitního spojení zůstaly ukrajinské vodní drony "oslepeny" a operaci nemohly dokončit. Podle Muska, jak se ozval po zveřejnění této informace, to prý ale bylo jinak. Starlink na Krymu vypnul už před zmíněnou operací a Ukrajinci to prý věděli. A jak Musk ještě napsal na své síti X (dříve Twitter), "ani já, ani nikdo ze SpaceX", jeho společnosti provozující síť Starlink, "nikdy nesliboval pokrytí Krymu".
Isaacson následně připustil, že z jeho strany šlo o nepřesnost, která bude v příštím vydání jeho knihy v prestižním nakladatelství Simon & Schuster opravena. U autora tak skvělé pověsti je to docela překvapivý lapsus a navíc je zde otázka, proč Ukrajinci zmíněný útok na ruské lodě u Krymu vůbec zahájili, když podle Muska věděli, že budou bez satelitního navádění. Skoro by se chtělo věřit, že Isaacson ustoupil od své původní verze, byť pravdivé, aby Muskovi poskytl alibi.
Děti a velké otcovo ego
Isaacsonův knižní portrét Muska je ale i tak krajně znepokojivý, vlastně strašidelný. Proč si Elon Musk pořídil Twitter? Byla to kombinace důvodů, ale tím hnacím motorem byl odpor vůči levicové politické korektnosti, z jejíhož nebezpečného šíření Musk vinil právě tuto sociální síť. Což by bylo vcelku přijatelné vysvětlení, Twitter předtím skutečně stranil liberálně-levicovému, demokratickému obsahu, a na druhé straně naopak filtroval pravicové, konzervativní hlasy.
Isaacson ovšem v knize doplňuje velmi pozoruhodné souvislosti. Elona Muska se dotklo, když se ho jedno z jeho dvou dětí, které měl se svojí první ženou Justine, ve svých osmnácti letech v roce 2022 zřeklo. "Nenávidím tě a vše, co představuješ," napsal tento potomek Muskovi a u soudu v Kalifornii požádal o změnu jména na Vivian Jenna Wilson. Ve zdůvodnění uvedl "genderovou identitu a to, že si už nepřeje být jakkoli spojován se svým biologickým otcem".
Musk to ale nevzal jen jako soukromou rebelii jednoho mladého člověka, vinil z toho progresivní prostředí střední školy v Los Angeles, kam jeho potomek chodil. Vinil z toho nebezpečný "woke virus mysli", který podle něho právě prostřednictvím Twitteru promořoval americkou společnost. A tak se rozhodl Twitter koupit. "Nemohl jsem jen tak sedět a nic nedělat," cituje ho ve své knize Isaacson.
Potud by vše bylo srozumitelné, zopakujme, že Twitter skutečně stranil progresivnímu světonázoru. Ale ukažme si, jak to má Musk se svými dětmi. S třemi ženami má celkem deset potomků. Jednoho z nich, z výše zmíněného prvního manželství, pojmenoval Xavier, podle profesora Xaviera z filmové série X-Men. Svým další třem dětem, které má s hudebnicí Grimes, dal postupně jména X Æ A-Xii (ve zkrácené podobě jen X), Exa Dark Sideræl (ve zkrácené podobě Y) a Techno Mechanicus, ve zkrácené podobě Tau. To je řecké označení pro číslici, která je dvojnásobkem hodnoty Pí, tedy přibližně 6,28. A to je, jaká náhoda, den narození (28. června, kde ovšem Američané nejdříve píšou měsíc a pak den) Elona Muska.
Sociální síť jako technická hračka
Nikdo Muskovi nemůže zazlívat, že se snaží "rozplodit", jak přiznal Isaacsonovi, svůj výjimečný genetický fond. Ale jak si od počátku snaží přivlastnit osudy svých potomků, kterým dává jména podle svých různých libůstek, je stejně úchylné, jako je vypjatá politická korektnost. Autor tohoto textu je binární boomer, ale Muska za otce by asi nechtěl. A pokud Muskovi vadí, že potomek, který se ho zřekl, nemá svoji genderovou identitu vyjasněnou, možná by si o tom měl nejdříve promluvit se svou partnerkou Grimes. Když se jim narodilo první dítě, výše jmenovaný X, Musk oznámil, že je to kluk. Grimes nicméně uvedla: "Nechci je genderově určovat pro případ, že by to nebylo tak, jak to budou v životě cítit."
Elon Musk se prohlašuje za "absolutistu svobody projevu" a je pravda, že po nákupu Twitteru tuto síť názorově otevřel. Ovšem včetně nenávistného, rasistického a dezinformačního obsahu, jehož šiřitelem je občas i on sám. Podle Isaacsona Musk o Twitteru - dnes už síti X - přemýšlí jako o "technologické společnosti", i když ve skutečnosti je to "reklamní médium založené na lidských emocích a vztazích". Se svou obrovskou, manickou energií se Musk chopil Twitteru jako dalšího, jak je přesvědčen, v zásadě čistě racionálně zvládnutelného, technicky řešitelného projektu. Jenže se svým omezeným sociálním a kulturním cítěním vůbec nechápe, s čím vlastně zachází. A má někdo takový kontrolovat sociální síť, která jen v USA ovlivňuje názory desítky milionů lidí?
A obdobně znepokojivá otázka se pojí s jeho angažmá ve válce na Ukrajině. Po loňském útoku Ruska, které na velké části ukrajinského území vyřadilo internetové spojení, byla Muskova síť Starlink jak pro ukrajinské vojenské síly, tak pro civilní sektor naprosto klíčovou pomocí. Podnikatelům, nemocnicím a dalším civilním organizacím Musk poskytl více než 42 tisíc přijímacích terminálů Starlink. A nelze mu ani vyčítat, že to nedělá nezištně, že přinejmenším od loňského podzimu si nechává tyto služby proplácet od americké vlády a dalších subjektů.
Mírový plán Musk-Putin
Velkým problémem ale je, když si Musk začne přivlastňovat politickou a vojenskou velicí roli, když rozhoduje přes hlavy Ukrajinců a jejich západních spojenců, včetně toho nejdůležitějšího, kterým jsou Spojené státy. Loni v září na konferenci Aspen Institute se Elon Musk nechal slyšet, že "Putin si přeje mír, a proto bychom s ním měli vyjednávat". O něco později se odehrál výše popsaný zmařený útok Ukrajinců na ruskou flotilu a ještě o něco později, loni v říjnu, představil Musk na Twitteru svůj vlastní "mírový plán".
Podle některých zdrojů předtím osobně mluvil s Putinem, což Musk sice popírá, nicméně Putinovi se jeho plán líbil. A není divu, Musk navrhl uspořádání voleb na Ruskem anektovaných územích, Krym by pak měl rovnou zůstat součástí Ruska, "jelikož jím byl od roku 1783 (až do Chruščovovy chyby)", jak doslova píše Musk, a Ukrajina by podle něho měla být do budoucna "neutrálním státem".
Muskova ignorance, nadutost technokrata, bere dech. Ještě horší ale je, že ti, kdo se na jeho prostředky a pomoc spolehli a jsou teď na nich závislí, se do určité míry stali jeho rukojmími. Rukojmími podnikatelského génia, který je ale ve svých dvaapadesáti letech stále "mužem-chlapcem", jak to ve své knize zachytil Walter Isaacson. Elon Musk je technologický průkopník, příklad amerického podnikatelského ducha. Ale ve svém přesvědčení, že mu to dává oprávnění, aby klíčově ovlivňoval, či dokonce řídil společenské a politické dění, už může nadělat více škody než užitku.
A americké vládě se může vymstít, když na něj prostřednictvím Pentagonu a agentury NASA delegovala důležité obranné a vesmírné úkoly. Obrovský vliv a moc, které si ve válce na Ukrajině či nákupem sítě Twitter přisvojuje, jsou v jeho případě, jak se už ukázalo, v rukách nedospělé, nevyrovnané, možná dokonce narušené osobnosti, jejíž technokratické ego je o to větší, oč menší je její sociální inteligence a odpovědnost.
