Od čtvrtka mohou voliči svým podpisem podpořit kandidaturu generála Petra Pavla do přímé volby prezidenta republiky. Sbírá 50 tisíc podpisů nutných pro to, aby se stal oficiálním kandidátem. Aktuálně.cz poskytl rozhovor, kde sám sebe, svoje záměry a představy popisuje. Právě generála Pavla dnes můžeme považovat za hlavního vyzyvatele Andreje Babiše.
Paradoxně ani jeden z nich ještě oficiálně a stoprocentně neoznámil kandidaturu. Expremiér Babiš se to rozhodl nechat na poslední chvíli. České televizi k tomu řekl: "Já jsem to změnil, že to oznámím na poslední chvíli, takže to asi v září nebude." Jak to vysvětluje? "Protože sám nevím, i když mi to nevěříte," odpověděl na otázku, proč oznámení kandidatury posunul na konec října či začátek listopadu.
Pavel má jiné důvody a svoji vůli účastnit se přímé volby nezpochybňuje: "Jsem pevně rozhodnutý do prezidentské volby jít. Oficiální oznámení kandidatury považuji spíše za věc konkrétní taktiky a vhodného času. Ten zatím nenastal," řekl. Kdy tedy okamžik oficiálního oznámení nastane? "Podívejte se, lidé nyní žijí strachem z války a strachem z dopadů na jejich životy. Pak budou komunální a senátní volby a já si opravdu myslím, že není úplně šťastné, abych do toho míchal oficiální oznámení své kandidatury. Prezidentský úřad si zaslouží vážnost a je lepší přijít s kandidaturou, až lidé uzavřou kapitolu komunální a senátní volby."
Poněkud naivní, politicky slabá úvaha. Strachem z války budou lidé bohužel skoro jistě žít i na podzim, možná jen o něco víc otupíme. A komunální a senátní volby občanům žíly rozhodně netrhají a netráví hodiny denně nad výběrem kandidátů. Podobně pochybná je i věta, že si "prezidentský úřad zaslouží vážnost". Bohužel nezaslouží, veškerou vážnost kvůli pobytu Miloše Zemana ztratil a každý nový prezident o ni bude muset pracně bojovat. Tím, že odloží oficiální vyhlášení kampaně, vážnost neváženého úřadu nezvýší.
Jde o něco jiného. Zdá se, že se generál Pavel na Hrad nijak nehrne, spíš je do toho svým okolím poháněn. Zřejmě si nevymýšlí, když vysvětluje, proč nedávno řekl, že kdyby se v průběhu kampaně objevil silný, jemu blízký kandidát, tak by nekandidoval. "Jde mi o to, aby příští prezident či prezidentka souzněli s mým hodnotovým viděním světa. Když by takový kandidát byl a měl mnohem větší šanci uspět, tak bych rozhodně nechtěl být tím sobcem, který bude za každou cenu trvat na tom, aby o Hrad usiloval Petr Pavel."
Udělal by místo lepšímu
Generálovo okolí z takových výroků asi neskáče nadšením do stropu, dovedu si to představit, ale jeho postoj se zdá poměrně jednoduchý, jasný a srozumitelný. Svého vrcholu dosáhl, když se stal dvojkou v NATO, není sužován pocitem, že se musí stát prezidentem za každou cenu. Dost možná by se mu ulevilo, kdyby se našel někdo, koho by sám byl ochoten podpořit a kdo by měl zároveň reálnou šanci Babiše porazit. Zachoval by se pak asi podobně jako chemik Robert Mistrík, který se na Slovensku vzdal své kandidatury ve prospěch Zuzany Čaputové. Usnadnil tím volbu voličovi, který by si vybral buď jeho, nebo Čaputovou. Pomohl jí.
Generál svůj postoj ukazuje na příkladu nezávislého senátora Pavla Fischera. Říká, že mu je tento politik názorově i hodnotově blízko. "Pokud by člověk jeho typu v době těsně před volbami měl ve volbách výrazně větší šanci než já uspět a porazit třeba Andreje Babiše, tak to je přesně ten případ, o kterém jsem mluvil. Nebyl bych sobec a chtěl bych, aby uspěla především určitá vize a hodnota než konkrétní osoba." - Otázkou je, zda tohle chtějí voliči slyšet, zda jim bude takový postoj srozumitelný.
Na otázku, proč chce být prezidentem, nejdřív odpovídá, proč to nepotřebuje. Nemusí být v centru dění, nic si nechce dokazovat, upevňovat ego. Proč tedy? "V okamžiku, kdy prezident Miloš Zeman sdělil, že jeho preferovaným kandidátem na pozici hlavy státu by byl Andrej Babiš, a uvědomil jsem si, co Babiš reprezentuje, tak jsem si řekl: Toto tedy ne. Nebudu jen sedět doma a nadávat, že by mohl být prezidentem někdo takový. Navíc Babiš je podle průzkumů pořád na prvním místě. Je to tedy hlavní soupeř a já cítím jako výzvu ho porazit."
Generál Pavel je nejvíc, ba skoro výhradně, kritizován za to, že byl za minulého režimu čtyři roky v komunistické straně a sloužil ve vojenské rozvědce. Proto ho nechce ODS, proto ho nechce premiér Fiala, proto ho odmítají zapálení antikomunisté. V zemi, kterou komunisté léta ničili a drželi v nesvobodě, je to pochopitelné. Seznam Zprávy nyní přišel s textem, z něhož vyplývá, že o Pavlovi na samém konci 80. let režim uvažoval jako o vhodném kandidátovi pro zpravodajskou práci v zahraničí.
Pavel k rokům do roku 1989 říká: "Otázkou je, jestli se u mě budou (voliči, pozn. aut.) dívat na několik málo let z minulosti, nebo na třicet let po roce 1989. A hlavně také na budoucnost. Myslím, že i vládní koalice bude mít nakonec zájem podpořit kandidáta, který bude mít šanci uspět. Bude na nich, jak si to zhodnotí těsně před volbami."
Generála nectí, že byl komunista a výsadkář průzkumník. Škodí mu to. Zajímavé je, že to nevadilo NATO a Američanům. Vůbec jim to nevadilo, protože uvažují jinak: Co dělal po revoluci, co dělá dnes? Můžeme mu věřit? - I pro nás jsou to důležité otázky: Co dělal Petr Pavel po roce 1989 a můžeme mu věřit? A k čemu by nám vlastně jako prezident byl? Protože u volby "hlavy státu" (nepřesný výraz, ale oblíbený) jde o budoucnost, jak on sám říká.
Je komunismus hlavní riziko, kterému čelíme?
Potřebujeme dnes prezidenta antikomunistu? Je komunismus hlavní riziko, kterému čelíme? Začněme tím rizikem. Ohrožuje nás Rusko, válka, kterou rozpoutalo, Putinovy imperiální spády. Ohrožují nás dezinformace, ničí soudržnost společnosti. Ohrožuje nás neonacismus, ohrožuje nás taky komunistická Čína. Jak se k těm všem rizikům Pavel staví? Jako bývalý komunista, nebo jako člověk spíše havlovského typu?
Odpověď je jasná, známe ji. Třeba o konfliktu na Ukrajině Pavel řekl v neotištěné části rozhovoru pro Aktuálně.cz, že je nutné "pokračovat v sankcích proti Rusku a podporovat Ukrajinu tak, aby Rusko na Ukrajině prohrálo. Ne aby Rusko zkolabovalo, ale aby prohrálo na Ukrajině".
Srovnejme to s Babišem a s tím, co řekl na mítinku s občany v Terezíně: "Nemyslím si, že bychom měli pokračovat v dodávání zbraní. My jsme dodávali zbraně a Putina jsme zastavili. Chtěl obsadit celou Ukrajinu, to se chválabohu nepovedlo." Exkomunista Babiš uvažuje úplně opačně než exkomunista Pavel. A takto můžeme pokračovat dál.
Kandidát Pavel je čitelný a srozumitelný. Známe jeho selhání i silné stránky. Otevřeně mluví o sponzorech a jejich jména nejsou kontroverzní: "Mezi sponzory patří Libor Winkler (předseda představenstva společnosti RSJ a odborník na kapitálové trhy), Martin Hájek a Jiří Mareš (zakladatelé společnosti Livesport), Martin Vohánka (zakladatel W. A. G. payment solutions a značky Eurowag), Václav Muchna a Martin de Martini (brněnská společnost Y Soft), Jan Bárta a Dušan Šenkypl (investoři, kteří prodali například srovnávací server ePojištění.cz), Ondřej Fryc (zakladatel investičního fondu Reflex Capital) a Jaroslav Beran (spolumajitel sázkové kanceláře Tipsport)."
Není to Havel, ale taky nejsme v roce 1990. Na Hrad se Pavel zuby nehty nerve, vlastně mi s odstupem přijde docela rozumné, že odstoupí, pokud se najde někdo, kdo bude mít větší reálnou šanci než on a kdo bude pro západní liberály přijatelný díky své orientaci a hodnotám. A ještě "drobnost", má ODS a další strany někoho, kdo je schopen porazit Babiše? Nemá. Nemají. Toto je v debatě "koho ano a koho ne" mimořádně důležité.
Jak už jsem psal, finále Petr Pavel-Josef Středula by se mi zdálo v pohodě. Ale za velmi důležité pro rok 2023 považuji, aby nevyhrál populismus, lež, náckovství, zbabělost. Mimochodem, generál Pavel nepůsobí jako zbabělec.
