Kdo se stane českým eurokomisařem? Pro strany je to otázka prestiže, ukazují svaly, kdo na to má, kdo koho převálcuje. Hlavní střet – Andrej Babiš (plus jeho fanoušek Miloš Zeman) kontra Bohuslav Sobotka. Neboli je víc ministr financí, nebo premiér? Je víc ANO, nebo ČSSD?
Jako obvykle je tato přetahovaná zcela odtržena od reality, přesně řečeno od Evropské komise. A to hned v několika směrech. Jaký resort by v ní český eurokomisař měl vlastně řídit? Na jaký resort máme vhodného kandidáta? A máme natolik kvalitního člověka, aby o něm v Evropské unii věděli, aby ho znali?
Má Česko vůbec nějakou oblast (resort), kterou si jako země v mezinárodním měřítku pěstuje? Seděla by nám agenda kverulantství, ale takovou zatím Komise nezřídila, ačkoliv je pomalu načase. Jinak by se do ní dal dosadit kde kdo, na prvním místě jistý Václav Klaus (ten by se hodil i na oblast amnestijní, ale ani ta zatím kupodivu neexistuje).
Když se podíváte na komisaře a jejich resorty, co by se šiklo pro Čechy? Stojí za to si vyhledat seznam komisařů, jejich působností, a hledat vhodného českého kandidáta. Hrajete pak na slepou bábu. Stejně jako když pátráte, co by tak bylo to „naše“. Kde by jiné státy mohly uznat: Hm, v tomhle se Češi angažují, v tom excelují, klobouk dolů.
Až do roku 2013 byla česká zahraniční politika výrazná svým důrazem na obranu lidských práv ve světě. Jenomže neexistuje jediný český kandidát (míněno tak, že by to byl takový formát) na post, který dnes zastává baronka Ashtonová, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Na ten post nikoho nemáme ani omylem. Navíc jsme lidská práva zabalili, vyměnili za „obchod s Čínou“.
Tak snad oblast mezinárodní spolupráce, humanitární pomoci a řešení krizí? Koho by sem česká vláda s jistotou vyslala? Koho na to má? Kdo vás napadne? Ticho.
Jak známo, lidé v Komisi mají být zcela nezávislí na členských státech a mají hájit zájmy Unie. U nás se nyní ozývají hlavně dvě jména: Pavel Telička, který vedl eurokandidátku ANO, a Pavel Mertlík, bývalý ministr financí v letech 1999–2001 za vlády Miloše Zemana.
Telička by v EP narazil
Předseda ANO Andrej Babiš tlačí Teličku jako univerzála, který by v Komisi mohl popadnout cokoli. (Vedl české vyjednávání o vstupu do EU, krátce byl členem Prodiho Evropské komise.) Jenomže Telička je lobbista, člověk, který by sice asi nijak nehájil zájmy Česka, ale není vůbec jisté, že by hájil zájmy Unie. Navíc se znalci evropského prostředí shodují, že by Telička jako eurokomisař skoro jistě narazil. Ostatně ani u něho není jasné, jakou oblast by měl vést (agenda lobbingu zatím zřízena nebyla). Kandidovat Teličku by mohlo způsobit problém. Vyžadovalo by to zřejmě značné diplomatické úsilí, vyjednávání, ústupky.
Díky svým léta trvajícím kverulantským postojům jsme v Unii okrajová země. Naše nynější agenda se jmenuje rozšíření a politika sousedství, komisař Štefan Füle.
Na druhou stranu by Telička asi mohl dělat cokoli, vzít třeba agendu rybolovu a námořních záležitostí. (Agrofert by pak mohl dodávat řepku jako krmení pro velryby.)
Nezapomeňme, že komisaři předstupují před výbory Evropského parlamentu i parlament jako celek. Poslanci prověřují jejich kompetentnost, vhodnost, a Komise je pak schválena jako celek celým EP. Pokud by se jeden komisař nezdál, mohl by ohrozit celou Komisi.
Pavel Mertlík? Když doministroval, pracoval jako hlavní ekonom v Raiffeisenbank a nyní učí v Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd UK. Chce ho Bohuslav Sobotka. A zase: Mertlík není mezinárodně známý. Ano, slušný pán, nějak by to jistě zvládl. Ale to je přece strašně málo! Jako by šlo o to, vyslat do Komise co nejméně nápadného, co nejméně výrazného člověka. Co by tam dělal? Něco kolem bank? Dali by mu to? Těžko.
Mluví se i o Lubomíru Zaorálkovi. Jeho jméno nyní v Evropské komisi i parlamentu znají díky ostře protiruským výrokům po ruské okupaci Krymu. Ale Zaorálek je ministr zahraničí a zřejmě se mezi potenciálními eurokomisaři objevuje jen proto, že by ho Miloš Zeman chtěl vyhnat z vlády, případně na jeho místo nasadit svého šéfa zahraničního odboru Hynka Kmoníčka. Pro Sobotku noční můra. Smyslem českého eurokomisaře není řešit domácí tahanice mezi Hradem a předsedou ČSSD.
Rusobijec s digiagendou
Padá jméno Zuzany Roithové. Ta loni odmítla za KDU-ČSL kandidovat do Sněmovny a nekandidovala, ač je u nás známá, ani do europarlamentu. Říká: „Odešla jsem po deseti letech z Bruselu a není pro mě osobně jednoduché se tam opět na dalších pět let vracet.“ Posílat do Komise někoho, kdo tam nechce? Nesmysl.
Politici u nás s EU de facto nepočítají, nepěstují si v ní silné pozice (s výjimkou Klause, ten si vypěstoval status nepřítele číslo 1, a s výjimkou Zaorálka, který si teď čerstvě vypěstoval pozici rusobijce, jež by mu mohla v dané situaci docela slušně pomoci, pokud by chtěl být komisařem). Ale co by Zaorálkovi tak asi dali? Digitální agendu? Regionální spolupráci? Určitě by se nestal novou Catherine Ashtonovou.
Vraťme se ke kompetencím komisařů. Oč bychom měli stát? O téma spravedlnosti, základních práv a občanství? S naší justicí těžko. Tak snad hospodářská soutěž? Že bychom do Komise poslali nějakého kmotra? Když tolik nadáváme na „bruselskou byrokracii“, mohly by nás lákat meziinstitucionální vztahy a administrativa. A koho bychom tam strčili? Sami nemáme ani zákon o službě ve státní správě.
Musíme si přiznat, že díky svým léta trvajícím kverulantským postojům jsme v Unii okrajová země. Naše nynější agenda se jmenuje rozšíření a politika sousedství, komisař Štefan Füle. Naprosto okrajová věc. Ví někdo, co Füle dělá? Co se mu podařilo nebo co popletl? Jeho jméno se objevilo jen díky konfliktu na Ukrajině.
Minulý český eurokomisař Vladimír Špidla (který byl ale do Bruselu odložen a musel se honem doučovat jazyky) měl na starosti zaměstnání, sociální otázky a rovnost. Agendu velmi významnou. Dnes se ta oblast jmenuje zaměstnanost, sociální věci a sociální začlenění. Ani tam se asi cpát nebudeme, sami si neumíme poradit se sociálně vyloučenými oblastmi, kterých u nás napočítáme stovky.
Když se hledá eurokomisař, najednou vidíme, že nejsme žádní borci. Ano, schopných lidí máme dost, skvělých, světových, ale po nich politici nesáhnou.
