Luděk Navara Luděk Navara | Komentáře
4. 7. 2019 15:00

Lidé se loučili s Františkem Čubou. Poslední sbohem slušovickému zázraku?

Je docela možné, že by František Čuba byl úspěšný podnikatel i za normálních podmínek, ale určitě by nevybudoval nic, co by se podobalo Slušovicím.
Pohřeb Františka Čuby, hasiči vynášejí rakev z kostela.
Pohřeb Františka Čuby, hasiči vynášejí rakev z kostela. | Foto: ČTK

Pohřeb Františka Čuby byl zvláštní; sešly se na něm různorodé osobnosti: prezident Miloš Zeman, bývalý předseda Strany práv občanů Jan Veleba, ale i někdejší předseda Starostů Petr Gazdík a mnoho dalších. Ti, kteří se přišli rozloučit, bezpochyby věřili, že zesnulý navzdory minulému režimu něco dokázal.

František Čuba zemřel minulý týden, pohřeb měl ve středu. V čele JZD Slušovice stál od roku 1963 a byl to opravdu on, který byl považován za tvůrce toho, o čem se psalo jako o zázraku. Jenže; v čem ten slušovický zázrak vlastně spočíval?

Připomeňme si, že v komunistickém Československu se nesmělo normálně podnikat a JZD Slušovice bylo zemědělským družstvem (JZD = Jednotné zemědělské družstvo), jaká vznikala povinně od začátku komunistického panství. Zemědělská družstva tu byla i dřív, ale dobrovolná: násilná komunistická kolektivizace provázená vyháněním sedláků z půdy i z domova, zabavováním majetku a nesčetným počtem osobních tragédií zničila vztahy, tradice i krajinu, zmizeli sedláci, kteří na svém gruntu hospodařili po staletí, zmizel jejich důvěrný vztah k půdě; zato se do nedozírna rozběhly lány a pod nimi kilometry melioračních trubek, to je realita československého zemědělství a s jejími důsledky se potýkáme dodnes: nejen v krajině, ale i v hlavách.

A součástí tohoto systému bylo JZD (později Agrokombinát) Slušovice, které si s vědomím či podporou komunistických funkcionářů i tajné policie dokázalo získat více prostoru: pro sebe i vlastní podnikání, to se brzy rozrostlo do neuvěřitelných rozměrů a z tehdejšího pohledu dosáhlo také opravdu velkých úspěchů. Jak by také ne, když v pokřivené socialistické ekonomice ohraničené bezpočtem zákazů a železnou oponou nemělo konkurenci.

Lidé vzpomínají, že v družstvu měli dobré platy odvislé od skutečně odvedené práce, v tamních obchodech byla spousta zboží a na trzích se dalo koupit i to nedostatkové: samozřejmě; nemohli tehdy přejet hranice do první rakouské vesnice, aby viděli, že tam je tohle všechno normální. Mluvili tedy o zázraku. A režim takový zázrak toleroval, možná ho i potřeboval, protože ukazoval: podívejte, není všechno tak špatné, jak se někomu zdá. A v čele toho zázračného družstva stál František Čuba; později ho budou přirovnávat k Baťovi, kterého komunisté zbavili majetku, očernili a vyhnali z domova, aby se později najednou jeho příklad objevil ve Slušovicích nedaleko Zlína v nových bizarních souvislostech pozdního socialismu.

Jenže. Otázka: Nebyl spíš než František Čuba otcem slušovického zázraku tehdejší režim? Nebýt přece jeho, nebylo by ani to podivné družstvo; nebýt problémů a nedostatku zboží ve zbytku země, nevynikaly by jejím relativním dostatkem ani Slušovice a okolí. Je docela možné, že by František Čuba byl úspěšný podnikatel i za normálních podmínek, ale určitě by nevybudoval nic, co by se podobalo Slušovicím.

Miloš Zeman vymyslel termín "ostrov pozitivní deviace", za který bylo možné slušovické družstvo považovat ve vztahu k ostatní šedivé, socialistické realitě. Jenže možná jen na první pohled. Družstvo nepřežilo pád socialismu, a protože bylo jeho produktem, nejspíš jej ani přežít nemohlo. Později se bude tvrdit, že za pád může mimo jiné takový Václav Havel, který po roce 1989 mluvil o "temných slušovických nitkách"; ale to už je jen mýtus, možná stejný jako ten o slušovickém zázraku.

Jak nicméně ukázal pohřeb Františka Čuby, je vzpomínka na Slušovice stále živá a stále oslovuje spousty lidí. Možná je ale dobré přemýšlet nad jiným zázrakem, nad tím, zda dnes nemáme takové Slušovice v celé zemi, slušné platy za dobrou práci a dostatek zboží: zda tohle není ten skutečný zázrak, který se netýká jen jednoho místa a jednoho člověka, ale celé společnosti. A nemůže ta vzpomínka na Slušovice mít svůj význam třeba v tom, abychom si toho všeho vážili?

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Španělský král pověřil premiéra Sáncheze sestavením další vlády

Úřadující španělský premiér a šéf socialistů Pedro Sánchez ve středu po jednání se španělským králem Felipem VI. oznámil, že od panovníka přijímá pověření k pokusu o sestavení nové vlády. Upozornil však, že celý proces pravděpodobně potrvá ještě týdny.

Sánchez uvedl, že od příštího týdne se pokusí získat na svou stranu další politické subjekty ve značně fragmentovaném parlamentu. "Žádná jiná alternativa není možná," zdůraznil socialistický politik. Hlasování o důvěře nové vládě v parlamentu však budou podle Sáncheze pravděpodobně předcházet ještě týdny jednání.

Socialisté (PSOE) zvítězili v listopadových předčasných volbách, ale nepodařilo se jim získat nadpoloviční většinu v parlamentu. Ze 350 poslanců jich mají pouze 120.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

V 88 letech zemřela filozofka Eva Formánková. Jako jedna z prvních podepsala Chartu 77

Ve věku 88 let zemřela filozofka a redaktorka Eva Formánková. V 60. letech stála u vzniku edice Váhy, která se věnovala nemarxistické filozofii. Jako jedna z prvních podepsala Chartu 77. Formánková zemřela v neděli v Praze, poslední rozloučení se uskuteční v pátek od 14:30 na olšanském hřbitově. ČTK o tom dnes informoval její syn Jaroslav Formánek.

Zdroj: ČTK
Další zprávy