Matce Evana Gershkoviche bylo dvacet dva, když na konci 70. let odjela ze Sovětského svazu. Pomohly jí k tomu izraelské dokumenty, jako židovka nechtěla Ella zůstat na milost nebezpečnému, nevyzpytatelnému, represivnímu režimu Leonida Iljiče Brežněva. Před kterým ze SSSR do USA ve stejné době prchnul i její budoucí muž Michail.
Potkali se v Detroitu, přestěhovali se do New Jersey, kde založili rodinu. Jejich dvě děti, syn Evan a dcera Dusya, už vyrostly jako rození Američané. Vystudovaly tamní školy, ale doma se u Gershkovichů mluvilo rusky. Jako kluk se Evan nedíval na příběhy Toma a Jerryho, ale na seriál Jen počkej, zajíci!.
Už jako mladý muž Evan v roce 2017 přijel do původní vlasti svých rodičů, aby tam působil jako novinář. Nejdříve psal v Rusku pro list Moscow Times, na začátku loňského roku se stal tamním zpravodajem amerického deníku Wall Street Journal.
Před dvěma týdny Evana Gershkoviche zatkla tajná ruská police FSB, nástupkyně sovětské KGB. Jedenatřicetiletý americký novinář byl obviněn za špionáže. Na svůj další osud čeká ve věznici Lefortovo, nechvalně proslulém žaláři už z dob carského Ruska. Tam následně sovětský komunistický režim věznil disidenty a jiné domácí i zahraniční "nepřátele" režimu, aby pak některé z nich mohl vyhandlovat se Západem - vy nám vydáte našeho člověka, my zase propustíme někoho, na kom záleží vám.
Například Natana Šaranského, obhájce lidských práv, kterého KGB od roku 1977 věznila v Lefortovu a pak na Sibiři, než byl v roce 1986 vyměněn za Karla Köchera. Když Šaranský poprvé od svého propuštění v roce 1997 znovu přijel do Moskvy, měl za to, že dějiny už nelze vrátit zpět. "Režim, proti kterému jsem bojoval, neexistuje. Nikdy jsem to neviděl jako boj s jednotlivci, viděl jsem to jako boj se systémem, a ten systém je mrtvý," prohlásil tehdy.
S jídlem Kremlu roste chuť
Dnes už ví, že se mýlil. Za Sovětského svazu vyzývaly světové osobnosti Moskvu k jeho propuštění. Nyní sám Šaranský apeluje na Kreml za Evana Gershkoviche. Oficiálně sice Moskva popírá, že jeho zatčení a obvinění osobně schválil Putin, jenže Kreml se zároveň nesnaží ani příliš maskovat, oč zde jde. "Americká strana má závazky… A Amerika musí tyto závazky splnit," prohlásil Putinův mluvčí Dmitrij Peskov.
Rusové něco, někoho chtějí, vracejí se k tomu, co tak dobře uměli za studené války a co už začali oprašovat. Už loni si to vyzkoušeli s americkou basketbalistkou Brittney Grinerovou, kterou v Moskvě zatkli jen několik dní před válečným útokem na Ukrajinu. Záminkou bylo údajné pašovaní drog (Grinerová u sebe měla 0,7 gramu hašišového oleje do cigaret), ale Kremlu šlo samozřejmě o handl. Loni v prosinci Grinerovou vyměnili za proslulého dealera se zbraněmi Viktora Buta, který si v USA odpykával trest za své nelegální obchody.
Pro Kreml to byl úspěch, na Butovi mu mimořádně záleželo. A s jídlem Moskvě evidentně jen narostla chuť. Její obětí se teď stal Evan Gershkovich, v jehož osobě má Moskva ještě vyšší kartu, než jakou byla basketbalistka Grinerová. Její výměna byla v USA některými republikánskými kritiky prezidenta Joea Bidena zpochybňována. Podle nich Rusko dostalo více, zatímco Biden prý přistoupil na nevýhodný "deal" i pod tlakem části své voličské základy, aby vyšel vstříc demokratické mládeži.
Ať už ovšem byly tyto námitky důvodné, či nikoliv, v případě Evana Gershkoviche na americké straně nyní žádné takové otazníky nejsou. Napříč politickým spektrem je shoda, že ze strany Kremlu jde o naprosto zlovolný, vydírací akt, jako vystřižený ze sovětské zahraničně-politické kuchařky z dob studené války. V případě Grinerové trvalo tři měsíce, než americké ministerstvo zahraničí oficiálně označilo její zatčení za "neoprávněné zadržení". U Gershkoviche se tak stalo prakticky okamžitě. Znamená to, že už nejde o "obyčejnou" konzulární záležitost, ale celou věc bude řešit zvláštní zmocněnec Bílého domu pro americká rukojmí v cizině, který reportuje přímo prezidentovi.
Putinův pochod proti času
Nespekulujme na tomto místě, co nebo koho budou Rusové za Gershkoviche, kterému teoreticky hrozí až dvacet roků vězení, od Američanů chtít. Mediální dohady v těchto věcech zpravidla nejsou k dobru věci. Gershkoviche - stejně jako dalšího Američana, bývalého mariňáka Paula Whelana, kterého Rusové za údajnou špionáž drží ve věznici Lefortovo už do roku 2018 - by to mohlo spíše poškodit.
Putin se rozhodl kráčet zpět proti dějinám. Naposledy byl v Moskvě uvězněn a obviněn ze špionáže americký novinář v roce 1986. Stejně jako dnes i tehdy naprosto smyšleně, aby ho pak Kreml ovšem vyhadloval za svého agenta, který byl před tím zadržen v New Yorku, kde působil pod krytím zaměstnance sovětské mise při OSN. A podíváme-li se ještě pozorněji, tak Vladimir Vladimirovič Putin míří proti proudu času ještě mnohem hlouběji, až do 50. let.
Stalinův přisluhovač Gottwald
Vůbec první případ, kdy byl za studené války na východní straně železné opony vězněn americký novinář, se stal v Československu. Tehdejší komunistický režim Klementa Gottwalda obvinil ze špionáže amerického zpravodaje agentury AP Williama Oatise. Do vězení ho poslal 4. července 1951, tedy na americký Den nezávislosti. A až po Stalinově smrti a po následném skonu jeho pražského přisluhovače Gottwalda byl Oatis v roce 1953 propuštěn a vydán do USA.
"Ať není žádných pochyb, žurnalistika není zločin," napsali v nadstranickém prohlášení za propuštění Evana Gershkoviche američtí senátoři, šéf demokratické většiny Chuck Schumer a jeho kolega, šéf senátních republikánů Mitch McConnell. Jenže Putin už opět žije v době, kdy cokoliv, co Kreml chtěl a potřeboval, bylo prostě prohlášeno zločinným.
Putin, pro kterého byl rozpad Sovětského svazu největší katastrofou 20. století, sice nemá na to, aby obnovil někdejší sovětské impérium. To už naštěstí nejde. Ale někdejší sovětský totalitní režim a systém oživuje. Krok za krokem, nicméně důsledně. V agresivní válce proti Ukrajině jeho vojáci podřezávají lidi zaživa. Doma v Moskvě zatýká a vězní kohokoliv si zamane, zahraniční novináře si bere jako rukojmí. Putin obrozuje sovětské zlo.
