Prvního září jsme se dozvěděli, že Česko se už zase ocitlo na křižovatce. Premiér Petr Fiala vystoupil s vizionářským projevem na stejnojmenné konferenci Česko na křižovatce s podtitulem Vize a strategie pro dalších 30 let. Představil směřování naší země a zmínil čtyři pilíře, které podle něj mají Česko změnit.
První: stát se sebevědomou zemí, jež bude umět prosazovat své zájmy. Druhý: štíhlý a efektivní stát. Třetí: vizí ČR pro dalších deset let je vzdělávání, které má smysl a které připravuje na budoucnost. (Poznámka: které vzdělání, pokud je to vzdělání, nemá smysl? Humanitní?) Sem patří podpora a organizace vědy a výzkumu a jejich propojení do reálné ekonomiky. Čtvrtý pilíř: strategické investice, které nastartují tuzemskou ekonomiku.
Fiala mluvil o sebevědomé zemi. Pozadí jeho vystoupení okomentovala na Twitteru Taťána le Moigne, ředitelka české, maďarské, rumunské a slovenské pobočky společnosti Google, jež se věnuje vzdělávání mladých talentů, vzdělávání dětí a dlouhodobě podporuje profesní rozvoj talentovaných žen a digitální gramotnost Čechů. Zveřejnila fotku, na níž Fiala mluví a za ním na pódiu sedí celá plejáda mužů. Mezi nimi jen jedna jediná žena. K tomu napsala: "Česko na pánské křižovatce. Smutný obrázek 34 let po roce 1989." - Zřejmě můžeme dál čekat zemi sebevědomých mužů, ženy budou někde vzadu vařit kafe. Je to jakoby "detail", ale ve skutečnosti vidíme důkaz naší zaostalosti.
Někteří Petru Fialovi vyčítali, že s vizí přichází o rok a půl později, než měl, že takový projev měl zaznít po sestavení vlády a už se na něm mělo pracovat. To nepochybně sedí. Zároveň je otázka, zda má vůbec taková řeč smysl. Všecko jsme to už x-krát slyšeli. Nepamatuji porevoluční vládu, jež by nehlásala, že se musíme stát "vzdělanostní společností" a podporovat vědu atd. atd. Nic to však nemění na faktu, že učitelé na základních i středních školách a docenti a profesoři na vysokých školách jsou dál těžce podhodnoceni a že o učitelský stav není zájem.
Fiala: "Česká republika musí být do deseti let centrem vzdělanosti a nových myšlenek. Musíme mít školy, které rozvíjejí každý talent. Musíme mít univerzity, kam se hlásí talentovaní studenti z celého světa. A musíme mít respektovaná centra vědy, jejichž výsledky budou svět měnit." Ono imperativní "musíme mít" zní jako rozkaz, ale člověk tuší, že za deset let vystoupí jiný premiér s podobně "smělou" vizí.
Navíc tu máme problém, školství, stejně jako věda, stojí hodně peněz. Ale v návrhu rozpočtu na rok 2024 se pro resort školství plánovala suma o 11,6 miliardy korun nižší než letos. Desetiprocentní snížení peněz má potrefit i oblast výzkumu, vývoje a inovací. Dopadne to na Akademii věd, Grantovou a Technologickou agenturu i vysoké školy. A Fórum Věda žije! upozornilo, že se chystá novelizace zákona o veřejných výzkumných institucích. Vládní strany zamýšlejí omezit jejich samosprávu. To je pravý opak toho, co Fiala hlásal.
Gigafactory na baterie v zemi, jež k smrti miluje spalovací motory
Mezi strategické investice premiér zahrnul mimo jiné také expanzi jaderné energetiky. Stát zřejmě stále dál počítá, že postaví čtyři reaktory za 1,75 bilionu korun. Nebylo by ale vizionářské a moderní opřít energetiku o obnovitelné zdroje? Kdy budou ty čtyři reaktory hotové? Kdo je zaplatí?
Velké plány má Fiala s lithiem: "Můžeme mít celý řetězec od těžby, zpracování, výroby baterií, výroby čipů až po produkci finálních aut. Na Cínovci je pět procent celosvětových zásob lithia. Zároveň se pro ČR pokoušíme získat projekt výstavby takzvané gigafactory, tedy továrny na výrobu automobilových baterií. Úspěch v těchto obou projektech by byl pro naše hospodářství obrovským impulzem." Ano, zní to moderně, ale pak si vzpomenete, jak zuřivě u nás ODS brání spalovací motory, jako by šlo o nějaké české rodinné zlato, jak zpochybňuje elektroauta, a nějak vám to nejde dohromady.
Podle premiéra je českou těžkostí také nedohoda: "Problém je absence společenské shody na prioritách České republiky." Dodal bych, že to není tak zlé jako třeba na Slovensku, ale zároveň platí, že stát se té neshodě nebrání. Nijak zásadně, nijak strategicky nebojuje proti dezinformacím, které doslova rozkládají společnost.
Fialova vláda zrušila místo vládního zmocněnce pro oblast médií a dezinformací a vytvořila místo vládního poradce pro národní bezpečnost. Stal se jím Tomáš Pojar. Vznikla pracovní skupina v rámci Bezpečnostní rady státu, jež má řešit, jak říká Pojar, "bezpečnostní aspekty tzv. dezinformací, respektive vlivu cizí moci nebo té nepřátelské propagandy".
On sám však dodává: "Já nedokážu definovat dezinformaci… To je takové to slovo, kdy každý o něm mluví, každý ho vypouští a každý si pod ním představí něco jiného, a když se zeptáte, co to vlastně je, tak vám na to nikdo neodpoví. Takže já jsem velmi pokorný k používání slova dezinformace, zároveň říkám tzv. dezinformace, aby bylo jasné, že neexistuje jasná definice, respektive každý si pod tím představí něco jiného…" - Jestli by se nemělo začít někde tady, aby se společenská shoda vylepšila?
Čtvrtinu českých domácností ohrožuje chudoba
Nejde jen o dezinformace. Sociolog a zakladatel výzkumné agentury PAQ Research Daniel Prokop říká, že celou čtvrtinu českých domácností ohrožuje chudoba - nebo už do ní spadly. Podle dat Eurostatu přitom platí, že lidi u nás ohrožuje chudoba nejméně. Prokop: "Rozhodně neplatí, že máme nejnižší chudobu v Evropě. Jde o statistické zkreslení. Kdyby se to počítalo z mediánu evropských příjmů přepočtených na paritu kupní síly, moc dobře na tom nejsme. Ostatně se stačí podívat na ukazatele typu, kolik lidí si nemůže dovolit doma topit, nejezdí na dovolenou, nejí maso a jeho náhražky. V evropském srovnání jsme v horní polovině či třetině. Tedy chudoba v Česku není nijak rozsáhlá, ale rozhodně nepatříme mezi nejlepší." - Co nějakou vizi pro naše nejchudší spoluobčany?
Poslední poznámka. Podle Fialy se Česko musí stát křižovatkou Evropy, například v inovacích či energetice. "Být křižovatkou je naše tradiční role. K ní máme geografické, sociální i kulturní předpoklady. V minulosti jsme tuto roli dokázali hrát vždy, když naše země byla otevřená světu. Tehdy jsme tvořili sebevědomý hlas," řekl.
Zní to trochu jako Babišova slova, že Česko musí stanout na špici Evropy. Křižovatkou jsme se stali po začátku ruské války na Ukrajině, prchlo k nám přes půl milionu lidí. Ale stát o ně pečuje čím dál méně, jak ukazuje Lex Ukrajina V. Neumí, nebo snad nechce, využít jejich potenciál.
Stát se chce otevřít světu, ale nedokáže dostat své lidi ani do institucí EU, ani do struktur NATO. "Civilní pracovníci NATO v bruselské centrále a dalších pracovištích čítají dohromady okolo 6,5 tisíce lidí. Čechů jsou mezi nimi jen tři desítky, tedy zhruba půl procenta. Desetimilionových Maďarů, kteří vstupovali do aliance ve stejném roce jako Češi, je čtyřikrát víc," píšou Hospodářské noviny. "V institucích EU je situace o něco lepší, ale i tam patří Česko mezi personálně podzastoupené státy. V Evropské komisi, kde vzniká velká část zákonů, jež pak platí i v tuzemsku, zaujímají Češi přibližně 1,6 procenta pracovníků. Měli by přitom tvořit alespoň tři procenta." - Do křižovatky máme velmi daleko, neumíme se prosadit. A není divu, vždyť EU tady kdekdo jen kritizuje a na obranu nedáváme, co jsme slíbili dávat.
Fiala představil nějakou vizi, zčásti jistě dobrou, ale je to jen vize, jen papír, slova. Jeho vláda nebyla schopna nabídnout kupříkladu opravdovou důchodovou reformu a selhává i v zájmu o mladé lidi a jejich představy o světě. Nevnímá jejich obavy o klima. Jakási zastaralost, zamrzlost je možná její největší slabinou.
Video: Za pět minut dvanáct. Vláda na tiskové konferenci představila konsolidační balíček (11. 6. 2023)
