Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
9. 3. 2016 13:30

Festival Jeden svět: Drezíruj mě jako koně, nasaď mi ohlávku, chci poznat sám sebe

Jeden svět nabízí jiné filmy, než jsou ty běžně pouštěné v televizi, než jsou naše oblíbené "seroše". Vede nás jinam, k sobě.
Číňanka s přezdívkou Hooligan Sparrow bojuje v totalitě za práva prostitutek. Aj wej-wejovský příběh.
Číňanka s přezdívkou Hooligan Sparrow bojuje v totalitě za práva prostitutek. Aj wej-wejovský příběh. | Foto: Youtube.com/NoFilmSchool

Moderní přístup k životu: Já jsem ten lepší. Vztahujeme to na jednotlivce, ale i na celá společenství, národy, Západ. Možná proto si část Evropanů tolik hájí svůj prostor před uprchlíky. My jsme ti vyspělí, je nebezpečné, abychom se mísili s kulturami, které nejsou tak daleko jako my. Jak daleko?

Automaticky považujeme postkřesťanskou kulturu (dávno nikoli křesťanskou), tedy především konzumní kulturu, za vyspělejší, než jsou třeba islámské společnosti. Vyhledáváme čile, mistrně, jejich chyby, jejich zpátečnictví, a suverénně přehlížíme, že mohou taky něco dělat lépe. To by dnes znělo třeba u nás jako hereze.

Rozbíjet tuhle často nadnesenou, pohrdavou jistotu není marné. Navrtávat se dá třeba tak, že jsme nuceni podívat se na sebe. Už léta tomu pomáhá filmový festival Jeden svět. Přináší dokumenty "odtamtud", ale taky z našeho "west" světa, zprávy o nás. Můžeme je porovnávat a přemýšlet, jestli jsme skutečně lepší, dál a kde.

Jeden svět už běží v Praze, od 7. do 16. března. Pak se přesune do 32 měst Česka a pokračovat bude v Bruselu. Téma: Hledání domova. Hlavní část filmů se samozřejmě, logicky, očekávaně, zaměřuje na uprchlíky, na jejich osudy. Snaží se, abychom je viděli jejich očima. A taky na nedemokratické systémy. Třeba film Hooligan Sparrow. Vypráví o ženě, která v Číně usiluje, aby i prostitutky měly svá práva. Žena stejně odvážná jako Aj Wej-wej, jen mnohem méně známá.

Domov je pro nás důležitý i samozřejmý. Splývá s našimi těly. Neznáme většinou svoje chyby, málo vnímáme zažité chyby Západu. Příklad: sexuální napadání žen v Kolíně nad Rýnem loni na Silvestra vzbudilo masové pohoršení. Právem. Bylo to hrozné. Ale i v našich domovech se podle seriózních průzkumů odehrává násilí na ženách. O tom slyšet nechceme. Ukazujeme prstem raději od sebe.

O něčem podobném mluví film Lovný revír (The Hunting Ground). Popisuje sexuální násilí, sexuální ataky, znásilnění na amerických univerzitách. V exkluzivním západním prostředí. Uvádí děsivá čísla: 16 až 20 procent studentek na univerzitách v USA bylo sexuálně napadeno na kolejích. Jen pětina nahlášených znásilnění se dostane před soud, pak se případy dlouho táhnou, roky, mezitím násilníci krytí univerzitami opakují svoje jednání. Soudy je často nepotrestají.

Film jako dělaný pro trolly

Univerzity léta předstíraly, že o ničem nevědí. Tutlaly případy. Chránily samy sebe, svou pověst a přísun peněz. Pachatelé běžně znásilňovali opakovaně. Ve snímku vypovídají znásilněné dívky, některé byly před znásilněním omámené, zdrogované. Školy se jich nezastaly. Srdceryvné autentické příběhy.

Je to typický film, který by mohli po sociálních sítích rozesílat trollové jako ukázku, jak je ta Amerika strašná, jak ta naše demokracie nestojí za nic. (Mimochodem, neznáme čísla, ale nedělejme si příliš velké iluze, že to u nás na kolejích bude o moc lepší.)

Jenomže ten film nevypovídá pouze o znásilňování stovek, tisíců studentek, ale i o tom, co znamená svobodná společnost. Nezaručuje, nemůže zaručit, že se v ní nebudou odehrávat špíny, hnusy. Ale protože je svobodná, dává možnost jednotlivci, aby se bránil a aby uspěl.

Několik studentek se rozhodne, že prolomí tabu. Začnou o svých zkušenostech veřejně mluvit. Jakmile to udělají, hlásí se stovky dalších. Znásilňování na amerických univerzitách má sílu epidemie. Dívky atakují instituce, systém, využívají ústavu, demonstrují, bojují a nacházejí podporu. Nakonec dosáhnou toho, že stát musí začít 95 univerzit vyšetřovat. Znásilňování je odporné, ale úsilí těch dívek fascinuje. Protože ony reprezentují náš západní systém.

Pohled "domů" nabízí silný dokument Švédská teorie lásky (The Swedish Theory of Love). Není o uprchlících, nevypráví o totalitních metodách v Rusku nebo Číně. Popisuje, jak dopadl sociálně inženýrský pokus, který ve Švédsku odstartoval v roce 1972. Skupina politiků tam přišla s revoluční vizí budoucnosti, s ideami, které, pokud se vžijí, učiní život lepším pro všechny.

Autonomie a najednou jsi "offline"

Politici tehdy tvrdili, že přišel čas osvobodit ženy od mužů, rozvázat svazky starých a jejich dětí, teenagerů od jejich rodičů. Základem vize se stal manifest Rodina budoucnosti, socialistická rodinná politika. Každý se měl rozvíjet nezávisle. Princip byl prostý: Každá bytost měla být nahlížena jako autonomní, a k tomu měly být vytvořeny sociální a ekonomické podmínky.

Výsledky o čtyřicet let později: rozpadlá societa, v níž žijí jedinci jako osamělé tyče na planině. Starý pán umře v bytě, ze kterého díky autonomii, kterou mu systém dopřál, nemusí skoro vycházet. Vše jde automaticky, vše je jakoby pro něj, jen on sám uvízne v samotě. Už není "online", skončí v prostoru "offline". V jeho bytě se nedají nalézt žádné stopy po příbuzných či přátelích. Jeden atom.

Švédové začínají znovu hledat společenství. V kempování v lese, nebo v Africe mezi primitivně žijícími domorodci, kteří žijí ve společenství. Zíráte na to otřeseni. A znáte to i u nás.

Touhu, hledání popisuje i dokument Býti koněm (Horse-Being). Těžké psycho a zároveň tušení, že i tohle jsme my, tohle se v nás, jen poněkud hlouběji, zastřeně odehrává. Starý punker (nebo je to spíš stará punkerka?) se líčí a vysvětluje: "Čím jsem starší, tím víc mi je jedno, čím jsem. Nejsem nikdo. Nejsem nic. Je mi fuk, jestli jsem trans nebo něco jinýho. Kašlu na to, že jsem punk. Nestarám se o to. Budoucnost neexistuje. Kulový."

Padesátiletý muž (nebo žena?) s obličejem Iggy Popa hledá sebe. Nechá se drezírovat jako kůň. Cvičitel ho postrojí jako koně, cvičí jako koně. Na rukou i na nohou má Karen, tak se jmenuje ta bytost mezi mužem a ženou, kopyta. Cvičitel ji nakonec zapřáhne do vozíku a ona ho táhne. Karen říká: „Těžký není ztratit se v představách a ve snech, těžkej je návrat do reality. Neriskuju svý tělo, riskuju mentálně, pokaždý tam nechám kus sebe.“ Míněno v proměně v koně.

Šílený dokument. Šíleně zajímavý. Otřesný. Vyzývající k toleranci. A zároveň si říkáte: Kdyby to viděl nějaký pravověrný muslim, co by si o nás myslel? Ale jsme to pořád my. My a náš domov, naše těla a školy a města a krajiny.

Jeden svět nabízí jiné filmy, než jsou ty běžně popuštěné v televizi, než jsou naše oblíbené, akční "seroše". Vede nás někam jinam, jistě ke druhým a snad i k sobě.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 25 minutami

Dálnici D8 na Mělnicku uzavřela nehoda dvou nákladních aut

Dálnici D8 na Mělnicku uzavřela v sobotu odpoledne nehoda dvou nákladních aut, směr na Prahu je neprůjezdný. Hasiči odstraňují kapaliny vyteklé na vozovku, řekla ČTK mluvčí krajských hasičů Tereza Fliegerová. Podle policejní mluvčí Evy Hašlové se kolize obešla bez zranění.

Událost se stala po 13:30 na 22. kilometru ve směru na Prahu. Nákladní auta podle Fliegerové skončila zhruba 300 metrů od sebe, z jednoho unikly provozní kapaliny.

"Oba jízdní pruhy jsou uzavřeny kvůli vyšetřování dopravní nehody a odčerpávání pohonných hmot," uvedla Hašlová před 14:30. Řidiči havarovaných aut byli cizinci, podle dechové zkoušky před jízdou nepili alkohol.

Zdroj: ČTK
před 42 minutami

Feuz vyhrál sjezd ve Wengenu a vyrovnal Klammerův rekord

Sjezd Světového poháru ve švýcarském Wengenu potřetí v kariéře vyhrál domácí lyžař Beat Feuz a vyrovnal rekord slavného Rakušana Franze Klammera. Dvaatřicetiletý závodník navázal na triumfy z let 2012 a 2018.

Feuz si na zkrácené trati po nočním sněžení dojel pro vítězství časem 1:42,53. Dominika Parise na druhém místě porazil o 29 setin a navíc italského reprezentanta sesadil z prvního místa průběžného pořadí Světového poháru sjezdařů a vede před ním o 16 bodů.

Třetí příčku obsadil se ztrátou 31 setin Thomas Dressen z Německa a na stupních vítězů se tak seřadili pouze vítězové dosavadních pěti sjezdů v sezoně. Dressen ovládl úvodní závod v Lake Louise, Feuz poté triumfoval v Beaver Creeku a v Bormiu dvakrát vyhrál Paris.

Feuz vedle tří vítězství ve Wengenu ještě skončil dvakrát druhý. Klammer závod na Lauberhornu ovládl třikrát za sebou v letech 1975 až 1977.

SP ve sjezdovém lyžování ve Wengenu (Švýcarsko):

Muži - sjezd:

1. Feuz (Švýc.) 1:42,53, 2. Paris (It.) -0,29, 3. Dressen (Něm.) -0,31, 4. Mayer (Rak.) -0,38, 5. M. Caviezel (Švýc.) -0,42, 6. Kilde (Nor.) -0,48, 7. Bennett (USA) -0,87, 8. Hintermann (Švýc.) a Kriechmayr (Rak.) oba -0,93, 10. Weber (Švýc.) -1,00.

Průběžné pořadí sjezdu (po 5 z 10 závodů): 1. Feuz 400 b., 2. Paris 384, 3. Dressen 201, 4. Mayer 200, 5. Kilde 198, 6. Kriechmayr 198.

Průběžné pořadí SP (po 20 z 44 závodů): 1. Pinturault (Fr.) 613, 2. Kristoffersen (Nor.) 611, 3. Kilde 591, 4. Paris 556, 5. Mayer 512, 6. Feuz 461, …116. Zabystřan (ČR) 12.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 44 minutami

Lyžařka Smutná dojela třetí v dálkovém závodu La Diagonela

Lyžařka Kateřina Smutná doběhla třetí v závodu seriálu Ski Classics ve Švýcarsku, který před rokem vyhrála. Na dvaašedesátikilometrové trati La Diagonely porazila i dosud vedoucí ženu seriálu Brittu Johanssonovou Norgrenovou ze Švédska, přesto průběžné třetí místo neudržela.

Do čela Ski Classics se dostala suverénní vítězka Astrid Öyre Slindová z Norska. Smutná na ni ztratila téměř sedm minut, ale Johanssonovou Norgrenovou zdolala o 25 sekund a podruhé v sezoně se postavila na stupně vítězů.

Závod mužů vyhrál rovněž s velkým náskokem Nor Chris Andre Jespersen. Nejlepším Čechem byl na 32. místě šestačtyřicetiletý Stanislav Řezáč.

Smutná se na trati musela vypořádat s pádem na 22. kilometru a zlomenou hůlkou. "My se blížily ke štědře dotované sprinterské prémii a najednou se tam přiřítili zezadu muži. Max Novak mě bohužel regulérně napálil zezadu a už jsem ležela. Měla jsem zlomenou hůlku a navíc mě začala bolet záda," uvedla Smutná v tiskové zprávě.

V tu chvíli byla osmá, po velké stíhací jízdě se ale prodrala až na třetí pozici. "Jak se mi hnula záda, tak jsem si asi po šesti kilometrech říkala, že končím. Pak ale přišel delší sjezd, kde se to srovnalo, a dojela jsem až do cíle - navíc na bronzové pozici. Těžko říct, jak by to vypadalo bez toho pádu," dodala Smutná, která ani při šestém startu na La Diagonele nechyběla na stupních vítězů.

Zdroj: ČTK
Další zprávy