Je to trochu záhada. Urputnost, s jakou se řeší výběr českého eurokomisaře, vlastně nemá žádné přirozené vysvětlení. Když pomineme – možná naopak vševysvětlující - faktor politické ješitnosti.
Nebo si snad politici myslí, že v zemi, kde se k evropským volbám dostavilo 18 procent obyvatelstva, vybojují skrze Evropskou komisi nějaké strategické, nezapomenutelné vítězství? To snad jedině, kdyby český eurokomisař fungoval jako lobbista za pomazánkové máslo a v evropské vládě zastával křeslo baviče-kašpárka-sabotéra bez portfeje. To je ale i v nejbujnější fantazii nepravděpodobné.
Českými eurokomisaři dosud byli Pavel Telička, Vladimír Špidla a Štefan Füle. Samozřejmě že „splynuli s Bruselem“ a domácímu publiku sešli z očí a z velké části i z mysli. Ve funkcích rozhodně nedobývali žádné politické body, ani pro sebe samé, ani pro nějakou stranu. Vedli si slušně a žádnou díru do světa neudělali (pro pořádek, Telička byl ve funkci jen několik měsíců).
Tak proč vládní strany kolem eurokomisaře dělají takové svaly? Proč prostě funkci “nezobchodují“ a těm, kdo ustoupí, se nedostane přiměřené politické kompenzace? Na tom by přece nebylo nic až tak špatného – někdo, ANO nebo ČSSD, ustoupit musí. Anebo musí v Bruselu pokračovat nějaký „Füle číslo 2“, úřednický eurokomisař. O tom ale zatím nikdo nemluví.
Nejpravděpodobnějším vysvětlením zápletky je zřejmě to, že se politici prostě dohodnout neumí. Nemůžeme vidět skrz zavřené dveře, ale zprávy z jednání takové stopy nesou. Neústupnost a usilovné trvání na svém, málo vůle to „někam posunout“.
Nebo je to ještě jinak – všichni se tak bijí možná proto, že si Česko hodlá v Evropské komisi říct o dohled nad regionálním rozvojem a příslušnými evropskými fondy. To by v zemi, i v Bruselu dostatečně proslulé jejich kreativním nasáváním, respektive rozkrádáním, rozhodně dávalo smysl. Regionální operační program Jiho-severo-východo-západ by byl pod kontrolou.
A jak už říkal lesník Karel Schwarzenberg o Miroslavu Kalouskovi: Polepšený pytlák je nejlepší hajný.
