Když mají úspěšní lidé odpovědět, proč se jim podařilo uspět, mezi důvody nikdy nechybí, že to chtěli - že usilovali o úspěch.
Tahle základní motivace chyběla ve výrazech a odpovědích Síkely s Nerudovou na tiskové konferenci, kde je jejich stranický šéf Vít Rakušan představil jako nominanty do Evropské komise. Oba řekli, že nominace přijímají, ale pokud by měl posluchač říct, proč by se jeden či druhý měl stát členem Evropské komise, tápal by.
Představme si rozhovor mezi Nerudovou či Síkelou a šéfkou komise Ursulou von der Leyenovou. K němu dojde, takový je postup. Předseda či předsedkyně unijní exekutivy si pozve adepty na komisaře, promluví s nimi a pak jim podle svého klíče navrhne agendu.
Von der Leyenová se bude Nerudové a Síkely ptát, jaké portfolio a proč by rádi. Tedy kam chtějí agendu posunout, za co přesně chtějí převzít odpovědnost v EU a jak to koreluje s novým složením europarlamentu.
Bude se jich tedy ptát na srozumitelný příběh za českou žádostí. Pokud nedojde v následujících týdnech k nějaké zásadní změně, von der Leyenová ho nedostane.
Výhoda Nerudové
Vládní koalice se na počátku mandátu dohodla, že žádná ze stran nebude mít na jmenování eurokomisaře monopol. Výsledkem toho je, že si ani jedna strana nevzala post eurokomisaře za svoji prioritu a neodpracovala si to v unijním patře.
Premiér Petr Fiala (ODS) opakovaně mluvil o "silném ekonomickém portfoliu" pro nového českého komisaře. Neřekl ale, jak ho definuje, které konkrétně to je a proč by ho mělo dostat právě Česko.
Chceme mít údajně pod palcem hospodářskou soutěž v Evropě - ale proč vlastně? Protože máme jako země skvělé zkušenosti na poli ochrany rovných podmínek na trhu a potírání oligarchů? Asi těžko.
Případně oblast dopravy. Dává to smysl kvůli poloze Česka coby tranzitní země uprostřed Evropy. Ale to je všechno. Výkon státu na poli dálniční sítě nebo železnice je tristní a ani Síkela s Nerudovou za sebou v téhle oblasti nemají žádné výsledky. Slova premiéra o tom, že Česko je v srdci Evropy a komisařské portfolio to musí reflektovat, jsou jen výkřikem do tmy.
Proti šéfce komise tak budou ve skutečnosti sedět dva generalisté ze středně velké země, jejichž vláda nemá jasnou - a v ideálním případě několik měsíců srozumitelně artikulovanou - představu, proč je do Bruselu posílá.
Výhodou Síkely bude, že je v EU známý a platí za politika, který je schopný ve shluku sedmadvaceti zástupců dotahovat dohody. Výhodou Nerudové bude, že je žena, protože von der Leyenová prohlásila, že bude usilovat o paritu mezi muži a ženami v komisi. A ženy zatím navrhuje zhruba třetina ze sedmadvaceti zemí.
Co se může stát? Velké státy, jež dodaly hodně europoslanců z koaličních frakcí lidovců, socialistů a liberálů - Polsko, Francie a další - von der Leyenová nebude nutit, aby poslaly ženu. Spíš osloví Češku, jež je jí nabízena. Notabene, když za Česko nedostane to jedno jméno s jedním portfoliem a přesvědčivou argumentací za ním.
Naštvaná Meloniová
Unijní logika je někdy jiná než domácí a dokáže být neúprosná. Přesvědčili se o tom mnozí lídři včetně Petra Fialy na pondělním neformálním summitu, který měl dodat shodu na nových jménech do čela unijních institucí.
Jde o von der Leyenovou do čela komise za lidoveckou frakci, portugalského expremiéra Antónia Costu za socialisty na post stálého předsedy Evropské rady, tedy summitů premiérů či prezidentů, estonskou šéfku vlády Kaju Kallasovou (liberální frakce) coby novou představitelku unijní zahraniční politiky a maltskou lidovkyni Robertu Metsolovou do čela Evropského parlamentu, kde je už nyní.
Vše vypadalo už dohodnuté, politici zastupující lidovce, vítěze červnových eurovoleb, si ale na poslední chvíli řekli o víc moci, a tak unijní lídři odjeli ze summitu bez dohody. Hlavním zádrhelem se ukázal být požadavek lidovců, aby socialista Costa sloužil jen půlku svého mandátu, tedy dva a půl roku místo pěti.
Jak řekl Aktuálně.cz diplomatický zdroj z unijní politiky, "shoda na těchto jménech stále trvá i po krachu tohoto summitu." Předpokládá se, že do konce příštího týdne, kdy má na další vrcholné schůzce proběhnout druhý pokus najít shodu, dostanou lidovci nabídku vedení několika klíčových výborů v europarlamentu, což jim umožní kývnout na plnohodnotný mandát socialisty v čele Evropské rady.
Ten tak, kdo odjížděl nejvíc frustrovaný ze summitu, nebyl Costa, nýbrž italská premiérka Giorgia Meloniová. Sice přesvědčivě vyhrála evropské volby ve své zemi, její strana ale sedí ve frakci Evropských konzervativců a reformistů (ECR), která není součástí koaličního trojlístku lidovců, socialistů a liberálů. Meloniová proto nebyla přizvána do menší skupiny lídrů z těchto frakcí, kteří na summitu dávali dohromady nové vedení unijních institucí.
Meloniová přitom čekala, že coby jedna z mála vítězů eurovoleb, navíc z velké země, bude do vyjednávání zahrnuta. "Nebyla, protože nezastupuje koaliční frakce. Odjížděla ze summitu velmi naštvaná," řekl na adresu Meloniové pro Aktuálně.cz bruselský zpravodaj italského listu La Stampa Marco Bresolin.
"I my jsme byli mimo hru," pokračoval jiný zdroj z okolí českého premiéra. Také ODS je členem frakce ECR. "Nebyli jsme součástí debaty o nových jménech. S ECR se nikdo nebaví," dodal.
