Ráno po brexitu 23. června před dvěma lety jsem vyslovil v komentáři na Aktuálně.cz přání, aby Evropská unie netrestala Brity za jejich rozhodnutí.
A vyzýval jsem, abychom se k ostrovům za kanálem neřídili heslem čím hůře, tím lépe. Abychom nedoufali, že se Británie stane laboratoří toho, jak je špatné z EU vystoupit.
Že se jim propadne ekonomika a libra tak, aby je to mrzelo.
Názor, který jsem zastával tehdy, zastávám i nyní. Všichni, kdo chápou přínos evropské integrace a chtějí, aby vydržela, musí mít zájem na tom, aby brexit Brity moc nebolel.
Nejen kvůli těm, kteří hlasovali pro setrvání v EU. Británie toho přece pro Evropu - a nemyslím tím zdaleka jen Evropskou unii - udělala v historii tolik, co málokterá země, pokud vůbec nějaká. Zachránila kontinent před nacismem a pořád je důležitým spojencem. Dala Evropě skvělé filmy a hudbu, fotbal, inspiraci téměř ve všem. V automobilech, architektuře, nábytku a tak bych mohl pokračovat a pořád byste skrolovali dolů. Dobrá, kuchyni mají lepší ve Středomoří, ale láska k zemím přece také neprochází jen žaludkem.
Možná jsem sentimentální, ale kamarádka vrátivší se nedávno z Londýna mě utvrdila v tom, že mám pravdu. Přijela rozzářená a plná dojmů. Ohromená barevností Londýna, lidmi, atmosférou. Věřil jsem jí. Británie je prostě Británie. Není to prostě jedna z řady evropských zemí.
Den D nastane 29. března 2019. Zbývá čtyři a půl měsíce. Spojené království se starému kontinentu určitě vzdálí. Teď jde jen o to, jak moc to bude. Je hořké a smutné, že podle průzkumů by dnes Britové hlasovali pro setrvání v EU. Že by přišlo více mladých, kteří jsou proevropští. Ale opakování referenda jen kvůli tomu, aby se opravil výsledek, to se na ostrovech nestane.
Pro člověka, který má rád Británii pro všechno to dobré, co Evropě a světu dala, to pohled radostný zatím není a trochu z toho bolí srdce. Jednání o podmínkách brexitu jsou únavná a nudná. Nepříliš úspěšná.
Když teď konečně vylézá nějaká dohoda na svět, štěpí se premiérce Therese Mayové konzervativní strana a podpora parlamentu je nejistá. Skotská premiérka Nicola Sturgeonová hrozí, že Skotové, kteří v referendu hlasovali na rozdíl od Anglie a Walesu pro setrvání v EU, se od Angličanů odtrhnou.
"Vláda konzervativců se v těchto chvílích hroutí, lidé po celém Spojeném království mají vážné obavy o svá zaměstnání a životní standardy," prohlásila Sturgeonová.
Dohoda, kterou Mayová představila, zaručuje jedno: Občané EU žijící v Británii a Britové, kteří bydlí na kontinentu, si zachovají svá dosavadní práva. Nezůstane-li zachováno alespoň to, co zbude z původně plánovaného speciálního vztahu?
Někteří evropští politici opakovaně varují britské protějšky a vůbec všechny zastánce brexitu, že nemohou využívat výhod jednotného evropského trhu a přitom nerespektovat volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Dovolím si tvrdit, že by se tolik nestalo, kdyby unie víc ustoupila a souhlasila s dohodou, která by pro Brity byla výhodnější.
Jestli dojde na tvrdý brexit a Spojené království opravdu bude mít problémy, nebo se dokonce rozpadne, není to žádný důvod k radosti. Nechceme přece Brity, respektive Angličany úplně ztratit.
