reklama
 

Evropský soud: Když zakázat šátky, tak taky křížky. Svoboda vyznání pomalu končí

15. 3. 8:00

Kdyby se české církve začaly za cizince v nouzi více brát, stali by se křesťané pro část společnosti stejně nepřijatelnými jako muslimové.

Těžko by muslimka v evroské restauraci obsluhovala v nikábu či dokonce burce. Těžko by muslimka v evroské restauraci obsluhovala v nikábu či dokonce burce. | Foto: Reuters

Evropský Nejvyšší soudní dvůr čerstvě rozhodl: zaměstnavatel má právo zakázat ženám muslimského vyznání nosit do práce šátek zakrývající vlasy. Jedná se o nóvum, žádný takový verdikt dosud vynesen nebyl.

Buďme však přesní, v rozsudku se vůbec nejedná jen o muslimky, to by porušovalo svobodu vyznání. Soud rozhodl, že "viditelné nošení jakéhokoli politického, filozofického nebo náboženského symbolu" se musí zakládat na vnitřních pravidlech zaměstnavatele. Pokud tedy zaměstnavatel své pracovníky žádá o "neutrální oblečení", je to pro ně závazné.

Soudily se dvě muslimky, jedna z Belgie, druhá z Francie. Obě byly kvůli šátku propuštěny. Belgičanka pracovala ve firmě, která svým zaměstnancům nošení náboženských nebo politických symbolů zapovídala. Francouzka čelila jiné situaci: pravidla ve firmě neplatila, ale jeden zákazník si na ni stěžoval, že chodí v šátku.

Papež „chodí po vodě“. Odmítá strach z muslimů. Duka by se měl nakazit jeho virem

Papež „chodí po vodě“. Odmítá strach z muslimů. Duka by se měl nakazit jeho virem

Papež František jel do Afriky. Šel do mešity. Žije naruby. Primas český zase sloužil mši pro Zemana v Lánech.

číst dále

Druhý případ soud zhodnotil odlišně: pokud původně zaměstnavatel nežádal, aby šátek nenosila, mohla by čelit diskriminaci. Takže "v případě absence pravidla (které symboly zakazuje, pozn. red.) nemůže být ochota zaměstnavatele brát na zřetel přání zákazníka, aby mu už nebyly poskytovány služby prostřednictvím pracovníka, který nosí islámský šátek, považována za zaměstnaneckou povinnost, jež by vylučovala diskriminaci".

Rozhodnutí evropského Nejvyššího soudního dvora vyvolá nadšení u lidí, kteří odmítají muslimy a islám. Mýlí se však, nejde o jiná pravidla pro jedno náboženské vyznání a symboly s ním spojené. Soud jasně a extenzivně mluví o "nošení jakéhokoli politického, filozofického nebo náboženského symbolu", nikoli o hidžábu, čádoru či nikábu. Týká se to stejně satanistických symbolů, přívěsku s Buddhou nebo s Ježíšem.

Zaměstnavatel má právo takové pravidlo stanovit a vyžadovat po personálu, musí to však činit neselektivně, pro všechny zaměstnance a pro všechny druhy víry. Proč? Občas to tak nevypadá, ale žijeme stále ještě ve světě, kde platí svoboda náboženského vyznání. Je to jedna z našich základních svobod.

Proč by recepční nemohl nosit jarmulku?

Když toto právo zaměstnavatele domyslíme, pokud ovšem takové pravidlo přijme, zakazuje nosit křížek na krku a jarmulku stejně jako burku. Chceme to takhle? Není vlastně absurdní (a teď myslím třeba na restaurace či recepce hotelů) zakazovat nošení šátku? (Jasné je, že třeba číšnice těžko může obsluhovat v burce, ale to zřejmě nikde nehrozí.) Pokud mě ale pravidelně obsluhuje žena v hidžábu, proč bych se měl cítit třeba ohrožen? Co je to za nesmysl? (A ohrožení se často vydává za argument.) 

Vánoční povídka: Mně je to bágl aneb Jak jsme přežili večeři u teroristů, ale bylo to o fous

Vánoční povídka: Mně je to bágl aneb Jak jsme přežili večeři u teroristů, ale bylo to o fous

Chápejte, jsem úplně obyčejnej Čech. Do kostela nechodím. Vyznávám křesťanské hodnoty: žít a nechat žít a co nechceš, aby dělali tobě, nedělej druhým.

číst dále

V některých zaměstnáních, předpokládám, mohou náboženské či jiné symboly působit potíže. Příklad. Vlastníte soukromou psychologickou poradnu. Jeden klient byl (dejme tomu) zneužíván křesťanským duchovním. A dostane se do péče terapeutky, které na krku visí křížek, na psacím stole jí leží Životopisy svatých a na stěně visí ukřižovaný Kristus. To by asi moc nefungovalo.

Ale ve zdrcující většině povolání by v demokraticky, svobodně smýšlející společnosti mělo být jedno, co vyznáváte, jakého boha posloucháte, pokud se svou vírou druhé neobtěžujete. Jakmile totiž začneme jednu víru vylučovat, jakmile třeba řekneme "islám ne, islám je zlo", vstupujeme do prostoru, kde časem může systém vyrukovat i proti jinému vyznání.

Dnes jsou (alespoň v Česku) křesťané zrovna jaksi v kurzu, protože je část lidí "povýšila" na protipól, opak islámu. Je to ovšem velmi povrchní, nepoučený přístup. Jednak v této zemi byli ještě před pár lety křesťané prohlašováni za zloděje, kteří stát obírají o peníze v rámci církevních restitucí. Tehdy u nás vládly protikřesťanské nálady.

A za druhé najdeme mnohem závažnější důvody než návrat majetku, který církvím ukradli komunisti. Papež František katolíky nabádá, aby pomáhali uprchlíkům, nabádá je, aby milovali také muslimy, a sám jim v tom jde příkladem. Pokud by takový postoj mezi katolíky převládl, náhle by tato křesťanská denominace u nás byla mnohem méně přijatelná.

Křesťanství, pokud vychází z bible a z víry, neumožňuje s čistým svědomím nenávidět, nepomáhat, odmítat ženy, děti a muže, kteří prchají před násilím a prosí o pomoc. Pokud u nás mnozí politici křičí "ani uprchlíka", zastávají ryze antikřesťanský postoj. Kdyby se církve začaly za tyto lidi v nouzi více a viditelněji brát, stali by se křesťané pro část společnosti stejně nepřijatelnými jako muslimové.

Proto je velmi důležité, že se verdikt evropského Nejvyššího soudního dvora týká "viditelného nošení jakéhokoli politického, filozofického nebo náboženského symbolu", nikoli výhradně muslimských šátků. A ještě dodejme, že by bylo od firem vysoce rozumné a nekrátkozraké, kdyby ty symboly svým zaměstnancům raději nezakazovaly a pěstovaly tak svobodu vyznání a jeho projevů. (Proč by proboha nemohl mít muž v recepci na hlavě jarmulku?)

autor: Martin Fendrych

reklama
reklama
reklama